Dark

Rozporuplné. Na jednu stranu sympatický, byť zdaleka ne originální nápad a parádní audio-video, na druhou konzistentní neschopnost napsat aspoň trochu zajímavé a životné postavy a absurdní tlačení na pilu osudovosti a deprese. Germánský guláš z Návratu do budoucnosti a Sedm, dostatečně divný na to, aby vás zajímalo, jak to dopadne. (06.12.2017)

První řada je geniální. A to především díky tomu, že sází zatím na mysteriózní notu. Něco tak originálního jsem asi neviděla, o to víc je to překvapení, když Dark pochází od našich sousedů. Místo toho, aby se hlavní zápletka začala pomalu rozplétat, zamotává se ještě víc, atmosféra každým dílem houstne, emoce fungují natolik, že občas i ukápla slza. Bohužel, druhá řada má dvě hlavní vady na kráse - za fatální chybu považuji odsunout do pozadí Ulricha (svým charismatem utáhl v první řadě hodně scén) a dát většinu scén prostor Jonasovi. Ten klučina neumí moc hrát, takže se věčně tváří křečovitě. Celkově střídá asi dva výrazy, navíc jeho postava je hrozně plochá - ten kluk prostě není sympatickej (vždyť akorát brečí nebo na někoho řve a křiví u toho hubu), nelze s ním moc soucítit nebo se s ním ztotožnit a to v žádném směru. Je to velká škoda, protože ostatní herci jsou špičkoví. Druhou osudovou chybou je to, že hustá a mysteriózní atmosféra je tatam, příběh je průhlednější a hlavně už nikdo nijak nezapře, že se jedná o sci-fi. Tady už všichni cestují časem, děj je dost překombinovaný a zapletá se to tolik, až mám pocit, že ani tvůrci se z toho nezvládnou vymotat. Jsem zvědavá, kolik mindfuck zvratů ve stylu "tvoje dcera je tvoje matka" nebo "tvoje holka je tvoje teta" ještě přijde. (03.10.2019)

Velice dobře zpracovaný německý seriál, který sice začíná mysteriózně, ale později jde především o cestování časem, takže se z toho stává klasické Sci-Fi. Atmosféra i hudební doprovod je na jedničku. Scénář u první i druhé série občas hapruje, ale na druhou stranu seriál vůbec nenudí a člověk nadšeně očekává, kolik mu toho autoři zodpoví ve třetí sérii... Druhá série je naprostý mindfuck (časové osy - zejména linka z budoucnosti); možná právě proto mě baví ještě o něco více než ta první:-)). Hodně silné 4 hvězdy (i po třetí sérii). Němci umí překvapit! (17.03.2020)

Tato sériová trilogie vytváří pokus o deformaci časoprostoru skrze události, které se mění v minulosti a tím pádem i v budoucnosti cestováním v čase (a ve výsledku i v prostoru), velmi propracovaně o pár postav, které se ale vynásobí třemi (dětství, dospělost, stáří) a vynásobí počtem tří prostorů (světů), což chvílemi působí chaoticky. Ale je to celkově atmosfericky brilantní a absolutně úžasný výběr postav, kdy si herci byli superpodobní. (09.07.2020)

"Z ďury tmavé Pán Bůh kouká, nit osudu flanďák souká. Časosmyčkou poletuje... kecá, vraždí, intrikuje. Pokud do jeskyně... vleze člověk-svině... svinská smyčka časová jeho svinskost zachová." Temné jako duše blbě zamilované bonzačky, zašmodrchané víc než šňůrečky od korzetu mé první holky, až k zmagoření časosmyčkově vypečené a drsně strašidelné. Jako když na vás po ránu v koupelně ze zrcadla místo obličeje vykoukne vaše vlastní vrásčitá prdel... Líbilo se mi to už tenkrát, při prvním shlédnutí, v roce 1953, ještě na černobílé televizi, s mojí mámou. Je ročník 1943, bylo jí deset let, ale už tehdy časosmyčky neměla ráda, prý "by ty scenáristy řezala a řezala". Dnes, při druhém shlédnutí, s mojí třetí manželkou a sám se sebou z budoucnosti, jsme si to užívali. A tak jsme si to šetřili a koukali se s přestávkami. Jen včera, dnes a zítra, v sobotu večer a v neděli ráno. Ty nejhlubší myšlenky jsem si pak zapisoval do bonzbloku, artefaktu z mých pionýrských sedmdesátých let, nedávno objeveným vně krabice na půdě sklepa. Včerejšek bude až pozítří, zítřek nastane loni, všichni jsme součástí sama sebe, vše se zkurví dávno před začátkem a veškerý všehomír byl stvořen velkým Bum! Bum! Což nebyl Velký třesk, to jen Pán Bůh nešťastně tloukl čelem do zdi u stromu v ráji, nad zítra sežraným jablkem :-)). (05.07.2021)