Poslední motýl

Panu Kachynovi se tento film povedl.Francouzsky herec-filmovy mim je skvely.Velice zdarila mi prisla jevistni scena s Jezibabou,ktera do pece vhani deti,tento okamzik mi utkvel v mysli z detstvi,pusobive vytvoreno. O tom ze nemci v Terezine hrali pri navsteve zastupcu cerveneho krize "divadlo-komedii" ,tak pusobive ze jim bylo skoro skoceno na spek jsem vedel, ale jestli to bylo srovnatelne s filmovym scenarem si tvrdit netroufnu. (06.06.2008)

Myslím, že toto je jeden z mála filmů odehrávajících se během 2. světové války, který se odehrává v ghettu. Dobrý děj, který začíná docela nevinně, ale pak se ukáže, že kvůli jedné maličkosti můžete přijít skoro s všechno a i o svou svobodu. Nejdříve i děj v ghettu není nijak drsný, ale to se taky brzy změní. Už jen za vyvíjení děje a ze konec doslova v plné parádě bych dal čtyři hvězdičky, ale k tomu musím ještě připočítat dobré herecké obsazení a hudbu. Atmosféra filmu je dobrá, ale rozhodně není moc přijemná. Navíc jsem film viděl přímo v Terezíně a to zážitek ještě zvýšilo. (25.06.2014)

Děsivé válečné drama bez kapky krve. Svět krutosti zhrublý naivníma dětskýma očima. Kachyňa uměl dětský svět převést na filmové plátno. Zde ho promísil s naivitou umělce, francouzského mima. Byť se jedná o jedno z nejsilnějších dramat z II. světové války, rozhodně po něm nezůstane v mysli diváka hrůza a pocit pomíjivosti. Zůstává pocit odhodlání a obdiv k síle odvahy, která ví, že půjde do transportu, ale když tam musí jít, tak chce jít se ctí. (09.12.2012)

Silné téma a skvělá kamera, ale žel se k tomu podstatnému prokousáváme moc dlouho. Třeba začátek v Paříži mne moc nebavil, možná je to i tím, že vaudeville obecně nemusím, a myslím že i docela dlouho trvalo, než jsme se probojovali k hlavní postavě a jejímu dilematu. Ale i pak jsou jednotlivé motivy odhalovány tak nějak mimochodem, a někdy nevím, jestli je to účel, nebo spíše podcenění diváka. Samozřejmě mne poněkud dožralo i to, že jsem měl pravdu, když jsem prohlásil, že když Kachyňa, tak nahá prepubretální holčička, a ono fakt jo. Ale ve chvíli, kdy se konečně začne zkoušet hra, kdy Laufer promluví o tabákových lístcích, kdy se vysypávají do řeky krabice, kdy se objeví Sofiina volba, kdy se objeví dokonalá a působivá Perníková chaloupka, a hlavně kdy kameraman dokáže záběrem prázdného nástupiště vyvolat nepříjemné mrazení v zádech, tak bych filmu z fleku dal pět hvězdiček. Ale vzhledem k unylému a antidiváckému začátku a pár přešlapům v dramaturgii později žel nemůžu. (09.04.2018)

Nejsem si tak úplně jistá, proč jednoduše nevznikl film o inscenování dětské opery Brundibár, která se skutečně v Terezíně na jaře 1944 přehrála i pro Mezinárodní červený kříž. Ale pakliže přistoupím na hru s francouzským mimem Antoinem Moreauem a jeho verzí Jeníčka a Mařenky, dále se nenechám odrazit množinou českých herců v nic neříkajících šablonovitých rolích (od Molavcové přes Štekla po Zedníčka)... ale naopak vše nechám vyvrcholit při závěrečné montáži příběhů se šťastným koncem, které se nikdy neodehrály, mohu Posledního motýla akceptovat jako hodnotný příspěvek na téma terezínského ghetta. (13.05.2011)