Náš dědek Josef

Poetické záběry na krajinu moravského venkova (okolí Pávova) se režiséru Kachlíkovi vcelku povedly, jen úplně nevím, zda to úplně koresponduje se spíše lehčím žánrem filmu (viz třeba scéna s ožralými chlapy běhajícími po louce s holými zadky)  Celkový koncept filmu v podobě někdy více někdy méně zajímavých výjevů z venkova  v různých ročních obdobích (s výraznými folkloristickými prvky) mi nevadil, ale jen potud, než se v některých chvílích začala řešit politika (zakládání družstva a prosazování komunistické strany). Ve filmu lze narazit na celou řadu skvělých herců tehdejší starší generace, z nichž samozřejmě nejvýraznější je Bohuš Záhorský v titulní roli. Jeho postava je napsána Záhorskému doslova na tělo, a ačkoliv mu tehdy zdaleka nebylo tolik, kolik jeho postavě, ve výsledku to nepůsobilo nikterak nepřirozeně. Co se mi ze scénáristického líbilo asi nejvíc, byl vztah této postavy s jeho vnukem (S. Skopal), jemuž ve filmu předává něco málo ze své životní moudrosti (viz třeba „Nestrkej ten nosák moc nahoru, pak se ti lidi do něj lépe strefujou“). Závěrečná scéna  jejich vzájemného loučení před odchodem vnuka po prázdninách do dalšího ročníku na medicíně  mi přišla docela dojemná. (08.06.2023)

Film o kraji vína, lidovosti, zvycích, skromnosti i furiantství obyvatel laskavé Jižní Moravy. O to víc milý, že se hlavní role ujal vynikající herec Bohoušek Záhorský spolu s ostatními známými hereckými osobnostmi v neposlední řadě s Jiřinou Šejbalovou, Josefem Kemrem, Františkem Filipovským a dalšími. Na kvalitě snímku značně ubírá skutečnost, že autoři scénáře a dialogů neprostudovali pečlivě slovácké nářečí a dosti hrubým způsobem vložili do úst tomu našemu moravskému dědkovi nářečí z oblasti Olomouce, což jak jistě každý ví, už není Moravské Slovácko. A k vínu patří slovácké nářečí jako ke špeku chleba. Když vyřkne starý zkušený moravský vinař ""Bels tam ? Bel. Bels vožralé ? Bel. ", to pak pravého moraváka od bečky vína srdce zabolí, ...... škoda, tento filmový počin měl na mnohem víc. O to víc mě to jako rodáka z Jižní Moravy mrzí. No, ... ludé umřů, ale víno bude furt. Tož, ... na zdraví. (20.10.2007)

Upřímně, mohla bych pominout tu bolševickou agitku a dát tři prdičky, jakkoliv mi prostředí vinařů není kdovíjak blízké. Ale ono je v tom víc věcí, co mi škubaly ochlupením a srážely celkový dojem. Tak třeba to nářečí - neznělo to vůbec přirozeně, prostě jako když pepíci snaživě recitují hantec. A pak mě urputně sra... kálela ta zdlouhavá pasáž o honu, kterou si Kachlík zřejmě leštil svůj myslivecký bambus. Já na téhle papalášské zábavě, spočívající v ožrání se a následné střelbě do zvířat, nevidím nic ušlechtilého. Jeden jediný ze zhruba tuctu myslivců, na které se mi v životě podařilo natrefit ksicht 2 ksicht, se projevil jako člověk se zdravým rozumem a láskou ke zvířatům, ne jako krvechtivý pytlák. Film není skvostem československé kinematografie, spíše obstojným průměrem s několika lepšími momenty. 49% (06.12.2010)

Dědka je třeba hodnotit jako celek. Jde o dobovou agitku vyšperkovanou snahami vylepšit zdeptaného ducha národa, který již v této době měl zcela jasno , co ho v následujících letech očekává. Z celého záměru je cítit upocenost a bagatelizace problémů, spojených s násilím a despotismem. Byla prostě špatná doba, mohlo to dopadnout ale mnohem hůř, třeba Rychman by s tím zatočil po bolševicku, to byste viděli odosobnělý pohled pražáků na život moravských opilců :-). (11.10.2013)

Vzpomínání dědka se prolíná s životem na vsi po válce, v době zavádění sovětského vzoru hospodaření. Vtipu i vína pomálu, kořalky a mluvení lámanou slováčtinou hodně. Potěšil mě jak jsem předpokládal Miloš Kopecký a scéna z přijímání myslivců. Záběry na Pálavu mě ovšem vždy potěší a pohladí na srdci. (05.11.2018)