Zajatkyně

Kdybych se nedočetl, že film je volně inspirován Proustovým 5 dílem Hledání ztraceného času "Uprchlá", asi bych na to nepřišel. Interpretovat či zikonizovat se jeho román dá nesčetnými způsoby. Chantal Akermanová si vybrala ten, který je rozhodně regulérní, i když rozhodně ne kongeniální. "Protože to chceš, musím to chtít také!", říká oběť upírovi, protože ví, že brzy i z ní bude také upírka. Albertina (ve filmu Ariane) podléhá filmovému Simonovi, který je posedlý svojí nezralou sexualitou a zřejmě přímo z ní vyplývající žárlivostí, které roztáčejí svůj zlověstný kruh... Nikdy jsem se nemohl srovnat s prostředím, ve kterém se Proustovy vize /děje odehrávají. Nejinak je to i v tomto filmu. A možná právě toto prostředí je prvořadou příčinou Simonova patogenního chování. A Arianina nejspíš také... Nicméně, i přes agresivně submisivní výroky Adriene: "Jak chceš!", se kterými mám ostatně také své zkušenosti a Simonovu posedost slídit za jejím zadkem (navíc zvýrazněným uniformou šatů), se jedná o další z režisérčiných mistrovských děl... Divím se, jaká zášť se tu snesla na Marcela Prousta i již renomovanou režisérku Chantal Akermanovou; i když na druhé straně je hodnocení pěti mých oblíbených uživatelů, kteří film viděli, v průměru 88%. (05.04.2021)

Kajda.I má pravdu, je to náročné dokoukat. Ale čím větší překážka, tím větší radost z jejího zdolání. U tohoto filmu to platí dvojnásob. Já byla přímo šťastná, když začaly závěrečné titulky. Do té doby jsem musela sledovat několik jedinců, kteří povětšinou v příšeří vedli podivné řeči, hlavní nehrdinka si občas něco prozpěvovala, nemělo to žádný děj (inu Proust) a jen to čekalo, až si nedovolíme odsoudit moderní zpracování klasiky. Ale dovolíme a nejen odsoudíme, dokonce i opovrhneme. (09.05.2014)

Ňouma a pipina žijou spolu a myslej si, kdo ví jak nejsou zamilovaný. Já bych spíš řekla, že spolu kejsnou jen proto, že jsou oba až nemožně neschopní žít si vlastním životem a bez přičinění někoho jiného si pomalu nedovolí ani uprdnout. Prostě dva maminčini mazánci, co jim rodičovská sukně utekla, a tak se ve své dětinskosti drží alespoň jeden druhého. Kajda byl přesvědčený, že tam nejpozději o třetí minutě kopnu rychloposuv, jenže já si ještě na třetí minutě dělala naděje, že by to tak zlé být nemuselo, protože se tam zatím ještě nezačalo nic dít. Jenže ouha, ono se tam nezačalo nic dít ani po třiceti minutách , ani po hodině, ani po hodině a půl. Dvě děcka v dospělém těle (oni dokonce i jako děcka šukaj) prostě jen řešej hovna a to tak dlouho, že je nakonec i z filmu jedno velké mazlavé. Rychloposuv jsem tentokrát sice nevyužila, ale dál jak za hodinu a půl už jsem taky nedošla, radši jsem to vypla a šla jsem si opláchnout tu krev, co mi zaschla za nudou okousanými nehty (a to jsem tenhle zlozvyk nikdá neměla). Tohle fakt nejde, no a co nedokoukám, to je přece jasnej odpad. (10.05.2014)

Francouzský rakovinotvorný art toho nejhrubšího zrna. Kvůli podobnému umění jsem jeden čas nenáviděl jejich kinematografii. Dialogy jak z Marsu. Bohužel nejsem intelektuálně dostatečně na výši, abych vyprázdněné žvanění dokázal považovat za umění. A ne jen žvanění, ale i sled scén, když už jsem si říkal, že nic horšího přijít nemůže, tak přijde "alej prostitutek a transek" a kajda padl, ovšem nerezignoval. Zajatkyně je můj rekordní film, zatím žádný jiný film jsem nesledoval tři!!! dny. Z postavy Simona a s tím spojeným herectvím Merhara mi bylo fyzicky špatně. Destruktivní zážitek. (10.05.2014)

Na rozdíl, od mých, některých, oblíbených uživatelů jsem nucen konstatovat, že tenhle film je prostě povedený. „Poklidný“ děj a příjemné herecké výkony, tohle bych rozhodně sám za sebe ocenil. Jinak drama, téhle mladé dvojice názorně ukazuje, jaké to je, když si vezmete, nebo žijete s někým, jehož žárlivost je až chorobná a nemá s tou „ normální“ už vůbec nic společného. Rozhodně to nemůže dopadnout nějak extra dobře. (12.06.2014)