Helimadoe

Zaľúbil sa chlapec na lyrický spôsob. Len nikto neuteká po schodoch ako Ráž v klipe, ale ryšavec, výzorom ešte malé tintítko, prežíva prvé mokré sny naživo a ruka mu už po nociach asi všelikde šmátra. Skutočne to vyznievalo až pedo miestami, lebo v porovnaní s nejakými herečkami pôsobil ako ich syn. Keď si ale odmyslíme tento progresívny prvok, tak tá chlapčenská prvá zaľúbenosť bola strašne cítiť a to pritom herec ani nehral. (25.04.2024)

Zatímco Juraj Herz si na Petrolejových lampách zlomil třeba ruku, Jireš si na tomhle přepisu Havlíčkova románu zlámal vaz. Převádět Havlíčkovu prózu na filmové plátno není jednoduché. Přestože tohle není typické Havlíčkovo dílo, určitě není tak složité zfilmovat lyrický příběh jako psychologický román. Nejlépe se s Havlíčkem asi vyrovnal Jiří Bělka, který natočil pro televizi Neviditelného (1965). (05.05.2006)

Chtěl jsem zde ocitovat pár vět, které jsou k filmu uvedeny v Lexikonu českého filmu od Cinemy, nicméně za mě to udělala balba (která je buď onoho textu autorkou, nebo to sem prostě opsala). Nicméně já jsem chtěl tyto řádky uvést proto, že s nimi nesouhlasím. Knihu jsem sice nečetl, ale rozhodně si nemyslím, že by ve filmu musela být dopodrobna rozebrána psychologická motivace (ani když je to podle Havlíčka). A taky nemám pocit, že by cokoli bylo podřízeno výrazné výtvarné stylizaci. Pro mě to byl prostě příjemný a zajímavý film. (02.01.2008)

Velmi milý filmeček. Takový bezdějový, ale milý. Postavy jsou tu velmi zajímavé, i když někdy ne moc rozebrané, ovšem při této stopáži a množství postav je to pochopitelné. Nedá se vybrat ta nej, protože to jsou u mne asi všechny. Výslovně záporná postava zde není, možná snad Dora? No, nebudu to rozebírat, film doporučuji a za tři čtyři léta se jistě podívám zas. (20.09.2016)

Když jsem šel na film někdy v tom 92/93 roce, bylo mi snad jen o pár měsíců více, než hlavnímu hrdinovi. Takže asi pochopíte, že jsem příběh prožíval s ním. Mě by to ale tedy táhlo spíše k Marii (Ljubu Krbovou jsem si tehdy zamiloval opravdu hlubokým obdivem). Literární předlohu jsem nečetl (hodlám napravit), tehdy jsem ani nevěděl, kdo to Jireš je, ale film na mě stejně působil i po těch dvaceti letech. Pořád jej považuji za nejlepší český porevoluční film. Somr je výborný, až teď jsem zjistil, že již tehdy vlastně hrál mého budoucího tchána. On tedy není doktor, ale povahově a názorově jedno jsou. (01.09.2013)