Le foto di Gioia

Po repete mi to nepřišlo tak úděsné, dokonce mě to i bavilo. Hudba mizerná (až na titulní skladbu) a generická. Děj rovněž naprostá klasika, kde Bava jede přesně podle vzoru otce, který žánr defacto definoval. Odhalení vraha překvapivé bylo, ale celé mi to přišlo tak nějak bez emocí, a to mě vždy zamrzí, protože to posouvalo žánr gialla vždy o stupínek výše. Bava se snaží o jistou originalitu a částečně mu to i vychází v podobě monstrózních masek. U toho to taky ale bohužel končí. Mohl to třeba trochu rozvést? Chování postav hloupé a zase zafungovala deus ex mašinka, kdy přesně kdy telefon zazvoní a v něm se ozve inspektor, že se naše modelka nemá hlavně přibližovat k jisté postavě, ta se v tu chvíli objeví za dveřmi a potřebuje s ní mluvit. Vražedné scény nebyly šokující, bohužel nebyly ani dost explicitní a krvavé a člověk si říká proč třeba takové zapíchnutí vidlemi nemohlo vypadat podobně jako v o několik let starším Prowlerovi. Ono totiž toho není moc dalšího kromě nahoty, co by snímek mohl nabídnout. (20.05.2020)

Naprosto perfektní giallo, ale je od Bavy trochu nefér nacpat všude ty obrovské kozy (Serena Grandi), protože divák má pak tendenci přehlížet různé chyby a nesrovnalosti (když si to tak zpětně přehrávám, zápletka zas tak skvělá nebyla, ale co se dá dělat). Atmosféru dokresluje perfektní soudtrack Simona Boswella a dokonalé nasvícení (jo, mně asi fakt stačí pár barevných žárovek a hned jsu s hodnocenám nahoru). Covíc si přát. Velice poctivé 4*. (09.02.2014)

Giallo Lamberta Bavy se odehrává v zákulisí vydavatelství erotického časopisu Pussycat. Někdo začne vraždit modelky, které pro časopis pózují a aranžovat jejich mrtvoly, které potom vyfotí a fotky pošle vydavatelce časopisu. Po pár dnech se mrtvoly vždycky někde najdou. Vraždy z úhlu pohledu zabijáka jsou vcelku originální psycho, hlavně mord se včelami nebo vražda u bazénu. Každé zabití se odehrává za doprovodu metalové hudby a výrazných barevných efektů. Potěší i známé tváře z Bavových Démonů (film připomíná i jeden hudební motiv), nebo George Eastman a Daria Nicoldi, ale z šedi průměru ho nevytáhnou ani obrovské dudy Sereni Grandi. (26.12.2018)

V rámci žánru vcelku průměrné až lehce mizerné giallo, které mistr stejně natáčel jen kvůli nahatejm kozatkám. A nutno říci, že krásné ženy jsou jedinou devizou filmu, když tedy nebudu počítat pěknou práci s vidlemi. Mrtvol není až tak málo, jenže mordy si divák vůbec neužije. V závěru to dokonce připomíná Čtyři vraždy stačí, drahoušku, jelikož mrtvoly se objevují samy. Krásná Serena Grandiová, pěkná kamera, oslnivé barvy, focení pro pánský časopis, hrátky v bazénu, včely za sklem, maskovaný vrah a pozorovatel na vozíčku. Pokud by se vyhodila žlutá linka, zůstal by solidní dokument o práci fotografů s modelkami. George Eastman se tentokrát musel spokojit s neutrální rolí sukničkáře, což byla trochu škoda, jelikož šílenci mu šli velmi dobře. Z napínavějších scén je asi nejlepší hřbitovní. (09.03.2021)

Párkrát se člověk lekne, párkrát se bude i bát, bude obdivovat krásné exteriéry i interiéry, někde si bude říkat "co to kurva je?" (především když komisař prohlásí "vypadá to, že to je ten samý vrah" po tom, co objeví asi 4 fotky s mrtvými těli, všechny na stejný způsob) a to je asi tak všechno. Nic extra, ale dá se to. Tady mi překvapivě držka Eastman moc nevadila. (30.06.2020)