V žiare noci

Sidney Poitier ve své klasické roli nasraného černocha. Líbila se mi sebereflexivní linka, která rasismus komplexně definovala jako problém, na jehož odstranění musí pracovat všichni bez rozdílu. Naopak, tupost některých postav a neschopnost policejního sboru degradovala snímek na spíše průměrnou detektivní konverzačku s několika výbornými momenty. 6/10 (29.10.2017)

Po Hádej, kdo příjde na večeři a Panu učiteli s láskou jsem se dostal k tomuto kriminálnímu dramatu. Charismatický Sidney Poitier si tu opět musí protrpět narážky na barvu své pleti a získávat si respekt v rasistické společnosti. K tomu všemu se ještě ujímá vyšetřování vraždy a dokazuje, že policisté městečka Sparta mají místo hlav cukety. Náčelník tamní policie by z vraždy obvinil snad i psa, kdyby u něj našel něco, co patřilo oběti. V žáru noci má sílu v hereckých výkonech, příběhu, hudbě, ale také výborných dialozích a vztazích mezi hlavními hrdiny. (01.11.2011)

V Žáru Noci by mohla být poměrně slušná detektivka. To by ovšem to vyšetřování vraždy nesmělo stát tak nějak na vedlejší koleji. Tenhle film je hlavně o o těch "hurá dixie" rasistech z úrodného Jihu, kterým se ještě sto let po Lincolnovi ta kolečka v palicích neposkládala správně. Žádný venkovský realismus/idealismus ála Božena Němcová o přísném ale spravedlivém šerifovi, který postupně nachází cestu k respektu vůči černoššskému detektivovi, nenene...kdo viděl ty "nahorudolů" scény mezi Steigerem a Poitierem, ten ví o čem mluvím. Nebýt těchhle dvou, tak nemáme tuhle skvělou studii o mentalitě obou stran barikády, ale jenom tu zmíněnou detektivku. Sice jsem nepochopil co je na tomhle filmu mysteriózního, ale už mi není záhadou, proč je i po těch letech tak vysoko ceněn. I ode mě dostane 80%. (11.08.2007)

Dobrý film, který se mi líbil spíš jako drama o "nigga" policajtovi na rasistickém jižanském vidlákově než jako detektivka. Ono se totiž občas na detektivní rovinu skoro zapomíná a prim hrají ale opravdu skvěle natočené scény, v nichž se drama a rasové animozity skrývají pod povrchem slov (proto je třeba vidět film v originálním znění). Poitier i Steiger jsou absolutně brilantní, jejich pozvolna se utvářející přátelství má všechny kladné rysy skvěle napsaných a sehraných postav. I optika filmu není černobíle korektní a nejednou usvědčí kladnou černošskou postavu ze stejně zatvrzelé nenávisti. Výtečná hudba vystihuje ospalou atmosféru, pod níž to bublá starými dogmaty. Režie Normana Jewisona je nečekaně moderní, střih i kamera si co do dynamiky v ničem nezadají se současnými detektivkami. (22.02.2008)

V některých komentářích se objevuje povzdech, že by to mohla být perfektní kriminálka, kdyby Jewison neztrácel tolik energie rasovou otázkou. Potíž je v tom, že jádro režisérova zájmu spočívalo právě v problému rasismu, konec konců psala se 60. léta a film se dá považovat za aktuální politický příspěvek do vášnivé debaty o tomhle problému. Film měl zjevně fungovat jako společenské drama, kde kriminální zápletka slouží jen jako pozadí, resp. východisko, pro angažovanou společenskou kritiku. I s odstupem času film funguje výborně, přesně tak, jak to Jewison zamýšlel - a představuje svědectví o době, kdy rasismus měl v americké společnosti nesrovnatelně větší vliv než dnes. K tomu si připočtěte dva špičkové charakterní herce, kteří chytili příležitost za pačesy, a máte film, který neváhám ohodnotit maximálním počtem hvězdiček. Celkový dojem: 90 %. (04.10.2015)