S milenkou mojej matky

Himl-hergot-donervetér-krucajs-element, to byl ale dobrej filmek, se snad z toho začnu učit islandsky. Každým coulem originální film, od samotného začátku, kdy vidíme jen záběr na obličej souložícího Hlynura, přes nepřeberné množství hlášek, černých jak nejkvalitnější koks a postřehů ze života Hlynura, který všechno řeší se zápalem připomínajícím lenochoda, ještě k tomu zpomaleného mozkovou mrtvicí, nic mu neuteče, na všechno má dostatek času a chystá se v pohodičce a teplíčku domova, nebo teplíčku klubu životem proflákat od sociálních dávek, po starobní důchod, holt dokonale vymyšlenej systém. K tomu matka lesbička a být zároveň něčí bratr i otec současně se taky zrovna moc lidem nepodaří. Navíc skvělá depresivní severská atmosféra, já takovéhle filmy prostě miluju. Zaujalo mě i originální řešení vany v bytečku, kde je opravdu málo místa. ,,Hver maður er borinn frjáls og jafn öðrum að virðingu og réttindum. Menn eru gæddir vitsmunum og samvizku, og ber þeim að breyta bróðurlega hverjum við annan."Ať žije štědrost sociálních dávek ve státech typu Welfare state. (19.12.2012)

Natočené je to hezky a Gudnason hraje o sto šest. Což je asi jediný důvod, proč to rovnou nezahodit. Jinak je to totiž pustoprázdná povídka o vrcholně nesympatickém pitomci, který není lautr ničím zajímavý a za celou dobu nehne ani prstem proto, aby tomu bylo jinak. Veškeré dějové posuny (včetně jeho poněkud neopodstatněného napravení) přicházejí tak nějak mimochodem, náhodou. Žádný čin, jen pasivita. A tudíž na druhé straně, tedy u diváka, žádné napětí a opět jen pasivita. A žánr komedie to neomlouvá ani náhodou. (22.12.2009)

"Až umřu budu mrtvej. Před narozením jsem byl taky mrtvej. Život je pauza mezi smrtí." Hlynur je hňup přežívající v mamahotelu na trase výživný - podpora v nezaměstnanosti - starobní důchod. K tomu chlast, drogy a sex v čekárně na oddělení pohlavních chorob. Prostě týpek vhodnej k umrznutí. Jenže umí vypouštět skvělý moudra, takže už vím, že život trvá tejden, obličej je podpěrka na brejle, sex možná nebyl myšlenej pro chlapy, AIDS není vhodnej způsob sebevraždy a svět není jenom Reykjavík. To poslední jsem vážně netušil. Taky jsem nevěděl, jak se stát otcem svýho bratra, aniž bych spáchal incest, takže se musím přiznat, že se mi na Islandu líbilo a tamní sociální systém bych asi taky trochu podojil. A stejně je Hlynur hňup. (01.04.2022)

Seznamte se! Hlynur - potomek lesby a alkoholika, je od přírody pasivní a neškodný... Je unikátním originálem parazitujícím na solidaritě společnosti; trochu flegmatik, ale hlavně lenoch k pohledání:) sledovat jeho zivotní zdary, ale spíš jeho kroky vedle, to byla fakt zábavná podívaná! Tolik kuriózních scén, to se jen tak nevidí! (02.01.2008)

Náš malý chlapeček, nás všech. Lola bude jeho matka a moje matka bude jeho táta. A já budu jeho bratr, ale zároveň budu i jeho otec. Taky budu syn jeho otce a syn jeho babičky... a budu taky bývalý milenec jeho matky. Jak se s tím vyrovná? Černá, eroticky laděná tragikomedie s netradičním příběhem, u kterého se nepřestanete úsměvně šklebit od začátku do konce. Nikdy bych neřekl, že film z ledového Islandu dokáže takto zahřát srdce. A docela bych i věřil, že nějak tak to na tom Reykjavíkském předměstí vypadá. Poslední dobou zažívám příjemná překvapení ze všech koutů Evropy. Nejdříve skotský Aberdeen, poté gruzínské Léto ztracených polibků a nyní islandské S milenkou mé matky. Je dobře že evropský film má co nabídnout jak obyčejnému, tak i náročnějšímu publiku a v mnoha případech k tomu stačí i jediný film. (22.05.2008)