Škaredá dědina

Na Kachyňu dost temné a ponuré. Mírně, ale opravdu jen mírně tendenční. Každopádně pěkně vystavěné drama a nahlédnutí do tradic a kultury moravského venkova je velmi příjemné. Petr Čepek je vynikající, ostatně jako obvykle, další postavy rozhodně také dobře obsazené a zahrané. Tento film podle mě neprávem poněkud zapadl, mockrát se v televizi neobjevil. (29.08.2010)

Filmová balada, využívající hudbu stylizovaného souboru Chorea bohemica Jaroslava Krčka a v obrazové rovině moravskoslovácké (pravděpodobně horňácké) folklorní tradice (metody lidového léčitelství ovšem směřují k slovenskému prostředí, v němž se odehrává původní Jilemnického přeloha) nasnímané Jiřím Macákem (jeho dílem je i Schmidrova hororová pohádka Siroty), šikovně obsazená (např. jedna z mála filmových rolí Marie Málkové, Petr Čepek asi byl zcela jasný do role démonického a vášním podléhajícího Vendela Juricy). (29.08.2010)

Karel Kachyňa měl talent na výběr témat i vytváření atmosféry. Jeho zpracování povídky Petera Jilemnického je poetičtější než straší slovenská verze Bratia. Zasazení příběhu do Kopanic s ukázkou místního folklóru příběh zjemňuje. Těžké živobytí hraničící se živořením odkrává to podstatné v lidských vztazích. V případu jednoho bratra vede k soudržnosti, v případě druhého k závisti přecházející v otevřené nepřátelství. scénář: Josef Vaculík, Jan Matějovský, Karel Kachyňa, pomocná režisérka: Milada Mikešová, 2. kameraman: Oldřich Hubáček (22.06.2014)

Nelehké období první poloviny třicátých let doléhalo v mnohem silnější a drsnější podobě zejména v odlehlých částech naší země, kde se důsledky celosvětové hospodářské krize rozrostly do nevídaných rozměrů. Kdysi úrodná pole zela prázdnotou, pokusy získat jakoukoli práci byly předem vyloučené, všude kolem jen bída, hlad a strach z dalších dní. Všechny tyto okolnosti způsobily destruktivní zkázu v lidských charakterech, v tomto případě sledujeme postupný rozklad člověka, proměňujícího se ve štvanou zvěr, schopnou v zoufalé situaci nechat zemřít vlastního potomka a podpálit střechu nad hlavou. V pestré filmografii Karla Kachyni se jedná o zcela atypické téma; syrový příběh, odehrávající se v nevlídných a mrazivých scenériích jakoby příslušel jeho generačnímu vrstevníkovi Františku Vláčilovi, ale zároveň si zachovává vlastní specifický rukopis. Impozantní kamerové pasáže, které se doslova mazlí se zimní krajinou výborně doplňují folklórně zaměřená hudební intermezza, výrazně odlišená hudebními nástroji (flétna kontra cimbál). Z hereckého obsazení jednoznačně vyniká mistrovský Petr Čepek v další variantě životního ztroskotance, za pozornost stojí i návrat bývalého prvorepublikového milovníka Viléma Pfeiffera. V rámci nepříliš kvalitního výběru celovečerních hraných filmů první poloviny sedmdesátých let patří DĚDINA mezi zapomenuté klenoty, které jsou ke škodě diváků bezdůvodně zamlčovány a zbytečně zúžují soudobou tvorbu na komediální žánr. Život není jen smích. (29.08.2010)

Herecké výkony asi skvělé, zobrazení historie asi skvělé, jako film prostě sračka. Karla Kachyňu mám ráda, ale nelibuju si v obrazových depresích. Některé scény byly naprosto ujeté. Dlouho jsme se dohadovali, v jakém roce se to asi odehrává. Nejdřív padlo 19.století, potom 1900, pak doba předválečná, teď už nevím. Jestli se ale lidi takhle chovali a přemýšleli (babka: "spálíme hlavu černé kočky a popelem jí pomažeme spánky" ->brokovnice ->ustřelit bábě hlavu ->její krví pomazat tu malou..) tak je fakt lituju. Tu holčinu bych snad lépe vyléčila já, pokud bych dřív nespáchala sebevraždu z místního prostředí (30.08.2010)