Zářijové noci

Není od věci poslechnout si k tomuto filmu komentář Pavla Kohouta. Pohyb mezi trochu přirozenější agitkou a snahou o věcné uchopení skutečné tváře tehdejší armády odráží nejen tehdejší stav autorovy mysli, ale i obraz společnosti, která začínala procítat z budovatelské šalby padesátých let. NOCI patří k filmům, jež byly východiskem bouřlivé expanze naší národní kinematografie hraného filmu šedesátých let. Východiskem, které si i dnes uchovává jistou, byť značně podmínečnou působivost a osobitost. (08.05.2011)

Proč je v armádě tolik blbců? To jsem se taky dávno chtěl zeptat, říká vojín Husa (Broďa). Komunisti se tu zase napráskali. Mělo to být propagandistické,  ale bylo to pravdivé. Armáda nemá deky a má poručíky (Remunda) co nejsou ve straně a ještě pindají a pak i zběhnou. Nezachrání to ani laskavý táta Sova (plukovník Pešek). Broďovi se rozeserou boty, má to vyřešit major Sovák, jenže jak je u Sováka zvykem, vysere se na to. No a největší komunista u roty Řehoř je pěkný práskač. Pro komunistu typické.  Vřele tento film doporučuji. (24.04.2022)

[LFŠ 2008] Pozítří jedeme domů a my tu musíme dělat takový blbosti – Pro zvýšení bojeschopnosti musíme využít každé minuty. Ve své době velmi kontroverzní film, který pod vrstvou prvotřídního humoru skrývá kritiku naší dokonalé socialistické armády. Jde ale spíš o kritiku jednotlivců, kteří z různých důvodů nedělají správná rozhodnutí. (26.07.2008)

Velmi skličující film. Rok 1957 - Herecký výkvět českého národa maří svůj talent účinkováním v tupé politicko-vojenské agitce, jejímž režisérem je jeden z nejnadanějších českých režisérů vůbec, výjimečný tvůrce, jemuž šílená doba nedovolí točit politicky nezabarvené filmy a umělecky (i lidsky) ho znásilňuje. Stejně jako celou dříve zmiňovanou hereckou generaci. (Stejně jako celý národ.) Autorem a spoluscénáristou tohoto agitačního a hrubě schematického kusu je pak pozdější reformovaný komunista, ještě pozdější chartista, emigrant a velká osobnost české literatury, která ovšem v té době tvořila intelektuální předvoj lidu svou schopností obstát na poli budovatelské poezie a literatury. Naprosto tragická kombinace lidských osudů zapříčiněná naprosto tragickou dobou. Přesto se musí objektivně uznat, že Vojtěch Jasný dělal, co mohl, aby jeho film měl alespoň bazální uměleckou hodnotu. Tak třeba hraje originální symfonická hudba. Lokace vypadají také velmi autenticky. Kameraman se rovněž činí. Z toho nic, co dostal coby námět (a stranické zadání), vyždímal celovečerní film. Navíc s ideou - základní krédo filmu přece platí nejen pro lidově-demokratickou armádu: Strana se nemýlí, chyby dělají jen jednotlivci... On to byl ve své době zřejmě celkem odvážný film, z dnešního pohledu je to ale stále žalostně málo... (07.12.2013)

No, dnes spíše překvapí, že ten film mohl být brán jako kontroverzní, když jednomu připadá jako jasná propaganda. Klidně by mohl být natočen v letech osmdesátých, byť by ty herecké výkony nebyly takové jako zde. Tedy, zvláště páně Peškův pohádkový dědeček v plukovnické uniformě je pitomost kardinální. Ale v jednom je ten film opravdu působivý, dokázal přivolat hejno nepříjemných vzpomínek. Je mi jen líto Václava Lohniského, který konečně dostal hlavní roli, ale v takovém šlaku. Přitom rolí Michala v povídce Anděla ve filmu Touha dokázal, že na dramatické role potenciál má. (21.05.2017)