Návrat ztraceného ráje

Naštěstí jsem nezažil emigraci, takže ten pravý emigrační stesk a touhu po vlasti si mohu pokusit jen představit... Jsem patriot a tak věřím, že by se mi stýskalo a to hodně. Snad jen proto neházím flintu do žita nad tímhle filmem. Tahle reflexe je hodně poetická a bohužel se asi díky tomu nepodařilo dát dohromady klouný děj... Chápu tu mnohou potřebu ukazovat krásu domoviny průhledem skrz stébla trav v lukách, odrazem slunce v hladině rybníka, vlněním obilí ve větru či záběrem na stařenky v šátcích zpívající v barokním kostele - to vše za zvuků smyfonického orchestru. To mi nevadilo. Vadil mi však stejným způsobem natáčený New York. A co mi nejvíce vadilo, byly dialogy. Ve filmu se mihla celkem slušná škála našeho hereckého výkvětu, ale všichni v čele s Pucholtem mluvili způsobem jako by texty četli a ani pořádně netušili o čem je řeč...u neherců byl tento problém ještě markantnější. Celé to působilo velmi civilně až ochotnicky... Čekal jsem víc. * * (20.08.2012)

Je pravda, že plynutie filmu je, jemne povedané, trochu čudné. Najskôr sme v Amerike, potom v porevolučnom Česku, občas vo vojnovom protektoráte a skončíme zase v Amerike ako stratený v New Yorku. Akoby niekto necitlivo zostrihal dlhý seriál do dlhého filmu. No jednotlivosti vo filme fungujú, malé osudy ma zaujali, svoje urobili aj dobrí herci a Ingrid Timková, ktorá sa nebála akejkoľvek odvážnej scény. Tvorcovia chceli niečo povedať o emigrácii, spomienkach na detstvo a zrekapitulovať niekoľko životov. Čiastocne sa podarilo, ale nie je to až také zlé ako tunajšie hodnotenie. (21.11.2019)

Podivná, rozbředlá, nesoustavná reflexe exilu, porevoluční české reality a života v americkém velkoměstě. Jako by režisér chtěl říci velmi mnoho a tak se zajíkal množstvím dojmů, že neřekl souvisle prakticky nic. Navíc zde zoufale selhává i Jasného hlavní zbraň, totiž poetizující vidění světa, jindy tak výrazně určující charakter filmu. (11.01.2007)

Klasický příběh o návratu exilantů. Nic moc. Ovšem slabý příběh je doplněn hezkou hudbou a poezií některých scén. Ovšem ne těch v USA. Tam to jaksi chybí. Zato Joskova příhoda mne hodně pobavila. Když už někdo vymyslel tu blbinu o ztrátě kluka v New Yorku, tak měl také vymyslet nějaké vysvětlení. Protože prostě nevěřím tomu, že vzdělaná žena, matka, která má jen trochu rozumu, synka nepoučila, že v případě kdyby se ztratil, ihned vyhledal policejní stanici, nebo prostě policajta vůbec. Za normálních okolností by mu to vtloukala do hlavy už doma a cestou letadlem a furt stále dokola. Takže tato příhoda moc uvěřitelná není. Dále to kazí scény bez souvislosti a dokončení. Například muže, nebo Janovo krvácení. Ale budiž, hezké to bylo. A na paní Timkovou bylo občas hezké podívání. Je dobré se ještě před zhlédnutím tohoto snímku podívat na film Všichni dobří rodáci. (11.09.2019)

Mému zhlédnutí předcházela přednáška od samotného režiséra, po které jsem tento snímek totálně pochopil. Je to prakticky autorova autobiografie, nepochopená neseznalými. Bohužel film na mě působil svým vzezřením jak německý seriál, má místy klišovité až parodické scény včetně pár dialogů, a to ho docela shazuje. (20.05.2012)