Richard Jewell

Když se nedožijete filmového zvěčnění vašich profesních aktivit, můžete dopadnout jako nepravděpodobný incel hrdina, proti kterému se spikl celý svět nebo jako neschopná novinářská kurva, která se ke zdrojům dostává přes postel a až příliš pozdě si uvědomuje, jaká byla kráva. Eastwoodovi hraje do karet, že je to jeden z opravdu posledních zástupců čisté republikánské myšlenky ve vysokém Hollywoodu, takže chca nechca působí Richard Jewell osvěžujícím způsobem bizarně. Používá totiž stejné metody budování sympatií jako libovolný liberální životopisný snímek, nicméně aplikuje je na postavu toho typu, co večer čeká do 22:01, aby mohla zavolat fízly, že dole v ulici před hospodou kouří dva lidi. Tím, jak nahlíží na protagonistu skrze závoj vlastních sympatií a ignoruje nejeden jeho problematický rys, vytváří z Jewella srandovní neškodnou cartoonovou postavičku, motající se v zákrutech klasického filmového pomníku a je zábavný sledovat jak to starýmu pánovi už nefunguje. (15.04.2020)

Eastwoodova cesta od westernů k morálně burcujícím tématům byla naštěstí poměrně rychlá, takže měl dostatek času propracovat se k dokonalosti. Tato kritika a především varování před narůstající mocí médií se velice povedla. Přes noc z vás udělají hrdinu, ti stejní z vás lusknutím prstu udělají nepřítele státu. Po Vlajkách našich otců zřejmě nejkritičtější Eastwoodův film. Jen mám pocit, že místy Eastwood příliš tlačí na emoce. Ten závěr v restauraci už byl poněkud přes čáru. (13.02.2020)

Další Clintova vyladěná pecka. Hladce klouzající příběh ještě podtrhují herecké výkony. Tahoun Sam Rockwell podporuje Housera v každé společné scéně. Chvíle Richardova rozčilení tak nádherně vynikají. Olivia Wilde jako tvář médií mohla velmi snadno spadnout do klišé, ale nakonec překvapivě válí a Hamm jako amorální zmrd z FBI je ztělesněním všeho co na represivním aparátu nesnášíte. Ve finále jde o další bitvu člověk vs vláda a média, ale natočenou s takovou grácií, že tam tu pátou hvězdu vlepím. Příběhy o tom, že ani vláda, ani média nemají vždy pravdu se neomrzí. Zvlášť v této době. (18.11.2020)

Clint je bombarďák, jeho pozdní tvorba mě dokáže nadchnout. Film vnímám jako důležitý, poněvadž: satisfaction, kterou uvidí mnohem více lidí, než jen ti, kteří tenkrát sledovali americké zprávy. Označit někoho veřejně za zločince, teroristu (v jiných případech za násilníka, pedofila...), zničit mu tak pověst i život a i když je dodatečně očištěn, nikdy už to nebude jako dřív, protože přece "na každém šprochu pravdy trochu", je něco strašného. Takové věci se dějí pod zástěrkou "děláme si jen svoji práci" nebo "veřejnost má právo na informace", síla sdělovacích prostředků je mnohdy ke zvracení, zvláště pokud se pustí do člověka mentálně mírně zaostalého, který ve své posedlosti uniformovanou profesí zachránil životy mnoha lidem. Který to sice možná udělat mohl a ano, je to divný pavouk, který chce být zajímavý, ale dokud mu to není prokázáno, měla by se tak trošku držet pec. A je mi jedno, jestli chtěl Clint nabít Trumpetovi nebo co to má být, názor mám na toto stejný. Jasně, podezření padá na řadu lidí, přítomné nevyjímaje, ovšem co se semlelo tady? Masakr. Vybabrávání s jednoduchým, bezelstně upřímným člověkem, zneužívání pravomocí i jeho dětské naivity, poškození pověsti, psychický zápřah jak pro něj, tak pro starší maminku, která krom toho, že byla vykreslena jako slušná, pracovitá paní, jistě za sebou měla velmi těžký život se svérázným synem. Neznám reálný příběh, nevím nakolik to Clint přifintil, ale řekla bych, že taková paní, v podání úžasné Kathy Bates, byla jistě ráda, že jejich život fungoval jakž takž v normálních kolejích. Richardovo excesy musely být otravné, náročné, přestože úsměvné, čili v měsících, kdy byli oba pod ostrou mediální masáží, v obležení televizními štáby, kdy jejich dům obrátily domovní prohlídky naruby, divím se, že to vůbec přežila. Toto by dohnalo k sebevraždě kdejakou silnou osobnost. Její víra v syna byla obdivuhodná a rozhodně se nelze opírat o "vím, že jsem nevinný, nic se mi nemůže stát." Sam Rockwell si v roli právníka střihl roli dalšího ultrasympaťáka, mám toho chlapa ráda a stupňuje se mi to, chlapík v hlavní roli nesmírně zajímavý, chvílemi dojemný, ... jen ty slzy přepičatěle ambiciózní, neurvalé novinářské hyeny mě tam zamrzely, nepůsobily přesvědčivě. Nebýt toho, jdu do plných. Silný příběh, pěkný film. (08.02.2020)

Clint Eastwood je opět ve formě a po Pašerákovi servíruje nepříemné, autentické a často bezvýchodné drama, jaké tady už dlouho nebylo. Do role trochu přihlouplého, ale v jádru strašně hodného a milého člověka, člena security, který nalezl bombu, snad ani nemohli obsadit lepšího herce než je Paul Walter Hauser (Kingdom), protože jeho mimika, chování a herectví je zde na úrovni a už dlouho jsem takhle nesympatizoval a nesoucítil s hlavní postavou jako zde. Na tak prostý příběh si scénáristé vyhráli, a to zejména s psychickým vykreslením situace, manipulací médií i nátlakem FBI, jejich každodenní dotíravost a ničení života nevinného člověka a ačkoliv se málokdy stane, že by příběh zanechal v divákovi větší stopu, tady je to výjimka a já můžu vklidu říct, že jsem za poslední roky lepší drama neviděl. Napínavé a mrazivé, a přitom tak lidské a emotivní. (30.09.2020)