Carmen

Upraveno v říjnu 2022. Carmen Carlose Saury je žádostivým temperamentem španělské kultury a života. Carmen je omámením a posedlostí citem, kterému se říká láska. Carmen je vášeň, která slavně a vítězně uchvacuje pod dojmem okamžiku, již však nejde spoutat ani podrobit, neboť náleží pouze momentálním vítězům. Carmen je krása a vzdor, opovržení a hněv, jenž zalévá zrak rudým běsem. Saurova v pořadí již druhá spolupráce se slavným tanečníkem a choreografem Antoniem Gadesem využívá literární předlohu Prospera Mériméea z roku 1847 a ještě slavnější hudbu operní adaptace Georgese Bizeta z roku 1875, aby zplodila vášnivý taneční výjev flamencové žádostivosti. Nebyl by to Saura, kdyby se nácvik představení s touhou po originální tvůrčí seberealizaci nemísil s intimitou soukromého života. To ostatně znamená sice skromné prostředí, přesto stále plné pohybu, emocí, výjevů a bezprostřednosti. Život a umění svázány jsou v pevném svazku, a nad vším ční flamenco - vášeň, důstojnost a posvěcování lidského života. Ústředním párem španělského temperamentu je vedoucí tanečního souboru, utvářející nové představení flamenca o dramatu lásky a žárlivosti, Antonio (velmi dobrý Antonio Gades) a závazkem lásky nikdy nespoutaná mladá tanečnice Carmen (zajímavá Laura del Sol). Z dalších rolí: Antoniův přítel a nápaditý hudební skladatel Paco (Paco de Lucía), nejlepší tanečnice Antoniova souboru a také rivalka Carmen v představení Cristina (Cristina Hoyos), přední tanečník Antoniova souboru Juan (Juan Antonio Jiménez), sebevědomý toreador Escamillo (Sebastián Moreno), či Carmenin milenec Pepe Girón (José Yepes). Saurova Carmen to je zejména neustálé flamencové posvěcování života, národní španělský temperament a vášnivý taneční výraz, jímž se dokazuje láska k umění i k životu. Velmi dobrý tanečně filmový požitek! (23.10.2009)

Je to čirá radost moci pozorovat proces, jak vzniká něco dokonalého. Jednoduchoučký příběh, který slouží jako kostra, na níž se navlékají dokonalá tančení čísla. Čiší z toho nenamyšlená hrdost těch lidí, kteří ji nehrají, která v nich je, a oni vlastně jen překovávají stud a zjevují ji. Tahle přirozená lidská invence suveréně překrývá všechny herecké pihy, které by se tam (možná) daly najít. (23.06.2012)

Vyzeralo to ako zaujímavý film a rozhodne aj bol, nehovoriac o tom, že to bol sám o sebe dobrý film. Vizuálne je ,,Carmen" ohromujúca, s dobrou kinematografiou, výraznými farbami, kostýmami a kulisami, ktoré vyrazia dych. Hudba je tiež úžasná a hraná s autentickou chuťou, vďaka ktorej je zážitok ešte vášnivejší. Choreografia je veľmi živá a ukazuje veľké množstvo technickej, až virtuóznej brilantnosti, pričom tanec flamenca je nielen efektívny, ale aj tanečníci ukazujú, že vedia výborné tancovať. Napriek tomu, by film potreboval zrýchliť rozprávačske tempo a chýba mu sviežosť. 6/10 (30.01.2022)

Je to ještě tanec zasazený do příběhu, nebo už jen příběh zasazený do tance? Těžko říct, ke své smůle mám ale pocit, že spíš to druhé. Ne, že bych muzikály neměla ráda, ale když z hodiny a čtyřiceti minut děje postavy hodinu a půl protančí, začínám se nudit. Zvlášť, když se jedná o hudební styl, který mému srdci zrovna blízký není. V tu chvíli může kdokoliv vychvalovat Paca de Luciu nebo povedenou choreografii, protože já se začínám dívat na tlačítko na ovladači se dvěma šipkami ukazujícími doprava. Jediné, co mě nakonec donutí ho nepoužít, je krásná dějová linie ve stylu "příběh v príběhu". Scény, kde musíte přemýšlet nad tím, zda-li se jedná ještě o hrané divadelní drama, nebo už o životní příběh dvou hlavních herců. Ano, v konečném důsledku je sice vše jen film a za vším nakonec naskočí závěrečné titulky, ale aspoň ten malý názkak toho, že se hra může proplétat s životem, vždy ocením. (05.01.2009)

Úchvatné. Krásné. Tak umělé a stylizované a přitom tak opravdové. Nejsem přílišný poeta, ale když jsem po skončení tohohle filmu vyšel ze sálu a kamarádi se mě ptali, co tomu říkám, neměl jsem slov. A vážně jsem chtěl umět tančit jako Antonio Gades - konečně nějak říct Té Pravé, jak moc jí miluji! Skvělá režie, byť pravda trochu zpochybněná občas nechtěně vtipným castingem a lehce teatrálním herectvím (o to tady ale vlastně jde, ne? Právě v té všudypřítomné stylizaci je klíč - všichni hrajeme divadlo a současně jsme jen uzlíčky nervů). Fascinující Escamillova kamera a skvělá choreografie... Tak to bývá, když klasiku objevíte pozdě! (08.05.2007)