Fany

Kachyňa sice je mým oblíbeným režisérem, jeho filmy mám rád, ale Fany se tak nějak úplně nepovedla. Občas dost nevěrohodně znějící a navíc „recitované“ dialogy, zvlášť v první půlce filmu jakási divná odtažitost. Takříkajíc Ani horké ani studené... Jakási nepreciznost. Jakoby si režisér říkal, že „to stačí“. Možná za to může nedostatek peněz nebo spěch, kdo ví? To, že se na filmu asi opravdu hodně podepsal nedostatek peněz, ukazuje víc než jasně ona klíčová scéna před koncem filmu. Takhle by to žádný režisér nenatočil, kdyby mu nic jiného nezbývalo. Přes všechny zápory jsou mnohé momenty kouzelné, za všechny například ona „plivací“ etuda, ale je jich tam mnohem víc. Kromě neuvěřitelného výkonu Jiřiny Bohdalové ovšem i dobří herci (Miroslav Donutil, Arnošt Goldflam) hrají místy dosti špatně. Výborně jsou vybrané lokace. Kutná Hora s kostelem svatého Jakuba nemůže zklamat. Znalce architektury ovšem jistě potěší i jiné lokace, například Feuersteinovo nymburské krematorium... Karel Kachyňa zkrátka byl Pan režisér, škoda, že už si nemohl dovolit to co kdysi, takže je výsledek vysloveně polovičatý... (27.10.2006)

Naprosto chápu, v čem je tento film nedokonalý a chybující, všechny ty kritiky snesené na Karla Kachyňu mají asi své opodstatnění. Jenže- s přibývajícími léty Kachyňa i jeho divácká obec přehodnotily priority, pohled kupředu za horizont vystřídalo ohlédnutí se zpět a taky okolo sebe. "Já jsem tvé stáří, pozvi mě dál...". Jiřina Jirásková coby stárnoucí primářka je vynikající a stejně tak Jiřině Bohdalové se povedlo překročit svůj stín a zahrát postavu, na kterou bych si u ní nikdy nevsadil. Jde tu ale hlavně o paní primářku, co udělá se zbytkem života, který jí ještě zbývá, zda bude mít ještě sílu něco užít, otevřít se, mít rád. A Fany je přesně ten klíč, který do zámku pasuje, aby jí ty dveře do života otevřel. To je oč tu především běží...80% (25.09.2014)

"Pan Divoký". Pro Fany mám slabost. Domnívám se, že to, co předvedla Jiřina Bohdalová zde, je vynikající herecký koncert. Ty dětské oči, dětské nadšení i dětský smutek, vše zasluhuje uznání. Docela mě překvapilo, že se film zde netěší pozitivnějším ohlasům. Říkám si, jestli to není spíše tím, že se někteří uživatelé nedokáží oprostit od (momentálně moderní) averze vůči Bohdalce a to je škoda. Já se na Fany čas od času kouknu, pokaždé mě potěší a samozřejmě dojme. Obě paní Jiřiny jsou pod vedením režiséra Kachyni výborné a co si budeme vykládat, problémy s péčí o postiženého nebo nemohoucího příbuzného, dohlížení na takového člověka a celková péče v domácím prostředí, to vše jsou stále aktuální témata, o kterých nebylo zdaleka řečeno vše... (25.03.2019)

Teda i když jsem se už v životě setkal s ne málo jedinci, kteří mírně debilní zcela jistě byli, tak nejsem doktor, abych dokázal posoudit míru autenticity jakou svůj výkon J.B. obdařila. Nicméně i kdyby tato opravdovost byla veliká, a ona by za ní v tomto případě právem byla do nebes vynášena, tak to nemění nic na tom, že citově vydírající scénář balancuje na hranici kýčoviny a leckdy ji i překračuje. No pejskaři budou brečet, takže se to oblíbeným Jiřinkám asi zase povedlo... (11.08.2008)

Jestliže Jiřina Bohdalová jako Fany představuje jeden z nejlepších ženských hereckých výkonů v našem filmu, je trochu škoda, že zrovna v tak odfláknutém filmu po scénáristické stránce. Některé dialogy jsou vyloženě pitomé a stejně tak některé scény. Bylo jich víc, ale za všechny můžu jmenovat např. scénu, ve které Fany běží poprvé k panu divokém. To jsem měl chuť film vypnout. Je to škoda, je to promarněné téma, které už Bohdalka nezopakuje. (11.08.2008)