Réžia:
Baran bo OdarKamera:
Nikolaus SummererHudba:
Ben FrostHrajú:
Louis Hofmann, Oliver Masucci, Jördis Triebel, Karoline Eichhorn, Maja Schöne, Stephan Kampwirth, Daan Lennard Liebrenz, Andreas Pietschmann (viac)VOD (1)
Série(3) / Epizódy(26)
Obsahy(2)
Pohřešování dítěte vede čtyři rodiny ke zběsilé honbě za odpověďmi a odkryje zarážející tajemství, které se táhne napříč třemi generacemi. (Netflix)
Videá (4)
Recenzie (475)
První řada je geniální. Její mysteriozní nádech, tajemno, postupný zamotávání, odhalování a další zamotávání (ano, skutečně se mi stávalo, že když jsem měl pocit, že už to konečně začínám chápat, objevilo se něco dalšího, co to zase zamotalo a znova jsem byl vedle) - tohle všechno člověka drží a nepustí. Pak přijde druhá série s několika novýma postavama a časovýma liniema a prvních pár epizod to pořád ještě funguje, ale tehdy už po několika epizodách dojde vlastně k vysvětlení (skoro) všeho a zbytek epizod se tak z většiny zabejvá už jen tim, jak k tomu, o čem víme, že se stalo, vlastně dojde. Třetí série přidává zase něco novýho, chvíli člověka zase drží novýma otázkama, ale nakonec jsem z toho měl pocit, že z těch 16 epizod posledních dvou řad, by klidně šlo udělat epizod 8 nebo deset, protože velká část z nich jen dovysvětluje trochu zbytečný linky a postavy v nich pořád dokola opakujou ty samý tajemný hlášky, který ale nijak neposouvaj děj. Jasně, celá pointa příběhu je založená na cyklickým opakování všeho, ale tady už toho bylo občas až moc. No a celý rozuzlení v poslední epizodě... nemůžu říct, že bych nechápal, proč to tvůrci vymysleli takhle. Ono to asi těžko šlo vymyslet jinak, jen to vlastně celýmu tomu zbytku dává takovej punc zbytečnosti s tím, že některý věci tu ani nejsou dovysvětlený nebo mi to vysvětlení ušlo. Nebo by vlastně bylo zbytečný vzhledem k závěru. Napsal bych ještě jednou tak dlouhej komentář, kde by bylo mnohem víc chvály a vlastně důvod, proč tomu i tak dávám 5*, ale to, co by v něm bylo, už vypsal Beckett51, takže můžete kouknout k němu. ()
Velmi pečlivě budovaný atmosférický příběh, kde se souvislosti a zvraty dávkují nejprve pozvolna, aby se v nich divák zvládl zorientovat. S přibývajícími epizodami a sériemi nabírá seriál na tempu, a přestože svět, jeho pravidla a zvraty nabývají obludných rozměrů, vše je dokonale přehledné, avšak stále napínavé a neztrácející na podmanivosti. Šťastná ruka ve výběru nejen mladých herců, jejichž výkony jsou skvělé, drží seriál celou dobu nad propastí afektované teatrálnosti, což při tom, co se tam vlastně odehrává, považuji skoro za zázrak. Ve světle knihy Řád času, která se mi shodou okolností dostala do rukou krátce poté, co jsem seriál dokoukal, je Dark ještě působivější a stále žasnu, jak dobře je promyšlený! ()
Klobouk dolů před těmi, co psali scénář a dokázali to všechno dotáhnout do konce tak, že to doopravdy dávalo smysl (!!), což je u těhdle "time-travel-paradox-whatever" věcí dost často velkej problém. Klobouk dolů před těmi, co prováděli casting, protože ta podobnost některých herců, který hrály stejnou postavu v různých časových obdobích, je prostě neuvěřitelná. Klobouk dolů před herci, kde jsem nenarazil na nikoho, kdo by svou postavu nezahrál více než dobře (na Louise Hofmanna a Jakoba Diehla asi budu muset ještě trochu víc zamikroskopovat). Klobouk před skladatelem hudby, jejíž některý melodie mi pořád zněj v hlavě. Klobouk dolů před těmi, kdo vybíraly k filmu hudbu a kteří díky tomu udělali hned několik závěrů epizod naprostýma emočníma drtičkama (ano, koukám na tebe Asafe Avidane se svým Labyrinth Songem).... Klobouk dolů před kameramanem, kterej byl prostě... neuvěřitelnej. Klobouk dolů před všemi, kteří se na tomhle seriálu podíleli a dal mi víru v to, že když se něco takhle neskutečnýho dá natočit v německu, tak proč by se sakra během pár desítek let nedalo i u nás? ()
Moje obľúbené seriály Ztraceni a Hranice nemožného našli svojho nasledovníka. SPOILER: Ďalej čítať až po pozretí všetkých 3. sérií! Dark prináša podobne ako Ztraceni veľké či skôr obrovské množstvo postáv. Zorientovanie je nejaký čas ťažké, ale sú Vám ponúkané vhodne zvolené a dávkované identifikátory. Postupne zisťujete prepojenia medzi postavami o ktorých ani samotné postavy netušili a zažívate s nimi viacero časových rovín. Dark zároveň prináša podobne ako Hranice nemožného predovšetkým sci-fi rozmer. Na úplnom začiatku sa všetko tvári ako akási temná, hororová detektívka. Z nej sa však stane čistokrvné sci-fi, ktorého hlavnou doménou je útočiť na Vaše mozgové bunky. A tu sa dostávam k hlavnému kladu seriálu. Perfektne prepracovaný scenár prinášajúci mnohovrstevný mix udalostí, ktorý je postupne skladaný do správneho poradia/významu. Postavy nie sú nijako zvlášť zaujímavé, ale ich zážitky a vzájomné ovplyvňovanie dodávajú nevšedný zážitok. Bavilo ma, ako sa pôvodne malé veci (stratený prívesok, duchárska historka,...) vedeli za x dielov prejaviť ako nové a zásadné zápletky. Seriál vyčnievajúci z davu, seriál prekvapujúci svojou epickosťou, seriál ktorý možno najlepšie zo všetkých doterajších filmov/seriálov spracúva dôsledky "cestovania". ()
Hodně líbí! Jen teda...problém všech taškařic okolo cestování v čase je udržet nějakou udržitelnou konzistenci až do posledních minut. I Dark bohužel trpí tím, že se postupně tříští na frakce, které úplně panzanovitě nelepí. Wow efekt se tak příběhově dostaví někde v půli, ve tří čtvrtinách cesty první sezonou a pak už to "jen" dojede. Zároveň je to zajímavá audiovizuální žranice s nehollywoodským kořením a neokoukaným ansámblem. První půle totál plno....jen ať se to do dalších řad moc nerozmachuje. ()
Galéria (145)
Zaujímavosti (43)
- Obraz hory je od německého alchymisty Heinricha Khunratha. Je k vidění v nemocnici, kde si jej přivlastní Mikkel. A také jako tetování člena Sic mundus. Na originále však není znak triquetry (ten byl zřejmě přidán pro účely seriálu). Nápisy na obraze jsou překlad smaragdové desky Herma Trismegista. Nápis „Sic mundus creatus“ est se na něm skutečně nachází, jen je rozdělen na dvě části. (zabr23)
- Ke konci epizody zazní píseň „The Labyrinth Song“ od Izraelského hudebníka Asafa Avidana. Název i text písně jsou odkazem na divadelní představení, které hrála Martha (Lisa Vicari) a zároveň na „Ariadninu nit“, kterou našel Jonas (Louis Hofmann) ve Windenské jeskyni. (Doomcourier)
- V závěru epizody je použita skladba „Familiar“ od Agnes Obel. (Kokosak91)
Reklama