Návrat ztraceného ráje

Tak jako jsem Rozkoši dal 2 za snahu a s nadějí, že režisérka přestane dělat Art a natočí zas nějaký normální film, tak musím Jasnému dát jen 1, protože už asi nic dobrého nenatočí. Za léta pobytu v cizině asi už přestal být českým režisérem. Sešla se partička "Rodáků", pozvali k tomu Pucholta a výsledek je trapný i pro pamětníka. Myslím, že mladí ani nepochopí, o co tu GO. (byť se mohu mýlit). Česká šedesátá éta rozhodně nenavrátí party filmařů, kteří to dělají jen proto, případně dělají "Art", nebo se snaží navázat na propagandu naruby let padesátých. A ani ti co zkouší navázat na své mládí pokračováním po třiceti letech. Ani nostalgie to asi není. (16.09.2014)

Asi je velmi těžké zaujmout stanovisko k věci, kterou ze zkušenosti neznám. Emigrace všechno změní. Po pár letech v cizině jsem k tomu jenom čuchl, ale být mimo rodnou zemu z donucení je peklo. A všechno to změní. A návrat ztraceného ráje se nekoná. Myslím, že jsem to pochopil velmi dobře. Jasný nám to chtěl prostě jenom říct...a řekl to poctivě... a dobře...80% (10.07.2011)

Kritické ohlasy na film znechutily režiséra Jasného natolik, že tvrdil, že se rozmýšlí, jestli v Čechách bude ještě někdy chtít pracovat, píše se v zajímavostech. A asi ho to znechutilo natolik, že už další film nenatočil. Deset let na to zemřel. Jestli je ovšem pravda, že Návrat ztraceného ráje je pokračováním Všichni dobří rodáci, pak se ta souvislost hledá těžko. Tedy kromě herců, jež se zde objevili. Jan Poutník se totiž vrací do rodného kraje a následně i do vzpomínek v době svého dětství, což je druhá světová válka. Když však prochází známými českými místy, mluví se o komunistech. Zároveň s tím se odehrává milostný příběh američana a češky a také jednoho muže s vizí vlastního statku. Takže trochu moc rozevlátý film na všechny strany. Jako Vojtěch Jasný chtěl uzavírat najdnou nedořešenou kapitolu před převratem, po něm a zároveň se snažil poukázat na nešvary současné doby. Jenže trochu moc témat najednou jde dohromady asi tak, jako byste si na nabarvili hlavu několika barvami zároveň. Ani ve dvouhodinovém snímku nelze zkrátka pojmout vše. Tím spíš, když se něco nakousne a nepolkne, anebo naopak polkne velké sousto najednou. (04.12.2020)

Podivná, rozbředlá, nesoustavná reflexe exilu, porevoluční české reality a života v americkém velkoměstě. Jako by režisér chtěl říci velmi mnoho a tak se zajíkal množstvím dojmů, že neřekl souvisle prakticky nic. Navíc zde zoufale selhává i Jasného hlavní zbraň, totiž poetizující vidění světa, jindy tak výrazně určující charakter filmu. (11.01.2007)

40% — Já bych to ani nenazval zklamáním, spíš jsem neměl od filmu žádná očekávání a on je naplnil beze zbytku. Chápu režiséra Jasného, že se chtěl nějak vypořádat s obdobím, kdy byl v emigraci, ale film nepřinesl nic, co by stálo za řeč. Stejně jako nevstoupíš dvakrát do téže řeky, tak se taky nepodařilo navázat na Všechny dobré rodáky, ona ta snaha byla odsouzena k neúspěchu asi už předem. (22.11.2016)