Miesto pri mori

Neuvěřitelně pomalá depka. Navíc depka, která se snaží netvářit jako depka, když náhle vybalí zničehonic všechno na stůl a člověka to naprosto odrovná..ovšem jako celek to rozhodně nesedne každému. Musím ale hlavnímu tvůrci Kennethovi Lonerganovi nechat, že nic jako tenhle jeho vysněný projekt jsem už dlouho neviděl a zvlášť jeho chronologická ledabylost mě nechávala na pochybách až do samotného konce. Mladší Casey z klanů Afflecků naprosto vládne, z každé jeho scény je cítit, že ačkoliv to ještě nemáme vědět, pronásledují jej démoni minulosti a navíc démoni tak mocní, že postava Leeho je jako tělo bez duše, které ztratilo svůj cíl a ani sympatický Kyle Chandler s neblahou situací nic provést nedokáže. Jak už jsem naznačil, alespoň hodinu z trošku přepálených 130ti minut čistého času jsem vůbec netušil, proč se jednotlivé situace dějí tak jak se dějí a střídavě jsem se dokázal ladit na oduševnělý tón filmu, střídavě ovšem nastala i nuda. Co mě ale vadilo ze všeho nejvíc a důvod proč jsem Manchester by the sea nenapálil pět je ten, že snímek v podstatě nemá pointu a jakmile dojde na onen už mnou nastíněný zvrat, který naprosto perfektní a zarazil mě do sedačky, tak se na tento moment už nepovede navázat a místo toho nás překvapí tak akorát Matthew Broderick. Rozuzlení bych dal nakonec, trošku jej prodloužil a někde ze začátku filmu něco ubral a byla by to dokonalost, které bych toho oscara velmi přál. Takhle to úplně zaslouženě může být snad jen pro Afflecka...8/10...[1.2.2017_ČSFD projekce_Cinestar Černý most] (01.02.2017)

Lonergan je famózní scenárista. Prokomponovanost té věci, práce s všedností, s úspornými dialogy, s tím, co má ukázat zblízka, co naopak pozorovat z dálky náznakem – mistrovské. Režijně se to trochu potýká s přehnanou obřadností vybraných momentů, kdy si Lonergan najednou vypomáhá tklivým Händelem i zpomalovačkami. Nikdy tomu ale nepodtrhne nohy, v nejlepších momentech je jeho soustředěné a lakonické vedení herců i sledování rutiny odeznívající (a stále přítomné) tragédie nesmírně silné. Místo u moře má možnost sklouzávat neustále k patosu, ale nikdy to neudělá. Působí střídmě navzdory tomu, že za hlavní figurou stojí drama bezmála antické, za nímž můžeme jasně vnímat scenáristickou konstrukci. Jenže Lonergan to ustojí. Mizérii nezneužívá a chemie mezi Affleckem, Hedgesem a vedlejšími postavami je naprosto fyzicky citelná v každém záběru. Film o nesnadném umění truchlit, o neschopnosti přijímat rány a vracet se tam, kde se nedá zapomenout na minulost. Těším se na další zhlédnutí, každopádně od Boyhoodu nejpůsobivější americké indie. (27.01.2017)

Formální úspornost, postavy, do nichž se obtížně proniká a ještě obtížněji se opouští, nemožnost komunikace a unikání před vlastní minulostí, před vlastním životem. Výborně vystavěný scénář, který nám postupným odkrýváním věcí minulých umožňuje pozvolna přilnout k hlavní postavě, s níž jako bychom také hledali záblesk naděje v černočerné psychické temnotě. Herectví Caseyho Afflecka je opět až mrazivě přesvědčivé a deprimující, ale nijak nezaostává ani mladík Hedges nebo na těch několik minut uhrančivá Michelle Williams. K naprosté spokojenosti mi schází přeci jenom trochu vyrovnanější tempo a místy jsem zcela nesouhlasil ani s nátlakovým přívalem všudypřítomné deprese, zkoušejícím průtok slzných kanálků na úkor udržení čisté autenticity. Dojem je ale velmi intenzivní a zakončení filmařsky krásné, život je nevděčná bitch a Lonergan o tom umí výstižně baladicky povyprávět. 80% (28.02.2017)

Proč vlastně a z jakého důvodu se hrdina odmítá vrátit, ač jej bratr ustavil poručníkem svého syna – teenagera přebíjejícího zármutek v postelích spolužaček, vyjde najevo postupně v pasážích z minulosti. Pravda je, že Lonergan nadělil svému hrdinovi snad nejhorší možné trauma, nejtěžší výčitky svědomí s nejhrubším citovým vydíráním. Ale pravda také je, že i vypjaté reminiscence buduje bez kudrlinek mlžných oparů, zdrženlivě, prozaicky. (14.12.2020)

Takže ten mladý Affleck dostane asi Oscara za nič výnimočné. Hrať necitlivého, nekomunikatívneho človeka s kamennou tvárou, na to sa veľmi snažiť nemusel. To už jeho filmový brat Kyle Chandler ukázal viac. Nominácia Michelle Monaghan je ešte väčším výsmechom, tú tam skoro ani nevidieť, len sa raz rozplače. Film je pomalý a jediná citlivá pasáž trvá chvíľu, a to je tak všetko. Flashbacky do minulosti, ktoré mali čo to objasniť, boli sem tam mätúce. Nerozumiem ani koho to mohlo nejak extra baviť, ani koho sa baví pozerať na nejakého samotára, čo sa nevie začleniť do spoločnosti. A k tomu nesympatickému, vôbec som mu nedržal palce. Nijak ma to extra nedojalo, jedine čo za to stálo bola občas hudba. Celkovo úplný priemer. (16.02.2017)