O tele a duši

Dlouho jsem o tomto filmu přemýšlel, protože na zažívání je poměrně náročný. Filmu musím uznat užasnou citlovost pro jedinečnost člověka a jeho potřeby milovat a být milován. Problém jsem měl trošiku s postavama, hrozně těžko jsem si k nim nacházel cestu. Naštěstí ten film pro mnně dozrál po jeho skončení mnohem více než během projekce, ale sledovat původem Čechoslovačku Alexandra Borbély, to byla učiněná radost. (11.02.2018)

Podle ohlasů jsem čekala trochu silnější zážitek, možná jenom nejsem ta správná romantická duše, kteoru by tento příběh nějak citově zasáhl. Nicméně bylo vtipné sledovat, jak si ty dvě postavy k sobě hledaly cestu. Alexandra Borbély byla ve své roli skvělá, Géza Morcsányi už mě tolik ze židle nezvedl. Scéna z jatek možná zbytečně až moc detailní, protože jsem v tu chvíli musela okamžitě brečet, avšak takový pocit jsem z děje poté už nedostala. Závěr byl ovšem asi druhá nejsilnější věc ze scénáře a vyvolala ve mně smích i lítost. Takže silné momenty to mělo, průměrný dojem ale převládá. (23.02.2018)

S maďarskou tvorbou nemám takmer žiadne skúsenosti, preto ma tento film milo prekvapil. Nesmierne pekne vizuálne aj dialógovo spracovaný o potrebe lásky medzi ľuďmi bez rozdielu veku, či zdravia telesného i duševného. Príznačný názov "O tele a duši" je predovšetkým o rodiacom sa vzťahu vekovo aj zdravotne , nesúrodej dvojice. Filmom sa tiahnu ich spoločné sny, ktoré sa odohrávajú v krásnej zimnej prírode, kde ona je laň a on jeleň. (21.01.2024)

Dosti silný a nečitelný film. Maďarský Romeo a Julie v trochu zvláštním podání, kdy si lidé vlastně nerozumějí, ale milují se i přes to. V mém pohledu jde o docela zvláštní počin, který je docela zdlouhavý. Na konci je nicméně dost silný a propojený. Člověk i myslí na tragický konec, ale toho se vlastně ani nedočkáme. Konec docela dostane i celému filmu v to, že se zdá, že bude konec, ale ono ne a ještě tam nějakých těch deset nebo dvacet minut je. Toto téma lásky je mnohdy silně abstraktní a intimní. Těžké na zpracování, proto ho v celku oceňuji i v tomto konkrétním případě, ale asi mi to moc nezmění pohled na těžkosti samotného filmu. (25.02.2021)

Když vidím to hodnocení a čtu komentáře plné obdivu, cítím se skoro až provinile. Na mě totiž tahle maďarská "weird love story" působila značně vykalkulovaně festivalovým dojmem. Hlavní ženská postava mi byla od samého počátku spíše protivná, její chlad a divné chování pocit ještě umocňovalo. Hlavní problém filmu pak vidím v tom, že mě (vyjma snahy šokovat explicitním zobrazením krve a řezáním do všeho možného) nijak prožitkově nezahákl. Emoční křivka s ohledem na děj filmu se tak v mém případě rovná vodorovné přímce. A jelikož ten nejzákladnější úkol každého filmu je zaujmout divákovy emoce, selhalo O těle a duši v mém případě hned na samém počátku. Co mi rovněž netěšilo, byla nevyrovnaná úroveň filmařiny. Na jeleny se hezky koukalo, samotná expozice hlavních postav byla však z hlediska střihové skladby velice průměrná (třeba takové detaily na momenty, kdy se hlavní hrdinka něčeho dotýká, na mě působily skoro až studentským dojmem). Vizuálně si mě tedy snímek také nezískal. Není proto divu, že mi místní hodnocení přijde jako z jiného vesmíru. 4/10 (04.10.2017)