Dýmky

nevím, v čem byl problém, jestli na to dostal pan Jasný moc peněz a chtěl natočit světově pojatý velkofilm? Hrozně špatné, o ničem, v souladu s tím je nesmysl v popiscích, jde o zfilmování povídek Ilji Erenburga, nikoli Adolfa Hoffmeistra. Poetičnost předlohy se s panem Jasným prostě minula. Ano, Jana Brejchová je krásná, ale to nestačí (02.04.2016)

Třetí hvězdička za půvabnou Janu Brejchovou, které vypadá skvěle i jako bruneta. Potěší i syté barvy filmu, protože přiznejme si, barevné filmy u nás ještě v šedesátých letech moc nefrčely, narozdíl od západu, kde se drtivá většina filmů už produkovala v barvě. No a toto dílko je vlastně spojením západu a východu (tedy Rakouska a nás). To je ale vše, co můžu hodnotit kladně, jinak je film nudný, s žádnou zápletkou, žádnou myšlenkou, plytkým dějem. Herci prakticky nemají co hrát, a pouze krásné vizuálno nestačí. Bohužel. (18.04.2013)

Prvni pribeh, je absolutne nejhorsi, nevyrazny a trapny, druhy pribeh dela cest nazvu filmu a pokud by se takto odvijel cely film bylo by to mozna ke koukani a treti je podobny tomu druhemu, avsak clovek je uz tak otraveny a znudeny, mozna temer zhypnotizovany neustalym "lalala, nanana", ze se musi premlouvat, aby to dokoukal. Kdyz se konecne tak stane a film ma za sebou, je za to nesmirne vdecny a takovy pocit rozhodne neni dobry. 0,5* (21.03.2011)

Dýmka hercova je výsměch na téma, jak si Jasný představoval natáčení němého filmu. Ale ten úvodní charlestonový výstup začal hezky. Nicméně Lohninského předehrávání hercům vypadá jak dokonalý výstřižek ze zlého snu na téma hanopis na Vladimíra Slavínského. Přitom tu stojíme při rekonstrukci amerického žánru. A ona to má být komedie, která se nám ale přelila do parodie, jejímž králem nebyl Charlie Chaplin, ale Juraj Herz jako milovník sličné Gitte Hænning. Dýmka lordova až nebezpečně připomíná feeling Zvětšeniny. Nicméně pokud je to skutečně natáčené v Londýně, tak nemůžu nic namítat. Později, po přesunutí na zámeček, Jana Brejchová a Vít Olmer sehrávají naprosto ukázkové dostaveníčko za zády namyšleného lorda, který božskou Janu odmítl při svatební noci. A pokud něco takového vzniklo u nás a nepřekročilo to hranici parodie, smekám. Ostatně vše tak kosmopolitně realizované u nás během "zlatých šedesátých", ovšem vypadající a fungující zcela opačně (notně podpořené barvou), tak tleskám. Dýmka sv. Huberta označena za malou operu v lese je alpskou groteskní miniaturou na téma nevěry v horách, ve které nemá na růžích ustláno Vivi Bach. Dohromady tedy Dýmky tvoří triptych na téma nevěra a přináší do skanzenu českých šedesátých za pomoci Rakouska cosi lepšího, cosi aktuálnějšího, cosi moderního. (19.07.2013)

Erenburgových "Třináct dýmek" se dobře čte i dobře kouří, se "Třemi dýmkami" Vojtěcha Jasného je to trochu hořší, člověk se při nich občas zakucká. Ovšem lordova straight grain pipe je skvělá, stejně tak jako celá jeho sbírka dýmek (také mám sbírku dýmek, přestože už je nekouřím; dostupný komerční tabák je moc slabý a selský tabák, který pořád pěstuji, příliš silný, takže jsem ho musel ředit listem podbělu). A tak jediným příjemným zjevem byl pro mě Waldemar Matuška, nespíš ale jen jako relikt doby... A to, že sv. Hubert kouří, víme stejně všichni.... Pozn.: K pojetí a zarámování filmu, ke kterému se Jasný rozhodl (nadsazování gest typických pro počátky němého fimu), nemám připomínek, až na to, že se s kouřením dýmky naprosto neslučuje. Herci si také neumí nacpat dýmku, ani jí kouřit. (30.03.2020)