Prvý napravený

"First Reformed" je pre mňa skutočne zaujímavým filmom. Myslím si, že má veľmi dobré myšlienky, má dobré momentky a rozhodne musím pochváliť herecký výkon Ethana Hawka. Je absolútne fascinujúci. Rovnako fascinujúce je vidieť, že film bol natočený vo formáte 4:3. To som nevidel za posledné roky ani nepamätám. Dnes sa všetko robí v natiahnutých záberoch 16:9, a hoci to filmu vie pridať, tak vidieť niekedy niečo iné je skutočne super. Pre mňa v tomto film funguje. Nie je kresťanský. Je skutočne dobre a racionálne podchytený. A najmä mám pocit, že veľmi dobre ide proti alibizmu a hlavne chce povedať, že reálne je správne, že všetci nemáme robiť nič preto, aby sme chránili planétu. Lebo možno je to všetko boží plán. Záver vás podľa mňa buď nadchne, alebo vás bude iritovať. A dokážem prijať obe strany. Ja som bol z toho všetkého zmätený. Potom som si našiel názor niekoho iného a dokázal ma celkom presvedčiť o tom, že tam nejaký zmysel je. Nebudem to spoilovať, no minimálne mám pocit, že v tomto to chalan vysvetlil veľmi dobre. A sám som si to po premietnutí celého filmu uvedomil. Takže nech je váš názor akýkoľvek, dá sa na to istým spôsobom pozrieť. Naznačím to aspoň takto... "Možno nevidíme to čo sa reálne udialo. Možno len uvidíme to, čo náš hrdina chcel, aby sa udialo. Koniec koncov, ako sa k nemu dokázala Mary dostať, keď predtým jeho priateľ nemohol vstúpiť do kancelárie, ktorá bola zamknutá? Viac vysvetľovať nebudem. Nemyslím si, že by som sa k filmu vrátil, no ak máte radi náročnejšie filmy, tak odporúčam ho vidieť aspoň raz. Ale je diskutabilné, čo si z toho vezmete, lebo je to rozhodne film, ktorý vás môže aj absolútne iritovať. A je to pochopiteľné. Hodnotenie: B+ (30.10.2018)

Film odporúčam sledovať z nahrávky, aby ste mali možnosť stopnúť ho a pouvažovať nad myšlienkami , ktoré sa preháňali vo vedomí (v hlave smutného a nešťastného Tollera. Mimochodom Hawke úlohu zvládol veľmi pekne. Celý film som sledoval ako keď čítam knihu, určite sa k nemu ešte vrátim. Odporúčam aj divákom , ktorým nie sú ľahostajne ekologické problémy na našej Zemi. (11.11.2019)

Paul Schrader je lepší scenárista než režisér, což se potvrzuje i ve First Reformed. Příběh lehce připomínající legendárního Taxikáře je skvěle vystavěn, má hluboký morální přesah a skvěle zobrazuje, že v dnešní abnormálně rychlé a složité době není ani pro kněze jednoduché najít, co je správné a jestli je jeho víra tím úplně nejpevnějším. Od začátku na diváka padá potemnělá až depresivní atmosféra, která vydrží až do konce, není ale úplně bezvýchodná. Schrader se bohužel jako režisér nechává vlastním filozofováním unést až příliš a servíruje dost pomalé tempo, v němž se toho mnohdy moc neděje a i pro náročnějšího diváka je těžké udržet pozornost celou dobu. Naštěstí se obklopil výborným obsazením, protože Ethan Hawke v hlavní roli je naprosto výtečný a skvěle mu přihrává i Amanda Seyfried, která tu ale není tolik. Zvolený formát obrazu není až tak působivý, jak by asi měl být a mnohdy se zdá, že v něm něco podstatného chybí. Samotný závěr je trošku zvláštní, nicméně nejspíš dává hlavnímu hrdinovi potřebnou naději, kterou hledá celý film. Jen je trochu škoda, že Schrader zobrazuje někoho, kdo chce bojovat za lepší životní prostředí, jako ekoteroristu, čímž dává velkou munici do rukou skeptiků a pochybovačů. First Reformed je filmem, který určitě za vidění stojí, donutí k zamyšlení, jen by možná mohl být víc divácký. 60 % (12.09.2019)

Jak může Bůh dopustit takové nestoudné znečišťování, drancování a ničení naší planety, svého výtvoru? Po setkání se zoufalým ekologickým aktivistou, který se zdráhá přivést na svět bez budoucnosti dítě, začíná tato otázka silně rezonovat i v nemocném reverendovi (vynikající, vnitřně zápasící Ethan Hawke), přestávajícím (nejen) kvůli tomu vidět ve společnosti a církvi naději. Formálně strohé, minimalistické, náročné (také akademicky pomalé) drama předkládá silné téma i hloubavé myšlenky; nedořečený, ba přímo utnutý konec pak nechává rány otevřené (opravdu by je dokázala zacelit láska, aspoň jako milosrdný přelud muže rozežíraného zevnitř?). 70 % (26.01.2021)

Návrat k Bressonovi nejen tematizací osobní zodpovědnosti za stav světa (základní dějová kostra je v podstatě Deník venkovského faráře, ekologická linka připomíná Bressonovy skeptické pozdní filmy), ale také rigorózním minimalistickým stylem. Akademický formát, skoro monochromatický obraz (Schrader chtěl původně točit černobíle), odměřené herectví, opakující se střihové postupy (každé jejich narušení nám něco podstatného sděluje nebo přesměrovává naši pozornost) a kompozice (od symetrických film poté, co protagonista začne pochybovat, přechází k nesouměrným). Jen zcela výjimečně pohyblivá kamera. First Reformed je sice vážný a pomalý film neobyčejné formální přísnosti, ale zásluhou thrillerového rámce a nastolování dobově relevantních otázek (bez jednostrunného karatelského tónu v duchu „Old Man Yells at Cloud“) nepůsobí těžkopádně. Jakkoli má film „staromódně“ konfesní charakter, mezi deníkovým voice-overem a tím, co vidíme, vzniká inspirativní napětí. Toller neustále svádí boj mezi svými myšlenkami a tím, co může ve své pozici nahlas vyjádřit. Při psaní deníku sice slibuje, že nebude nic zatajovat a škrtat, ale některé deníkové zápisky vzápětí raději ničí. Obsah jiných (těch posledních) nám je pro změnu utajen. Jako kněz plní Toller určitou společenskou funkci. Slouží druhým a jako takový cítí zodpovědnost za stav světa a propadá deziluzi a alkoholismu, protože není schopen nic změnit. Z pasivity jej vytrhne až setkání s mužem, který kvůli environmentální zkáze nechce na svět přivést potomka. Nastolením dilematu mezi soukromými myšlenkami a veřejnými činy se First Reformed liší od Taxikáře, Schraderova předchozího dramatu o trápení muže znechuceného společností, z něhož minimálně během noční jízdy autem otevřeně cituje. Schraderův scénář a Hawkovo soustředěné herectví fascinujícím způsobem vyjadřují Tollerovu pomalou proměnu, která je současně propadem do temnot i vzestupem do vyšších sfér bytí (transcendencí). Na začátku ještě Michaelovi radí, aby žil pro to, co člověka přesahuje, ke konci si však uvědomuje nedostatečnost skutečnosti, že církev namísto přítomných problémů řeší duchovní otázky a posmrtný život. Vnitřní klid nachází až po učinění rozhodnutí, jak bude na globální oteplování, ztrátu zájmu o náboženství (na jeho kázání sedí obvykle cca pět lidí, kostel slouží spíš jako obchod se suvenýry) a radikalizaci mládeže reagovat. Poprvé netráví večer sám se skleničkou whisky, ale v restauraci, kde jí rybu. Rozhovor s Michaelem současně nastoluje ústřední myšlenku života jako hledání rovnováhy mezi zoufalstvím a nadějí. Michael zprvu zosobňuje zoufalství, Toller naději. Později se jejich pozice komplikují. Zoufalství i naději nabízí také dvojznačný (resp. dvojitý) konec. Sděluje dost na to, aby mohl být film uspokojivě uzavřen, ale ne tolik, abyste pak několik dnů netrávili přemýšlením nad tím, co přesně Schrader jedním ze svých nejlepších filmů, které lze sledovat jako stylistické i tematické završení jeho dosavadní tvorby, sděluje. 90% (18.11.2018)