Réžia:
Jaromil JirešKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Zdeněk PololáníkHrajú:
Miloš Kopecký, Táňa Fischerová, Ota Sklenčka, Petr Čepek, Vladimír Tesař, Milan Klásek, Jana Dítětová, Věra Kubánková, Zora Polanová, Vladimír Hlavatý (viac)Obsahy(1)
O lásce a stáří, nemoci, smrti a starostech všedního dne vypráví s humorným nádechem dramatický příběh Karla Svozila, stárnoucího profesora dějin výtvarného umění. Do života moudrého a kultivovaného muže a jeho milostného vztahu k mnohem mladší Aleně nečekaně zasáhne diagnóza rakovinového nádoru, která ho dovede až k úvahám o sebevraždě. Chmurné myšlenky však brzy vystřídá horečná aktivita, s níž se profesor Svozil snaží maximálně využít zbývající čas. Dopíše knihu, ožení se se svou milenkou, otevřeně vystoupí proti svému nadřízenému. Náhoda však celou situaci radikálně změní. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (77)
Film o lásce, stárnutí, smrti a v neposlední řadě také o umění. Scénář Jiří Křižan, režie Jaromil Jireš, hudba Zdeněk Pololáník s použitím motivů W.A.Mozarta. Hlavní roli stárnoucího profesora dějin výtvarného umění, do jehož života vstoupí rakovina ztvárnil Miloš Kopecký a jeho o mnoho let mladší přítelkyni zahrála Táňa Fischerová. V roli primáře vystupuje Ota Sklenčka a onkologa hraje Petr Čepek. Co víc si vůbec můžeme přát?? Prodloužený čas je nádherný a lidský příběh. ()
Když odmyslím přístup lékařů k lidem v letech osmdesátých, socialistických (hlavně to nedělat jako v USA a Německu, říci natvrdo chudákovi pacientovi, co mu je), jedná se o pěknou psychologickou studii do duše stárnoucího gentlemana, profesofa dějin umění, jemuž se změní pohled na život po zjištění diagnózy. Faktem ale je, zda je možné v dané době takto vůbec žít a fungovat, či se jedná o přílišnou iluzi. ()
Role stárnoucího profesora dějin výtvarného umění konfrontovaného s vážným onemocněním Miloši Kopeckému skvěle sedla. Typově mi tato role připadla podobná jeho legendární roli doktora Štrosmajera. Minimálně svým smyslem pro humor. Film je celkově velmi příjemný, ač vypráví o starostech stáří, nemoci a smrti. Kopeckému ve filmu skvěle sekunduje krásná, milá a hlavně empatická Táňa Fischerová. Kromě těchto hereckých výkonů mě na filmu zaujala moc příjemná hudba Zdeňka Pololáníka, která svým charakterem (klasického stylu) hezky korespondovala s krásami řady malířských děl, na které se ve filmu pěkně koukalo. ()
Mám ho rád... Ve filmu se profesor Svozil (Miloš Kopecký) nesnáší s vedoucím katedry (Milan Klásek) spolu hráli i v divadle na Vinohradech a k nim je i vztažena tato historka. Když se Klásek v kantýně divadla ptal Kopeckého sedícího u stolku: "Mohu si k vám přisednout?" Ten odvětil "když tu můžete hrát." ()
Film napsaný na tělo Miloše Kopeckého. Užívá svého typického humoru ala doktor Štrosmajer, pokud divákovi tento styl sedí, film si opravdu užije. Téma je sice vážné (boj s rakovinou), ale film vážný moc není, téma je zlehčeno a vyznívá optimisticky. Poselství o naději umírající poslední je v každém okénku filmového pásu. Vztah stárnoucího muže s mladou ženou (Táňa Fischerová) je také poměrně zábavný a poučný. Vadila mi jistá strojenost děje, ale to je u filmů z tohoto období dost běžné. 70% ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (4)
- Miloš Kopecký nebyl vůbec nadšen spoluprací s Táňou Fischerovou. Dle jejich slov spolu půl filmu „válčili", což nakonec odnesl i režisér svým zhroucením. (sator)
- Interiér bytu (včetně knihovny) poskytla historička umění Eliška Fučíková, bydlící na Malé Straně. (stefaton)
- Ve filmu se profesor Svozil (Miloš Kopecký) nesnáší s vedoucím katedry (Milan Klásek). Tito dva herci spolu hráli i v divadle na Vinohradech a k nim je i vztažena jedna historka. Když se Klásek v kantýně divadla ptal Kopeckého sedícího u stolku: „Mohu si k vám přisednout?“ ten odvětil: „Když tu můžete hrát.“ (sator)
Reklama