Zasnežená romanca

Přede mnou dlouhý večer, v televizi nic, tak jsem si řekla, že trochu nostalgie nezaškodí. Docela roztomilá intrikánka Sonja Henie mi připomínala Natašu Gollovou v některých našich komediích. Co pokazila Sonja svým trochu prkenným hereckým projevem, to napravila krásnou bruslařskou exhibicí. Za scénář naivního příběhu nemohla, hrála co ji předepisoval, i když mnoho sympatií si tím nezískala. Hudební čísla byla perfektní, krásné bylo i zasněžené horské prostředí, ale i tak si myslím, že tento film, kdysi tak milovaný mými rodiči, by už dneska mezi mými vnuky neuspěl. (25.11.2014)

Krásný a roztomilý film, kde je obsah takový "slaďounký", ale perfektní muzika a hity, jaké si i po 70. letech stále generace pobrukuje a nechybí na veškerých bálových tancovačkách. V tomto filmu uvidíte i nezapomenutelnou světovou mistryni v krasobruslení SONJU HENIE. Krasavec (jak jinak !) John PAYNE lámal dívčí srdce 40. let. (29.09.2007)

Kapela Glenna Millera ve svých nejlepších letech tu má obrovský šmrnc, lehkost, hravost, vtip, eleganci… Všemu ostatnímu ve filmu, snad krom dlouhé dynamicky nasnímané lyžovačky, se bohužel těchže vlastností nedostává, a k tomu, aby se na celek dalo koukat jako na sérii perfektních hudebních výstupů jakž takž poslepovaných nejnutnějším dějem, tomu chybí ty správné proporce – pitomoučká love story intrikující krasobruslařky a submisivního pianisty v druhé polovině zcela opanuje prostor, zatímco jedno z nejzásadnějších hudebních těles v dějinách už jen tiše šumluje v pozadí. Přesto si člověk nakonec odnese docela miloučký pocit. ***1/2 (09.07.2014)

Kdysi nejoblíbenější film mého dědečka vychází ze schématu ztřeštěné komedie, která byla populární zejména ve třicátých letech, a vypráví klasický románek krásného muže a mladé potrhlé dívky - dědičky, která způsobí mezi americkou vyšší společenskou vrstvou pěkný zmatek. Film okořeňují zejména lyžařské scény, krasobruslařské kreace hvězdy (i když jen krátkodobé) Sonji Henie, a také příjemný orchestr Glena Millera a jeho slavná tancovačka In the Mood. Vyšší hodnocení ode mě film nedostává proto, že typologie potrhlých ženských postav, které jsou často sobecké a manipulativní, ve mně nikdy nemůže vyvolat sympatie. 60% (18.07.2010)

Miluji Glena Millera,divím se malému počtu hodnoceni. Jediná Orlau 32 mi rozumí. Děkuji ! přidávám komentář pana Douglase : Jak já tu hlavní hrdinku nenáviděl! Blbá, intrikující, vlezlá a otravná... a oni tomu závěru říkají happyend. Totální unhappyend, v němž norská p**a, co umí akorát lyžovat a bruslit... škoda mluvit. Zabít. Donutila mě k naprosté estetické poddistancovanosti! Už proto ji musím nenávidět. ;) A tato osoba má vaši oblibu, co dokázal on ? že mistrini světa nazývá norskou píčou? PS nejde ani tak o hraní, ale o hudbu která je do dnešních dní stále poslouchatelná :-) Co dokázal Douglas v životě? zatím jen kecá a Vy mu ty jeho kecy žerete až mě serete no coment deda :-) (04.03.2016)