Dark

Německá variace na úspěšný seriál "Stranger Things" dopadla v mých očích na výbornou, jelikož i zde nalezneme bravurně vypointovaný příběh a atmosféru, jež celému počinu dodává punc tajemna. Seriál Dark má podle mého názoru největší přidanou hodnotu právě ve výše zmíněném příběhu, který se místo rozplétání s každou další epizodou více a více zamotává, pročež Vás ke konci každé série zanechá se spoustou nezodpovězených otázek, což jde ruku v ruce s ještě větší "žízní" po další řadě. Tomuto atributu rovněž nahrává i precizní výběr soundtracku, jehož temné tóny ve Vás bez problému navodí tu patřičnou náladu. Přičtěte si k tomu všemu i vtahující kameru, atraktivní lokace a sympatické herecké výkony a vznikne Vám něco, co může beze studu stát na piedestalu vedle těch nejlepších seriálů. Jsem velmi rád, že Netflix dává šanci i tvůrcům i mimo USA, jelikož právě díky němu se můžeme ponořit do tajemství cestování časem v malém německém městečku Winden společně s jeho obyvateli. Pokud tedy stále váháte, zda si tento seriálový klenot pustit, už vážně nemusíte. Směle do toho! (Netflix) „The big things and the little things don’t follow the same rules. We won’t be able to change the grand scheme of things… but the details. We change a grain of sand, and with that, the whole world.“ (02.06.2020)

Pokud bych měl Dark k něčemu přirovnat, je to rozhodně Stranger Things. Seriály mají společnou mysteriózní linku, pátrání po malém chlapci, příběh táhnoucí se přes celé rodiny, osmdesátky a mnoho dalšího... ale to jsou věci víceméně akorát na úrovni žánrových tropů. Zatímco Amíci rozdělují svět na černý a bílý a zlo zcela nutně personifikují jako monstrum, Dark nám ukazuje evropský pohled na věc, kdy svět je šedý a monstra jsou uvnitř všech z nás. Oproti americkému seriálu má Dark navíc velkou výhodu v tom, že jej zcela zjevně tvůrci od začátku do konce naplánovali na tři série. Stranger Things z amerického kontinentu naopak bylo vymýšleno vždy po řadách, kdy po první sérii ani tvůrci nevěděli, že by mohli nějak pokračovat... ale popularita seriálu je přesvědčila, že to za to stojí. Pokud bych měl seriály nadále srovnávat, tak má Dark daleko komplexnější a lidštější postavy, nejsou to ty klasické archetypy, jelikož se většinou stane něco, co je stejně rozbije... byť na úrovni právě žánrových tropů postavy fungují podobně a srovnat tak lze například Ulricha s Hopperem nebo Katharinu a Joyce. Co se týče scénáře, tak je Dark rozhodně na vyšší úrovni, kdy má navíc jednu z nejlépe napsaných zápletek o cestování časem. Pak je jen otázkou, jak moc tvůrci plánovali "happy end" případně zda nezvažovali i depresivnější variantu s uzavřením smyčky, ale spokojený bych byl myslím s oběma. Na seriál se určitě rád podívám znovu, kdy jej sice již budu vnímat jinak, ale hledat spojitosti bude určitě nová zábava. Hodnocení: 80 % (29.11.2023)

Jako kdyby Christopher Nolan natočil film podle prací Nietzcheho, Goetheho, Freuda a Schrodingera. Kdo jsme? Jak se staneme tím čím jsme, jak to můžeme ovlivnit? Zlo. Ty nejhorší věci na sobě pácháme my sami, a naši nejbližší. Děti se stávají stejně rozbitými a nedokonalými osobnostmi jako jejich rodiče a prarodiče, v Dark do krajnosti metaforické a symbolické, jak se postupně se ztrátou mladické naivity nestávají jen jich odrazy, ale doslova přímo jejich předky a tedy naopak "jejich" vzory. Dokonale Lynchovsky divné, a přesto smysl dávající. 10/10 (24.01.2022)

Takový ambiciózní počin bych tedy od Němců fakticky nečekal. Rozhodli se přijít s námětem cestování časem, což se může na první pohled zdát jako téma, které bylo již v minulosti v kinematografii omílano nespočetněkrát, ale povedl se jim malý zázrak....Dokázali to tak zatraktivnit, že mě to chytlo již zpočátku. Trochu nechápu srovnávání se Stranger Things, jak už napovídá název, tak seriál Dark si zakládá na temném pojetí, hutné atmosféře a civilních hereckých výkonech, u kterých se mnohdy zmůžete jen na to říct: WOW...Nepočítejte zde s nějakou komediální rovinou, to musíte hledat jinde....U hereckého ansámblu bych se mohl rozepsat na velký počet řádků, protože tolik superlativů by dohromady dalo slušné množství textu...dělat to ale nebudu......jen tedy musím pochválit lidi zodpovědné za kasting, neboť ti odvedli neskutečný kus práce (to prolínání časových rovin roku 1953, 1986 a 2019 s sebou přineslo i problém vybrat pro některé postavy jejich mladší nebo starší já, a to se jim povedlo přímo náramně....smekám klobouček). Na poli všech deseti dílů mi bylo jako divákovi předhozeno mnoho otázek, a na všechny se odpověď nedostavila. Už jen kvůli tomu nemohu dát plný počet hvězdiček. Jsem si ale skoro na sto procent jistý, že tyto zbylé příběhové otazníky zodpoví druhá série, v kterou vkládám po zkušenosti s jedničkou obrovské naděje. 83 % (29.03.2020)

"Z ďury tmavé Pán Bůh kouká, nit osudu flanďák souká. Časosmyčkou poletuje... kecá, vraždí, intrikuje. Pokud do jeskyně... vleze člověk-svině... svinská smyčka časová jeho svinskost zachová." Temné jako duše blbě zamilované bonzačky, zašmodrchané víc než šňůrečky od korzetu mé první holky, až k zmagoření časosmyčkově vypečené a drsně strašidelné. Jako když na vás po ránu v koupelně ze zrcadla místo obličeje vykoukne vaše vlastní vrásčitá prdel... Líbilo se mi to už tenkrát, při prvním shlédnutí, v roce 1953, ještě na černobílé televizi, s mojí mámou. Je ročník 1943, bylo jí deset let, ale už tehdy časosmyčky neměla ráda, prý "by ty scenáristy řezala a řezala". Dnes, při druhém shlédnutí, s mojí třetí manželkou a sám se sebou z budoucnosti, jsme si to užívali. A tak jsme si to šetřili a koukali se s přestávkami. Jen včera, dnes a zítra, v sobotu večer a v neděli ráno. Ty nejhlubší myšlenky jsem si pak zapisoval do bonzbloku, artefaktu z mých pionýrských sedmdesátých let, nedávno objeveným vně krabice na půdě sklepa. Včerejšek bude až pozítří, zítřek nastane loni, všichni jsme součástí sama sebe, vše se zkurví dávno před začátkem a veškerý všehomír byl stvořen velkým Bum! Bum! Což nebyl Velký třesk, to jen Pán Bůh nešťastně tloukl čelem do zdi u stromu v ráji, nad zítra sežraným jablkem :-)). (05.07.2021)