Malá mořská víla

Pohádka o vítězství nesobecké lásky s tísnivou až bolestně existencionální atmosférou. Musím přiznat, že se mi vždycky líbilo její zvláští poetické zpracování, které nechává prostor fantazii a obrovské palbě emocí. Bez jakékoli pompy, hysterie, pitvoření a popisnosti. Jedna z mála, kde všem hercům věřím každé slovo... každé zachvění víčka... I po výtvarné stránce si ji náramně užívám. Klobouk dolů, jak na dnešní dobu jednoduché filmové triky fungují - a stačí (miluju třeba řešení, jak moře vyvrhuje Malou mořskou vílu po zásahu čarodějnice). Některé záběry kamery jsou samy o sobě hotové obrazy! A přitom žádný z nich není samolibý... Nádherná hudba... Výborně vyřešené kostýmy... A uvážlivě používané exteriéry z černomořského pobřeží, které tak akorát evokují sílu, všudypřítomnost a proměnlivost živlů jako je moře (a láska)...Co ještě dodat? Pro mne dokonalá harmonie. (25.03.2009)

"Tomu mořské víly nemusejí rozumět." Podmanivě temná záležitost s hrdinkou, jejíž oči jsou bez ohledu na hrozbu pěnivého konce stejně zvědavé jako němé rybí potvory vykukující z vody.. Vše dotvářejí velmi silné i průměrné chvilky ♫ Liškovy hudby ("Silný motiv, dramatický závěr"), které ovšem nejsou tím hlavním, co škodí temporytmu a tlumí hloubku prožitku. Někdy vám budu o moři vyprávět. (06.07.2012)

Pohádky jsou sice většinou spojovány s dětmi, ovšem některé z československých děl dokáží ocenit spíše dospělí. V paměti jsem tento film měla spojený s nepříjemnou pochmurností, jelikož jsem ho viděla jako malá, ale když jsem se na něj po letech podívala, naprosto mě dostal. Okouzlil mě už od prvních scén svými zvláštními kostýmy a prostředím a zvláštním film zůstal až do konce. Atmosféra nás tíží svou melancholií a poetičností podtrženou výbornou hudbou a stejně výborným hereckým obsazením. Jednotlivé scény jsou propracovány tak, aby působily co nejsilnějším dojmem. Nejkrásnější je ale příběh. Srdceryvný osud nevinné dívky, která pro svou lásku obětuje všechno, a přesto jí řád světa a veškerá jeho nespravedlnost nezajistí vyslyšení jejích citů. Jestli někdo potřebuje veselé barvičky a šťastný konec, užije si spíše americkou verzi, ale já jsem hrdá na tu naši. (27.10.2013)

Když pominu skvělé Kachyňovo řemeslo a genius loci Prachovských skal, které tomuto filmu dodávají zvláštní magii, co si na téhle adaptaci cením nejvíce, je jedinečná hudba Zdeňka Lišky. Místama mohutně burácivá, místama krutě osudová a pak náhle přechází do citlivých niterných pasáží, kdy prim hraje půvabný nevinný hlas Miroslavy Šafránkové. Liška nejen že byl geniální skladatel, ale svým géniem ovlivňoval i výsledný tvar samotného filmu, jak ostatně vzpomínají mnozí režiséři. Je známo, že často sám přestříhával jednotlivé filmové pasáže, aby jeho muzika, jeho hudební a zvukový záměr perfektně pasoval do příběhu a sledu filmových okének, experimentoval se zvuky, ruchy, dokonce i s elektronikou ranné doby, prostě vytvářel takové sofistikované koláže složené z nádherných harmonií, které záměrně narušoval disharmonickými prvky. A z jeho muziky fakt mrazí, tím příjemným způsobem a pro mě byl Liška nejen nejlepší tuzemský skladatel filmové hudby, jakého jsme kdy měli, ale i jeden z největších hudebních tvůrců 20.století, ač to zní možná troufale. Dokonce to byla tak velká osobnost, že mohl i okatě srát na komunisty a ti na něho byli krátcí, protože s Liškou chtěli pracovat všichni čeští filmoví tvůrci do jednoho. __ PS: Jako obvykle se k našim velikánům co se týče ediční práce v českých končinách chováme macešsky (viz. např. Jiří Trnka, nebo dlouhá léta i Karel Zeman), takže hudba k Malé mořské víle vyšla na vinylu až v Americe. Rozhodně doporučuju si na Spotify najít jeho profil, celý soundtrack k Malé mořské víle je tam k poslechu. (06.04.2023)

Na pohádku příliš "umělecké", jak vizuální, hudební tak třeba i herecké pojetí. Tahle pohádka mě nikdy nedokázala oslovit, přestože dnes její kvality už ocenit dokážu. Tragickému a tísnivému tónu Andersenových pohádek sice svým zpracováním blíží, ale na rozdíl od filmu na mě jeho příběhy fungovaly i jako na malého. Takhle jen často zůstává krásný obraz bez patřičného náboje. (15.06.2005)