Počítání oveček

Další z Kachyňových filmových zázraků, tentokrát pro televizi. U tohoto režiséra prakticky nemůžete sáhnout vedle, všechny jeho snímky mají duši, kterou po pár minutách poznáte a vždy je sledování malým zážitkem. Žaneta Fuchsová hraje prakticky stejnou rošťandu jako v Postrachu ulice, jen to okolo je jiné, ale všemu se dá velmi snadno uvěřit. Jediné čeho lze litovat, tak snad jen že po odchodu tohoto velikána české filmové režie není nikdo, kdo by ho kvalitativně zastoupil. Už se netočí filmy pro radost, jen a pouze pro zisk. (12.12.2022)

Velice dojemný a lidský film, které Karel Kachyňa prostě uměl. Navíc měl šťastnou ruku při výběru herců počínaje rebelky Žanety Fuchsové přes Vlastimila Brodského, Věru Galatíkovou až po Petera Debnára, kterého ve filmu předaboval Jiří Zahajský. Základem úspěchu byl velmi povedený scénář se skvělými dialogy a replikami. Takové filmy dnes už bohužel nikdo netočí a to je velká škoda. Hudba : Luboš Fišer (18.02.2011)

Kachyňu mám rád, ale tentokráte mne film tolik nevzal, dobrá hudba, režie, celkem i scénář, ale Lucie postrach ulice opět v hlavní roli je už stejná tlačenka 80. let jako malý Holý, ne že by ji to nešlo, ale tak nějak ta role je tím zcela zaškatulkována do jednoho typu holky pořád dokola.Hodnocení: 60 % (14.02.2014)

Mistr Kachyňa tyhle melancholické kousky uměl skvěle. A snad ještě líp vybíral herce. Žaneta je tady vynikající ( snad až na ten smích, co tu někdo zmínil :-) ) a další kongeniálně doplňují sladkobolnou mozaiku. Jasně, je to trochu figurkaření, ale k tomu dětskýmu pohledu to patří. Viděl jsem to po opravdu hodně dlouhý době, ale třeba ze scény na houpačce už mi bylo dopředu ouzko. Tak se to vrylo do dětských závitů... Vlastně si říkám, že dneska už asi nikdo takové filmy nebo tv snímky netočí a je to velká škoda. Tolik citu, lidskosti a přitom bez přehnaného patosu. A pobavil epizodní Ondra Vetchý! :-D (17.12.2017)

Jímavý příběh o hledání domova a jedné z nejsilnějších podob lásky je dílem, které hladí i škrábe zároveň. Díky Kachyňovi je v něm ale přesně tolik citu a moudrosti, aby příběh malé Hanky nebyl "pouhou" emotivní hříčkou, ale lidsky prostou, upřímnou zpovědí dítěte, jehož jediným domovem je nemocnice. Svět, který je někde venku, ve městě, tam, kam se vracejí ostatní děti, je hradbou, jíž časem pomocí Anežky dobude i Hanka. Vytrvat a být vytrvalý, to je hlavní poselství tohoto neobyčejně zdařilého filmu, jemuž vévodí herecké výkony Žanety Fuchsové, Věry Galatíkové a Vlastimila Brodského. (17.12.2016)