El mar la mar
Obsahy(1)
Film splétá dohromady znepokojivé místní příběhy s ručně zpracovanými 16mm záběry flóry a fauny. Kamera neuhne ani před předměty, které za sebou zanechali ti, kteří těmito pustinami kdysi cestovali. Lidé sdílejí intenzivní, až mytické zážitky v poušti: muž se rozhovoří o patnáctistopém monstru, které těmito končinami bloudí, zatímco pohraniční strážce vzpomíná na bizarní střet člověka a šelmy. Zvukově bohaté plochy spoluutváří přízračnou atmosféru, v níž se volání ptáků mísí s nočním šelestem, jež ve své neviditelnosti zabydluje prostou pouštní krajinu. Pozorný dokumentární přístup J. P. Sniadeckého, který čerpá z étosu Harvard Sensory Ethnography Lab, se dokonale pojí s meditacemi Joshua Bonnetty o filmové materii. (NFA)
(viac)Videá (1)
Recenzie (2)
Záběry z malého výseku obrovské Sonorské pouště (přibližně 311 000 km² - Mexiko, Kalifornie, Arizona) a život v krajině, která mi spíš nahání hrůzu než bych ji obdivoval, působí přesto uklidňujícím dojmem s nutkáním k meditaci. Navíc překvapuje, jak je možno ruční kamerou vyvolat větší emoce než high-end technikou Davida Attenborougha. Byli režiséři (a kameramani) ovlivněni básní Rafaela Albertiho "El mar. La mar." podobně jako Luciano Berio při stejnojmenné kompozici? Zatím to nechme otevřeno, přestože pojem "vytažení z moře a zasazení do země" je tu reálně přítomný. Samotná báseň zní: "El mar. La mar. / El mar. ¡Sólo la mar! // ¿Por qué me trajiste, padre, / a la ciudad? // ¿Por qué me desenterraste / del mar? // En sueños, la marejada / me tira del corazón. / Se lo quisiera llevar. // Padre, ¿por qué me trajiste / acá? -- Moře. Moře / nic než moře! // Proč jsi mě, otče, / odvedl do města? / Proč jsi mě vyzvednul / z moře? // Bití vln mi ve snu / rve srdce / jako by ho chtělo odplavit. // Otče, proči jsi mě zavedl / až sem?". Až sem! Do budoucnosti, která bude takto vypadat? Jako království netopýrů? Znáte přece rýmovánku: "Netopejr, netopejr, to je divnej pták. Není jako vopice, není jako slepice, netopejr vypadá zkrátka všelijak. Má rád papouška, huláká mu do ouška: narodil se Kristuspán, narodil se přišel k nám. Papoušek bude brzy pochován. Ale i toto má pseudoreálný základ (Kdysi dávno vyráběl Kristus ptáky z hlíny. Starý žid se nad tím pohoršil, neboť byl sabat. Chtěl zničit uhnětené ptáky a tehdy Kristus tlesknul a z ptáků se stali netopýři a odletěli.). To jsem se ale nechal unést hodně daleko.... Rozhodně se tu však cituje (tedy v krátkých citacích) jiná báseň, ‘Primero Sueño’ od Sor Juany Inés de la Cruz” (první vydání Sevilla, 1692). Závěr básně (verš 967 až 975, závěr, ne vše se cituje ve filmu, a ne vše co se v něm cituje je zde uvedeno): "mientras nuestro Hemisferio la dorada / ilustraba del Sol madeja hermosa, / que con luz judiciosa / de orden distributivo, repartiendo / a las cosas visibles sus colores / iba, y restituyendo / entera a los sentidos exteriores / su operación, quedando a luz más cierta / el Mundo iluminado y yo despierta - zatímco naši hemisféru zlatě / ozařovalo nádherné klubíčko slunce, / které moudrými paprsky / řádně rozdělovalo / své barvy na viditelné věci, / přišlo a zpřístupnilo / vše smyslovému vnímání, / zanechávaje v pravdivém světle / ozářený svět a já se probudila." Nevím, zda je vhodné citovat tyto verše za bouře (viz film), ale Sestra Juana Inés už tehdy věděla, že objekty bez slunce jsou jen černobílé. ()
Pokus o zprostředkování atmosféry místa. Většina se jich člověku otevře nejméně po několika dnech. Otevřou se za tmy, za mlhy (Václav Cílek) ()
Galéria (11)
Fotka © Arsenal Institut
Reklama