Sestřičky

Příběh o začínající sestře Marii (půvabná Alena Mihulová) na venkově v 50. letech 20. století, která hledá jednak lásku a sex a jednak smysl života. To první po malých peripetiích nachází v Petroví (Ondřej Vetchý), to druhé nakonec ve své práci v prostředí, kam jí osud zavál a v níž se cítila poprvé v životě potřebná. Její mentorkou se stává její kolegyně, zvaná babi (dobrá Jiřina Jirásková). Další zajímavé postavy: sanitář Arnošt (dobrý Oldřich Vízner), venkovský doktor (František Husák) a primář Ševít (Bořivoj Navrátil). A tak nakonec mladá dívka i přes počáteční nářeky nachází své místo v životě a konečně se cítí šťastna. (15.08.2010)

Všední den venkovského komunistického Československa umístěnek, prudérie, padesátých let, ale ne jejich první, ale druhé poloviny s patrným ulevením a zmírněním praktik, kterými vstupoval po roce 1948 do života. Pozorný divák si všimne řady výroků, které dobu přesahují a současně charakterizují (náznaky generačních sporů mezi Marií a babi). Kachyňa dal v tomto díle prostor hercům tehdejší střední a mladé generace (Vízner, Vetchý, Mihulová, Husák); kvalitní scénář zo umožnil i dalším výborným hercům, z nichž do paměti mi vstoupil nejvíce ve stínu poněkud stojící Bořivoj Navrátil. Přechodné období mezi koncem budovatelské generace a nástupem generace Pražského jara výstižně dokreslují nevzhledné budovy a domy poloslamového vzhledu, úděsně zanedbané interiéry chlévů prvních kolektivizačních družstev a státních statků a celá řada dalších prvků, které jsou tak samozřejmé pro pamětnickou a neobvyklé pro současnou mladou generaci. Skloubení lyrických i realistických prvků, skutečné tváře režimu i nesnadného venkovského života, křehkého dívčího dospívání i lidské malosti a všednosti jsou největším přínosem SESTŘIČEK. Báseň vdechnutá do všedního života normálních lidí. Lehce se to píše, podstatně hůře uskutečňuje. A úspěch bývá trpce vydobytý a vzácný. I v té generaci báječných mladých mužů a žen šedesátých let. Víznerova bonusová slova o tom, že až s odstupem času začíná doceňovat výjimečnost a nadčasovost tohoto skvělého filmu jsou charakteristická i výstižná zároveň. Opravdu k nim není co dodat. (27.01.2008)

Kachyňove príbehy zo života sa vždy príjemne pozerajú, tentokrát mi v ňom niečo chýbalo. Nevynahradila to ani záverečná akcia v aute, aj keď bola veľavravná a hlavne doktorovo uznanie potom. Objavil sa tu aj ďalší básnik zdravotník v českom filme, ktorý recituje sestričkám básničky, a tak ten najznámejší už nie je sám. (14.12.2014)

Film je takový lepší průměr. Ve škole by to byla 3 plus. Věřím, že na venkově a zvláště na samotách tomu tak bylo, takové zdravotní služby se tam poskytovaly a sestry a lékaři to opravdu neměli lehké. Dnes by pan Karel Kachyňa měl zjednodušenou práci. Venkovské ordinace se zavírají, nemocnice a pohotovosti se ruší, sestřičky odcházejí za lepším jobem do Rakouska, takže to by snad ani nebylo o čem točit. Mě se film velmi líbil a dávám pro pana Kachyňu 4*. (29.09.2007)

Zajímavý, a hodně ženský pohled na témata doby těsně po druhé světové válce a na problémy, jak přivést osvětu ve zdravotnictví i na zaostalý venkov. A mezitím první lásky, poznávání různých charakterů lidí, podrazy... Jak říkám, spíše feministicky laděný film, možná proto mne jako chlapa tolik nezasáhl. Jinak filmařsky vynikající - atmosféra, kamera, výprava, herecké výkony. Jen jsem měl pocit, že ve filmu neexistuje jaro nebo léto, jako by byli zakleti ve věčném pošmournu buď podzimu nebo brzkého jara. (10.12.2014)