Král Šumavy

V Králi Šumavy se střetávají dvě etapy ve vývoji české kultury (kinematografie). Etapa "umění" prodchnutého ideologií, onoho až mýticky/metafyzicky černobílého světa, v němž je jasná hranice světla/stínu – dobra/zla a pozvolna se rodící nová vlna českého filmu. Povšimněme si, jak smrt krále Šumavy mysteriózně změní klimatickou situaci. Lze právem předpokládat, že inkriminovaný živel ve služnách imperialismu nejen že pomáhá převádět nepřítele lidu do bašty západu (odporné mlhavé nicoty na obzoru jménem Bavorsko), ale zároveň je zodpovědný za nelidsky hnusné počasí. Jeho zabitím dojde k hydrometereologickému zázraku... Dokonce i sloupy elektrického vedení hučí jinak. To je ideologie ve filmu... plíživá, nenápadná, odporně sugestivní. Dokonale podprahová. Patří k ní i kresba atmosféry pohraniční stráže, místa čirého kamarádství, správného chlapáctví (jehož archetyp, věrně kráčející ve stopách soreláckého románu alá Režáčův Nástup, ztělesňuje ostře řezaná Radovana Lukavského), doznívající harmonie ze staveb / dolů rodícího se socialismu... K heroizujícím tendencím přispívá i kamera, která často hrdiny zbožně snímá z podhledů a v kompozicích, připomínajících dobové výtvarné umění. Přesto si Krále Šumavy netroufám prohlásit za stejný balast, jakým je např. normalizační patlanina Major Zeman. Narozdíl od něj je totiž tohle dílko velmi kvalitním kouskem filmařiny a dokonalou ukázkou zvládnutí základních mechanismů manipulace a sugesce. Atmosféra prostě a jednoduše utkví, už proto, že je účelově vybičovaná do děsivé až horrorové ponurosti, ze které pak těží celá generace detektivek. Přesvědčivá práce s (polo)detailem, subjektivní "ich" kamerou, střihem a hudbou připomíná skutečně záblesk principů rodící se "nové" kinematografie, která se od neosobnosti stahovala do úzce subjektivní sféry postav. Je to zvrhlé, ale podle mého na místě. Nehodlám z těchto řádek vyvozovat nějaké důsledky. Král Šumavy je výtečně natočený "thriller" s bizarní ideologickou kostrou, kterou jsem nastínil. Pokud však nad touto úmyslnou manipulací necítíte alespoň malé zhnusení, není s vámi všechno v pořádku. A ještě marginálie: Denny, prosím tě, četl jsi o 50. letech někdy něco? Z tvého komentáře se mi protáčejí oči v důlcích... (28.11.2004)

Je samozřejmě otázka, nakolik si můžeme dovolit bagatelizovat jednoznačné ideologické pozadí filmového Krále Šumavy. Klíčovou roli v tom ovšem má ono slovo "pozadí" - Krále Šumavy jsem totiž i četl, a jakkoliv je oběma jeho podobám společná věrohodná kresba ne úplně jednoduchých postav, knihu stíhá přízrak lidovědemokratické propagandy daleko krutěji a především až trapně názorně (hlavně při zadržení skutečného agenta chodce a jeho následném striktně podle předpisů a civilizačních zásad vedeném výslechu, kde se odkrývá jeho morální zkaženost). Ve filmu jde "jen" o zasazení a jakousi samozřejmou hrdinskost a pevnost charakteru, které samozřejmě nejvíc symbolizuje Radovan Lukavský jako velitel jednotky pohraničníků Kot. Znám řadu daleko naivnějších a větší zlo o několik řádů ostentativněji legitimizujících filmů, a je nutno říct, že žádný z nich nemá takové filmařské kvality jako právě Král Šumavy. Film-noir ze šumavských lesů - že je to k smíchu? Tak to je omyl, vážení. Naopak je to nepříjemné žití, které je až hmatatelné především díky vytříbené práci s kamerou, a leckdy nepříjemné až téměř fyzicky "díky" hudbě Miloše Vacka (alespoň už vím, proč mi podkres Krtečka přišel vždycky něčím divný:)). Lesy a blata, které neustále bičuje vítr a déšť, a halí lezavá mlha, polovina filmu odehrávající se v noci - při představě jak náročné muselo být tohle natočit s technikou konce padesátých let, mě jímá závrať. Takže abych to nějak shrnul. Veďte v patrnosti, že se díváte na film vyprávěný z pohledu "té špatné" strany (jako když ve válečných strategiích hrajete za Říši;)), a nehrozí vám žádná ideologická újma. Ten zbytek za to rozhodně stojí, a je to záležitost skutečně pamětihodná, po zásluze patřící do zlatého fondu české kinematografie. A kolegové právníci mohou vzpomenout na obdobně kontroverzní kapitolu právní vědy, jakou je legendární prof. JUDr. Viktor Knapp. Ať byl jaký byl, jeho teoretickoprávní publikace jsou prostě kvalitní. 80% (31.07.2014)

Dokonale ponurá atmosféra plná deště a mlhy, která mění Šumavu v bezútěšnou pustinu plnou bláta a ruin. Syrový příběh bez naděje, ve kterém nezazní jediný optimistický tón, a jediná postava podaná jako stoprocentní klaďas schytá kulku. Výborně vykreslené postavy, civilně přirozené dialogy, uvěřitelné reakce, výborné herecké výkony a spousta filmařských parádiček dotvářejících atmosféru. Od detailů a pohledů přes odrazy ve sklech či loužích až po hru světel a stínů. Na svou dobu výborný film, který se, kupodivu, až na úvodní popisek uvádějící do děje, základní tematický syžet a zjednodušené dělení na dobré a zlé, vyhýbá rušivým prvkům propagandy. Žádná hesla, žádné velké ideové proklamace, a to, co se objeví, lze snadno dešifrovat a odfiltrovat. (14.11.2011)

Víš co udělám? Všem vám dám dovolenou a agentům na čáře postavím velkou bránu s nápisem račte vstoupit! Kouzelně paranoidní komančská agitka krásně vystihující až panickou hrůzu ze všeho na západ od našich hranic naočkovanou soudruhy ze Sovětského svazu, ale zase na druhou stranu ruku v ruce s tím jde brilantní technické zpracování, tempo které nenudí a strhující děj o který není nouze. Takže ponechme jako obvykle ideologii stranou i když u žádnýho jinýho filmu z té doby to není tak markantní jako u tohoto. Čistokrevné budovatelské agitky nepočítám, protože ty jsou primárně točené za tímto jediným účelem, zatím co tady člověk sleduje dobrodružný film i kvůli akčním scénám a dalším věcem, takže dalo se to pojmout nestraněji, ale k čertu s tím. Lukavský tu má neskutečný charizma a toho tvrdýho šéfa pohraniční stráže hraje opravdu uvěřitelně. Pozadu nezůstává ani zbytek ansáblu. Navíc film si od začátku až do konce drží nepříjemně realistickou ponurou atmosféru ke které přispívá i vynikající hudba. Takže obsahově problematické, filmařsky vynikající.65% (01.03.2016)

Když ještě Šumava neznala Schengen, aneb rybičky, rybičky, esenbáci jedou! Mlha, blata, déšť a skvostná kamera „od pasu“ Josefa Illíka pohrávající si s odrazy vodní hladiny i okenních tabulí, jenže.. Když vám někdo znásilní ženu, vezmete jej na milost, protože si k tomu zapálil svíčky a pustil romantickou hudbu? (15.07.2013)