Báječní muži na létajících strojích

Báječní muži..., To je ale bláznivý svět, Velké závody a pár dalších 70mm spektáklů ze 60. let - to byly prostě filmy mého dětství. V podstatě jednoduchá komedie složená z epizod, v nichž účinkuje plejáda v té době známých herců z USA i Evropy. Ti vytvýřejí prototypy hrdinných aviatiků, kteří se pouštějí do dobrodružného leteckého závodu (když pomyslíme na technickou vybavenost létajících strojů té doby. Přidejme k tomu nádherné panoramatické letecké záběry a chytlavou hudbu podkreslující děj a máme dvě a půl hodiny filmové podívané, která se vryla do paměti (a neomrzí ani po x-tém shlédnutí, teď již bohužel jen na "maličké" televizní obrazovce) (05.09.2017)

Píše se rok 1910 a Daily Post vyhlašuje mezinárodní soutěž létajících strojů. Vítěz získá částku 10 tisíc liber. A možná taky přízeň emancipované a pro létání zapalené dívky. Nečekejte žádnou zvláštní pointu, ba ani závod sám není moc napínavý. Kouzlo tohoto filmu spočívá v navození dobové atmosféry, rozverném humoru, kdy si tvůrci utahují s národnostních stereotypů, ten britský nevyjímaje, ale především jde o parádní přehlídku všemožných vznášedel v akci. Místy jsem žasnul, co všechno s těmi muzejními klenoty Annakin prováděl, kolik toho zničil a jak nebezpečné některé scény byly. I to je důvod, proč film nenudí i přes stopáž, za kterou by vítěz přeletěl La Manche 6x tam a zpět. Tvůrci využili možnost dloubnout si hlavně do Němců: "nevěděl jsem plukovníku, že umíte létat". "Není nic, co by německý důstojník neuměl...podejte mi sakra ten manuál!". Ale Britové jsou si vědomi i toho, jak je vnímá, resp. vnímal svět, takže: "na mezinárodních závodech, jsou cizinci nepříjemný faktor". Nejde o bůhvijakou komedii, ale zcela jistě, si tuto výpravu do aviatického pravěku, někdy zopakuji. Jedna hvězda je jen a jen za ty bláznivé stroje. (22.07.2022)

Příliš mnoha postav, nicotných a zapomenutelných, žádný hluboký motiv kromě jednoho nadbíhání, trochu šovinistická zábava na úkor pruské armády (všechny ostatní národy z toho vychází jakž takž, jenom Skopčáci musí létat podle příručky atd). Skvělý původní dabing s Čestmírem Řandou v roli Roberta Morleyho. A nic asi víc, jen zatraceně dlouhá stopáž, kterou nezlepší ani přetočení intermezza. (17.09.2016)

Již úvodní dokument o historii létání nám dal tušit, že nepůjde jen o prvoplánovou popcornovou zábavu, nýbrž o kvalitní a seriózní snímek aspirující na Oscara, BAFTu, Zlaté Palmy, Medvědy, Glóby, ... Z prvotního dojmu mohl ale zbýt jen prach a dým. Ne však u tohoto snímku. Před námi se odehrálo až téměř existenciální drama o smyslu života, o fair play nebo také i o palčivých otázkách sociálně-kulturních rozměrů, pro něž je letecké téma jen pozadím. To vše okořeněné o svérázný milostný trojúhelník s klasickým rozdělením dobrodruh - gantleman a nerozhodná moderní žena mezi nimi. A ačkoli šlo v tomto případě jen a pouze o vedlejší zápletku, přinesla nám milostná linka mnoho poučení zobrazením kruté reality života v ortodoxní anglické aristokracii, konnkrétně pak se zaměřila na postavení mladé ženy ve vyšší společnosti. To bych ale odbíhal od hlavního kladu celého filmu, a tím jsou sami piloti. I když by v tomto ohledu mnohé filmaře sváděla národnostní pestrost startovního pole k zobrazování stereotypů a rozdmýchávání nacionalismu, autoři snímku "Those Magnificent Men in Their Flying Machines, or How I Flew from London to Paris" se k ničemu takovému nesnížili. Ba naopak, charaktery pilotů (a nejen jich) jsou vykresleny tak vkusně, věrohodně a do hloubky, že jde až člověku hlava kolem. No a když ke konci zjistíme, že podvádět se nevyplácí, a že lidský život a šťastná rodina jsou nade vše, je dokonáno. Snad jen tu mravokárnost si mohli autoři odpustit. Pro ni, a jen pro ni samotnou, dávám nižší hodnocení. ///Paralelní komentář, aneb jak to skutečně bylo: No, nemám páru kdy sem se naposledy nahlas řehnil tak, jako u tohohle filmu. Prvních pár minut mě odrovnalo. Pak už to šlo s hustotou fórků sice z kopce, vždy to ale zachránili Francouzi a Němci. Za zesměšnění tý říšský mašinerie prostě nemůžu než tleskat. Až mi bylo místy smíchy do breku, možná, že sem si i jednou dvakrát ucvrnk do gatí. (02.05.2012)

Tu 5. hvězdičku dávám trochu z nostalgie a trochu jako ocenění starého komediálního stylu, kdy se tvůrci nesnažili křečovitě narvat vtip s "údernou pointou" do každé minuty filmu, ale mnohdy si vystačili jen s tím že je něco úsměvné nebo zábavné, i když to není nutně přímo hrozně vtipné. Filmu to dává takovou uvolněnější a příjemnou atmosféru. (18.06.2018)