Helimadoe

Film námětově podobný Wajdovu Sestry z Vlčí, jehož kvalit ovšem ani zdaleka nedosahuje. Postrádám v něm i typickou havlíčkovskou náladu, která je tolik patrná v Herzových Petrolejových lampách nebo i ve Svobodově Prokletí domu Hajnů. Vadí mi poněkud i jeho jakoby televizní zpracování podobné o něco pozdějšímu a zdařilejšímu Bylo nás pět (Smyczek, 1994). Přesto palec nahoru za herecký výkon Josefa Somra i za práci rekvizitáře, který dal dohromady tolik dobových předmětů. (07.09.2013)

Zatímco Juraj Herz si na Petrolejových lampách zlomil třeba ruku, Jireš si na tomhle přepisu Havlíčkova románu zlámal vaz. Převádět Havlíčkovu prózu na filmové plátno není jednoduché. Přestože tohle není typické Havlíčkovo dílo, určitě není tak složité zfilmovat lyrický příběh jako psychologický román. Nejlépe se s Havlíčkem asi vyrovnal Jiří Bělka, který natočil pro televizi Neviditelného (1965). (05.05.2006)

Velmi milý filmeček. Takový bezdějový, ale milý. Postavy jsou tu velmi zajímavé, i když někdy ne moc rozebrané, ovšem při této stopáži a množství postav je to pochopitelné. Nedá se vybrat ta nej, protože to jsou u mne asi všechny. Výslovně záporná postava zde není, možná snad Dora? No, nebudu to rozebírat, film doporučuji a za tři čtyři léta se jistě podívám zas. (20.09.2016)

Helimadoe je film, který na ČSFD ztrácí body asi hlavně pro svou pomalost. Sám o sobě je ovšem režírován poměrně dobře a ani herecké výkony nejsou vůbec špatné. Především Josef Somr podává výkon velmi dobrý a kupodivu ani herectví Jakuba Marka jakožto hlavního hrdiny není, navzdory místní kritice, nijak zlé. Hlavní slabina filmu tkví v něčem jiném. Zcela fatálně se míjí s knižní předlohou. To, že museli tvůrci obětovat některé části děje je samozřejmě pochopitelné, vždyť nacpat 240 stran textu do devadesáti minut filmu lze jen obtížně. Také změny vyplývající z rozdílných charakteristik filmu a literatury jsou pochopitelné. Méně pochopitelné jsou významové posuny. Doktor Hanzelín není lidmi opovrhovaný podivín, jeho dcery nepůsobí dojmem zapšklých starých panen, Ema není dívenka chorobně drobná a křehká, učitel Pírko není nemotorný směšný prcek. To všechno samozřejmě posouvá celkové vyznění příběhu a číní jej o poznání banálnějším... Navíc, mnohé situace ve filmu se nejen od knižní předlohy liší a to prakticky vždy směrem k jejich zjednodušení, banalizaci, odmagičnění, ale dokonce jdou významově zcela proti duchu předlohy. Například pokud Dora v předloze říká, že nemůže být šťastná, ve filmu tvrdí pravý opak. Zatímco tragický, bezvýchodný, existenciální rozměr románu se ve filmu zcela ztratil, motiv erotického jiskření byl naopak neúměrně zvýrazněn... Samozřejmě se naskytá otázka "proč?" Možná ze snahy po větší divácké přitažlivosti, lepší pochopitelnosti. Film jakoby obrušuje veškeré hrany a místo nich kreslí podivnou starosvětskou idylku. Určitě i proto, že si tvůrci filmu zjednodušovali práci a jednotlivé scény, lokace či situace řešili tím nejjednodušším způsobem. Možná také proto, že Jireš jednoduše neznal románovou předlohu a z ne příliš šťastně napsaného scénáře vytáhl zcela odlišné důrazy. Mnohé významové posuny by pak šly na vrub prosté snaze dát, patrně ne zcela pochopitelnému (protože posunutému), ději alespoň nějaký smysl. Výsledek je ovšem tak jako tak slabý... Celkový dojem: 60% (27.06.2010)

Já jsem tedy navýsost spokojen, Helimadoe mne "obohatila", rozproudila mou mysl, krátkodobě si pohrála s mými city. Adaptace dalšího Havlíčkova románu Petrolojové lampy, kteroužto vzpomínáte, tedy alespoň někteří z vás, je pro mne slušným zážitkem, filmem, u něhož se můžu pnout pýchou, jak precizně naší filmaři dokáží postihnout atmosféru dob (ne)dávno minulých, to vážně, vsadím se, že nejsem jediný, kdo měl pocit, jako by tam skutečně byl, na přelomu těch dvou století, století devatenáctého a dvacátého, dále se mohu pyšnit tím, jaké skvělé herce máme, respektive jaké skvělé herce jsme měli, kdo z nás, totiž z těch, kteří měli s výše zmíněným filmem tu čest, by zapomněl na podmanivý výkon Petra Čepka, avšak... avšak je to Helimadoe, kdo vítězí v případě, že ještě jednou budu chtít zkouknout jakoukoli adaptaci Havlíčkovy knihy, popřípadě si přečíst samotnou knihu. Je tomu s podivem, ansámbl, v čele Jakubem Markem, dětským hercem, jenž se ve světě filmu před i po Helimadoe výrazně neprosadil, jak se tak koukám na jeho filmografii, čemuž se však nelze divit, mne nikterak nezaujal, možná jen Lucie Zedníčková, kterážto mne něčím okouzluje, něčím, co však nedokáži přesně definovat, přesto vše se mně zdá neskonale půvabná, a je pro mě možná i tím hlavním lákadlem a tahounem snímku, nebo lépe řečeno, tahounem filmu je pro mne postava, jíž ztvárňuje, Dora, ta z pěti dcer, pro níž venkovský život není, ta, která to dává nejokázaleji najevo. Konflikt, který vede se svým otcem, šosáckým, leč dobráckým usedlíkem dr. Hanzelímem je tak intelektuálně nabíjející, odráží se v něm spor moderního s tradicí, mezigenerační rozdíly, neskutečně mne to bavilo sledovat, toto mne naplno zainteresovalo do příběhu, který je vlastně úplně o něčem jiném, totiž o prvním milostném okouzlení. Tato dějová linka má svou poetiku, to jo, ale jak jsem naznačil, Jakub Marek mně byl vzdálen, nebyl jsem s to se do něj vcítit, nebyl pro mne věrohodným. Škoda, příště to chce lepší ruku při výběru hlavního hrdiny, pane Jireš, ale i tak převládá spokojenost. 75% (13.05.2014)