Lásky mezi kapkami deště

"Já hledám štěstí, léta dlouhá a lásku, lásku s ním. Snad je to touha, snad vášeň pouhá a nebo příliš často sním...." Tahle žižkovská balada z třicátých let minulého století je typický Kachyňa, jakého mám rád z filmů jako např. Smrt krásných srnců nebo Zlatí Úhoři. Film je krásně poetický, plný melancholické nostalgie. Jeho atmosféru pak umocňuje typická Fišerova hudba. Jakmile jsem se do ní trošku více zaposlouchal, vybavily se mi ony další zmiňované Kachyňovi snímky. S filmem Zlatí úhoři pak tento snímek pojí ještě jedna věc a to skvělý herecký výkon Vladimíra Menšíka. Obuvník Bursík v jeho podání je vskutku politováníhodná postavička. Trošku rodinný despota, trošku don Quijote bojující s "větrnými mlýny" alias továrnou Baťa. I když se film soustředí na období dospívání dvou Bursíkových synů, vypravěč příběhu (syn Kajda) nás ve svých vzpomínkách nechává nahlédnout i do let jeho raného dětství, kdy přišel o maminku a zápolil o své místo na slunci v partě žižkovských kluků. Svět starých žižkovských uliček a jejích pavlačí je tak v Kachyňově podání rozhodně světem pestrobarevným, byť těch smutných odstínů je tu přeci jen trošku více. Ale takový život někdy prostě bývá... (16.04.2017)

Navzdory tomu, že si Kachyňa čas od času s režimem zadal víc, než je zdrávo a pár titulů v jeho filmografii je poznamenaných politickou angažovaností, patřil až do konce k tomu nejlepšímu, čím československá kinematografie disponovala... A snad právě pro své příležitostné úlitby systému a nesporný talent, který vedl v nejednom případě k festivalovému úspěchu, si mohl dovolit tvořit bez zbytečných kompromisů, se slušným rozpočtem a štábem, který si osobně vybral. Spolu s nepoměrně temnějším společenskokritickým dramatem Ucho řadím Lásky mezi kapkami deště k režisérovým nejlepším filmům, kde jsou přítomny všechny znaky typické pro jeho dílo - špičkové herecké obsazení spolu s pečlivým typovým výběrem herců, poetičnost, výborná kamera a hudba dokreslující retroatmosféru pozdních třicátých let, široká škála podpůrných technických prostředků k navození dojmů, jako je použití filtrů, alegorických symbolů či emotivních prostřihů do šantánu, kde jednotlivá kabaretní čísla vystihují měnící se náladu společnosti. Tohle je vysoká škola režijní práce a drtivá většina filmů polistopadové éry jeho úrovně bohužel nedosahuje. Dokonce i tam, kde to zdánlivě vypadá na filmovou slabinu, jako je obsazení nezkušeného Vaculíka a filmové novicky Terezy Pokorné s jejijch naivním a v přípodě Pokorné dokonce místy lehce toporným hereckým výrazem, přispívá tato volba nakonec k ještě autentičtějšímu filmovému dojmu. Kachyňa skvěle střídá tragické momenty s komickými, romantiku první skutečné hrdinovy lásky s přízemně tělesným přístupem svého bratra v oblasti partnerských vztahů. Celkový dojem: 95 %. Svět starých žižkovských uliček a jejích pavlačí se spoustou bizarních lidských figurek je možná trochu vyretušovaný, ale tak to přece u vzpomínek na dětství a dospívání má být... (18.07.2010)

Na Menšíka to je radosť pozerať. Kde sa objavil, tam si proste obraz vzal len pre seba, azda neexistuje rola, ktorú by nedal. Hoci, priznám sa, po filme som prvýkrát siahol po vzhliadnutí dokumentu o Zlate Adamovskej, ktorá tu ako osemnásťročná ešte neukázala všetky svoje herecké možnosti, za to Pokorú-Herz bolo dobre vidieť. Každopádne čakal som viac než to, že polovica fimu bude o fľundrách. (12.05.2020)

Film, který proteče prsty rychleji než kapky deště. V průběhu vás chytí a ke konci už nepustí. V určitých momentech strhující, v jiných pouze uspokojivý. Především mě zaujal perfektní atypický střih a výtečná kamera, která nádherně kloubila reálné momenty se stylizovanými flashbacky. V obojím vévodí perfektní atmosféra mládí a poblouznění, jež se nabaluje na zcela obyčejný příběh dospívání jednoho chlapce v nelehké době. Kachyňa dokázal převést na plátno zároveň úderný sociální příběh a uvěřitelnou lovestory, kde v obou případech ukazuje, jak ze začátku nadějný a idylický život může dopadnout hodně krutě. Víc podobných filmů! (08.01.2010)

Nevím proč, ale tento film nemám moc rád...možná proto, že se k sobě bráchové chovají tak jak se chovají a tu nepravedlnost jsem prostě nemohl překousnout. Nicméně, jedná se o krásný, typicky Kachyňovsky poetický příběh z období první republiky. Obrovským kladem je postava Vladimíra Menšíka, ale i menší role Rudolfa Hrušínského ukazuje, jací to byli PÁNI herci. (11.09.2010)