Zářijové noci

[LFŠ 2008] Pozítří jedeme domů a my tu musíme dělat takový blbosti – Pro zvýšení bojeschopnosti musíme využít každé minuty. Ve své době velmi kontroverzní film, který pod vrstvou prvotřídního humoru skrývá kritiku naší dokonalé socialistické armády. Jde ale spíš o kritiku jednotlivců, kteří z různých důvodů nedělají správná rozhodnutí. (26.07.2008)

Není od věci poslechnout si k tomuto filmu komentář Pavla Kohouta. Pohyb mezi trochu přirozenější agitkou a snahou o věcné uchopení skutečné tváře tehdejší armády odráží nejen tehdejší stav autorovy mysli, ale i obraz společnosti, která začínala procítat z budovatelské šalby padesátých let. NOCI patří k filmům, jež byly východiskem bouřlivé expanze naší národní kinematografie hraného filmu šedesátých let. Východiskem, které si i dnes uchovává jistou, byť značně podmínečnou působivost a osobitost. (08.05.2011)

No, dnes spíše překvapí, že ten film mohl být brán jako kontroverzní, když jednomu připadá jako jasná propaganda. Klidně by mohl být natočen v letech osmdesátých, byť by ty herecké výkony nebyly takové jako zde. Tedy, zvláště páně Peškův pohádkový dědeček v plukovnické uniformě je pitomost kardinální. Ale v jednom je ten film opravdu působivý, dokázal přivolat hejno nepříjemných vzpomínek. Je mi jen líto Václava Lohniského, který konečně dostal hlavní roli, ale v takovém šlaku. Přitom rolí Michala v povídce Anděla ve filmu Touha dokázal, že na dramatické role potenciál má. (21.05.2017)

I já jsem viděl verzi s předmluvou Pavla Kohouta v Mánesu. Lecos mi to osvětlilo. Z dnešního pohledu bez širšího kontextu znalostí o té době, toho film nemá mnoho co říci. V pohledu roku 1957 to byl však jeden z prvních závanů krapet demokratičtějšího pohledu na svět a hlavně na člověka. Stalin tou dobou už čtyři roky prděl do hlíny a u nás se pár lidí odhodlalo dovolit si kritizovat poměry v ČSLA divadelní hrou, na jejímž základě vznikl tento film. To bylo skoro stejné jako kritizovat samotnou stranu. Kritizovat se lehce mohlo, dokonce se vyžadovalo avšak nejlépe formou autokritiky. Osobně mám z filmu stejně rozporuplné pocity jako z myšlenky generace mých rodičů, kterou pro většinu lidí té doby byla idea socialismu s lidskou tváří. Bohužel si to tátové a mamky neměli čas vyzkoušet, protože to všechno zamázly pásy ruských tanků a spřátelených armád v roce 1968.. Tenhle film je takovou první vlaštovkou mezi někdy skutečně pekelnými filmovými ideologickými brutkami z té doby. Jakési svěžesti hodně napomáhá i nástup mladé generace herců (dnes legend naší kinematografie) - Menšík, Sovák, Brodský, Řehoř, Bláha ad... Velmi mne překvapil pohled na Peška, který si to ve filmu štráduje po cvičišti v plukovnické uniformě a je rázným avšak spravedlivým otcem pluku... * * * (10.08.2012)

Jak to fungovalo v socialistické armádě aneb Pravda, nic než pravda. 1) Fantasijní pohádky socialistického realismu jsem před Listopadem nesledoval. Nebylo proč. Připadaly mi nudné, schematické, prostě hotovej Anderzén. Nové a novější zážitky se naskládaly na minulost a ta se stala jen jakousi matnou vzpomínkou s nejasnými konturami. A tak se stalo, že film, který bych tehdy vydržel sledovat jedině při politickém školení v polospacím režimu, mi najednou připadá docela zábavný. Tvůrci to určitě nezamýšleli, ale to víte, čas běží a věcem dává novou přidanou hodnotu. 2) A tak mi byrokraticky zkostnatělý poctivý major Cibulka (příjemný Václav Lohniský) i se svými apologety jakožto jediná brzda úspěšného budování a obrany socialistické vlasti nepřipadá k pláči, ani nechutný, alébrž lehce k smíchu a třeba postava ztělesněná Jiřím Sovákem už byla vysloveně komická. 3) Film totiž nedělali žádní amatéři. 32letý Vojtěch Jasný svou samostatnou prvotinu pojal, pravda, jinak, než Všechny dobré rodáky o 11 let později, ale že jsme v dobrých rukou, je patrné od samého začátku. Jak by taky ne, když scénář podle vlastní hry psal mj. i Pavel Kohout a herecké obsazení je seznam naší herecké elity budoucích třiceti let. 4) Navíc film byl relativně odvážný už v době svého vzniku, snad proto, že pojmenovával některé negativní tendence naší společnosti, aniž by ovšem směl poukázat na skutečné příčiny. (28.12.2010)