Fany

Stejně jako někteří ostatní komentující jsem si během sledování vzpomněl na Rain Mana, ke kterému se Fany určitě dá přirovnat, ale samozřejmě se oba filmy nedají srovnávat a ani bych se o to nepokoušel. Ať už Fany vznikla jako inspirace Rain Manem nebo ne, takové téma v české kinematografii (pokud se hrubě nemylím) mockrát nebylo. Nevznikla úplně přelomová pecka, ale příměřeně pěkný film, ano. Jen mi přišlo, že mu trochu podkopává nohy (a nepíše se mi to úplně snadno) překvapivě právě režie Karla Kachyni. Některé Hubačovy scénáře (Ikarův pád, Mapa zámořských objevů) v minulosti ani nějaké výpravnější zpracování nepotřebovali. Ale u Karla Kachyni, vzhledem k tomu jaký byl bezpochyby mistr ve svém oboru a velký filmový poetik mě trochu překvapilo, že u tak emotivního příběhu se spokojil pouze s poměrně rutinním (takřka televizním) zpracováním a nevystřískal z toho více poezie, která se by tam hodila. Alespoň se mu velmi povedlo obsazení hlavních rolí. Jiřina Bohdalová nepatří k mým favorikátkám, ale zde u Fany předvědla další z důkazů že v ni vždycky skýtala (a možná ještě skýtá) dobrá herečka a podala opravdu pěkný výkon stejně jako její protipól Jiřina Jirásková. U Jiřího Hubače mě vlastně dobrý scénář ani nepřekvapí, mám pro jeho neobyčejně obyčejné lidské příběhy a dialogy slabost. Takže musím říct, že jsem od něj už viděl i sofistikovanější kousky, zatímco zde se možná občas nevyhl jisté schématičnosti (hlavně u vedlejších postav), ale příběh o Fany, její sestře a všech příhodách, co jejích soužítí přineslo se mi i tak zdál celkem hezký a dolehl až k mému srdci. Fany byla totiž hlavně milá čistá duše, kterou si snad ani nešlo neolíbit a i když je závěr párkát nařčen z citového vydíraní, tak i na mě docela zapůsobil. Váhal jsem nad hodnocením, ale nakonec si dovolím i trochu nadhodnocovat. (05.05.2021)

Silný příběh s občasnými hluchými místy.Jiřinu Bohdalovou znám třeba z Nesmrtelné tety,Televarieté a dementních reality šou na Primě a musím uznat,že tohle je asi její nejlepší role.Cítil jsem i trápení sestry Jiřiny Jiráskové která se na Fany zlobila ale v hloubi srdce ji měla ráda.A když přišel konec,řekl jsem si že takhle smutně to skončit nemůže,že nezemře... (28.10.2013)

Za herecké výkony obou dam. šedivou, ustrašenou, bezelstnou mentálku (v tom nejlepším slova smyslu!) Bohdalku ve výjimečně netypické roli. A aktivní, přesnou a přepracovanou primářku Jiřiny Jiráskové, velké dámy českého filmu i divadla. Huba dobrý, Donutil snesitelný. K tomu Hapka. A ten konec mi nějak ani nevadil. (29.06.2008)

Na vzedmuté vlně zájmu o psychicky či tělesně postižené spoluobčany, odsunuté do ústraní, vznikl film, který i navzdory slabší režii (Kachyňa) a stereotypnímu scénáři (Hubač) nelze nezahrnout samými superlativy. Ty náleží dvěma vynikajícím herečkám, Jiřině Bohdalové a Jiřině Jiráskové, jejichž postavy jsou tím, čemu se říká síla lidskosti. (07.01.2019)

Naprosto chápu, v čem je tento film nedokonalý a chybující, všechny ty kritiky snesené na Karla Kachyňu mají asi své opodstatnění. Jenže- s přibývajícími léty Kachyňa i jeho divácká obec přehodnotily priority, pohled kupředu za horizont vystřídalo ohlédnutí se zpět a taky okolo sebe. "Já jsem tvé stáří, pozvi mě dál...". Jiřina Jirásková coby stárnoucí primářka je vynikající a stejně tak Jiřině Bohdalové se povedlo překročit svůj stín a zahrát postavu, na kterou bych si u ní nikdy nevsadil. Jde tu ale hlavně o paní primářku, co udělá se zbytkem života, který jí ještě zbývá, zda bude mít ještě sílu něco užít, otevřít se, mít rád. A Fany je přesně ten klíč, který do zámku pasuje, aby jí ty dveře do života otevřel. To je oč tu především běží...80% (25.09.2014)