Oznamuje sa láskam vašim

Nevím, zda je tohle nejhorší Kachyňův film kvůli obsazení Vaculíka, nebo se na té nudě podílely i jiné okolnosti. Kdyby v hlavní roli byl ptakopysk, mohl být Karel alespoň roztomilý, když už by neuměl hrát. Vaculíkovo přiblblé tlemení před kamerou na sebe strhlo veškerou pozornost, takže vše ostatní se stalo pouhou banalitou. (05.05.2013)

Jeden z nejhlubších českých filmů o odvrácené tváři druhé světové války, o tváři druhé strany, o skutečném vnitroněmeckém vnímání nacistického stroje na válku i jeho vnějších pištcových a dechových parádemarších byl už ve své - komunistické - době nadprůměrným dílem s neobvyklým tématem, jehož poloha byla fo té doby zpravidla výhradní doménou Vláčilovou a Körnerovou. To, že hranice mezi českým a německým prostředím nebyly nikdy zcela neprostupné, je dnes veřejným tajemstvím, tehdy to však byla utajovaná skutečnost (s výjimkou Ladislava Mňačka - jeho vynikající novely NOČNÍ ROZHOVOR a několika nečetných dalších). Láska - a nejen ona, také slušnost a statečnost - i tehdy bouraly ledy a podobně jako během Mnichova tvořily křehké můstky, které jen výjimečně přežily režimy, za nichž vznikly (SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, Křelinův nedoceňovaný román BÁBEL). Základní osa vztahu - plamen osudové lásky českého plebejce a německé aristokratky - propůjčuje vlastně válečnému dílu ráz milostné romance plné něžného humoru, vzájemného škádlení a rodícího se silného vztahu. Kachyňovi se zde podařilo vytvořit vyvážený, harmonický umělecký celek, stejně hodnověrný v kresbě Drážďan, scén na gestapu nebo i naopak v zachycení domácího prostředí. Za neobvyklé lze označit i postižení českého "šmelingu", keťasení i náznak kritického pohledu na spolenecké bombardování Drážďan angloamerickými bombardovacími svazy v únoru 1945. Kachyňa tu přesvědčuje nejen jako režisér, ale i scénárista. Pro Vaculíka a Hrubešovou se tehdy jednalo o málo vídanou mimořádnou hereckou příležitost. Toto dnes už zklasičtělé dílo patří nejen v rozsáhlé Kachyňově filmografii, ale v dějinách národní kinematografie vůbec k jejímu zlatému fondu. Oprávněně i zaslouženě. (05.11.2007)

Karel Kachyňa umí pracovat jednak s přirozeností a jednak s melancholickou atmosférou. Tady je navíc výbornej scénář, který sice na první dobrou hraje love story ve válečné době, ale podprahově zejména v poslední části zaznívají neskutečně silný věty a záverečná scéna s babičkou je podaná jako by mimochodem, ale má v sobě neskutečnou sílu.....oznamuje se láskám vašim, že tenhle film je pro vás jak dělanej. (04.10.2016)

"Pošmourné" válečné drama, které těží nejvíc ze samotného příběhu. Vaculík mi tady moc nesedí. Je to typ herce, který se pořád někde dívá a spíš nehraje, než hraje :) (pěkný popis, že? ale uvidíte sami...). Možná se sem právě hodí, protože z něj vyzařuje negativní atmosféra a vzhledem k tomu, že se jedná o film za války, tak o žádnou srandu ani nejde... Naopak děj odlehčuje Markéta Hrubešová, která do něj vnáší slunce, a dělá film lehčím a lepším, jinak by byl strašně depresivní. Tedy on je, ale mohl být ještě víc. Závěr mi moc nesedí, ale nebudu ho vyzrazovat... Film je opravdu dobré drama, pravé drama o příběhu milenců za války. Akorát na mě je moc smutný... (06.08.2008)

Sladké mládí a nerovný vztah během neutěšené to doby války. Karel Kachyňa vše ztvárnil s citlivostí sobě vlastní, celé to vyznělo tak poeticky až pateticky. Ty nahaté scény byly lechtivé a moc roztomilé. Hrubeška to zahrála poměrně dobře, stejně jako Vaculík. Bylo jim spolu krásně, přitom za okny kajuty se hajlovalo. Konec zaváněl melancholií, protože byl tak fatální. (11.05.2009)