A Character in Need of Support
Kamera:
Jan ČuříkHudba:
Wiliam BukovýHrajú:
Karel Vašíček, Consuela Morávková, Ivan Růžička, Pavel Bártl, Jiří Stivín, Pavel Šilhánek, Jaroslav Zrotal, Stanislav Michler, Eduard Pavlíček (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Středometrážní hraný film jeho autor charakterizoval jako kafkovské zobrazení absurdních situací, související s obdobím kultu, jehož zvrhlost jsme si nedokázali uvědomovat." Slavné podobenství o půjčovně koček je jízlivou úvahou na tehdy aktuální morálně společenské téma. Na malé ploše s minimem dialogů byla na okamžik jakoby poodhrnuta opona, aby se na chvíli odhalil stav zhypnotizované společnosti. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (104)
21.4.2023 Středometrážní film, zapadající do Československé nové vlny. Popisuje několik absurdních situací, dějících se nejčastěji v úřednictví, které nedává smysl, což vše propojuje hlavní postava s kočkou. Lze tu vidět několik obrazů lidské tuposti, kterou si hlavní postava prochází. Vše se odehrává za totalitního režimu, takže to může též ukazovat pocity absurdity lidí, kteří v něm žili. Je to jeden velký cyklus absurdity, točící se kolem různých situací, dějící se v neznámém čase, na neznámém místě, s neznámými lidmi. První záběr filmu na sochu popisuje, co vůbec znamená jméno filmu a ukazuje tu sílu pomocí nasvícení.Následně ale i jeho celou anonymitu, znovu pomocí nasvícení. Druhý záběr, kde lze vidět skupiny lidí, zapadajících mezi sebe, jdoucích celkem i synchronizovaně a stejným směrem, než se vyskytne hlavní postava v odlišném tónu šedi, stojící. Tato scéna nám nastiňuje vyčlenění z toho absurdního davu, který myslí naprosto stejně. Situace z totalitního režimu jej i hezky znázorňovaly a ukazovaly jakousi nesvobodu. Je to neustálý cyklus a řád společnosti. Postava se dostává do situací s opačnými lidmi, s lidmi, kteří nesou opačnou logiku a vnímání, než má hlavní postava. Slyšela jsem, že lidé ve snímku vidí i obrazy Kafky a jeho děl, což nemohu zamítnout. Je to jako by se Kafka procházel jeho absurdními díly. Hlavním dílem, které s tímto rezonuje je rozhodně Kafkův Proces. Je to něco, co by se stalo každému. Je to každodenní film. Já bych to dokonce i přirovnala k nějakým aspektům italského neorealismu, jelikož to obsahuje prvky npř. toho odcizení, které se v neorealismu vyskytuje často, následně i ten nerozum, neporozumění okolí. ()
Nějak jsem nepobral, o čem to vlastně bylo. Nejsilnější dojem z toho byl - záběry z komunistické Prahy, šedivé a plné nespokojených a šedivých lidí. Příběh sám mi přišel příliš umělý a nepochopil jsem, co tím chtěl básník říci .... ()
Surrealismus, pochmurno, absurdita. Nejlepší československý film ve všech směrech. Těžko uvěřím, že tvůrci filmu brali v šedesátém třetím roce jiné drogy, než na které je typuji. 100% ()
Dosti krátké a jakoby letmo načrtnuté příklady kafkovského středu jedince se systémem, ovšem na půdorysu reálné totality v ČSR přelomu 50. a 60. let. ()