Vidláci vo veľkomeste

musím vyzdvihnout snahu tvůrců o pobavení diváka.Srandy je tam kopec a i ten vážný konec nevyzněl až tak vážně.Paní Mazzamuro v roli matky byla kouzelná.Všichni byli dobří nikdo nebyl nejlepší a tak to má být.Každý má svou roli v malíku a nikdo tam nedělá křoví s pár štěky.Málokdy mám po skončení filmu takový pocit spokojenosti jako po tomto.Dobrý dabing ,to se zase jednou musí nechat.Kvalitní kamera a režie.Bylo očividné že si natáčení všichni užívají.Tady platí :v jednoduchosti je krása.Bravo Italové! (25.07.2018)

Věčné téma o tom, kterak chudá rodina k bohatství přišla. Buď honosným děditstvím, anebo, a to je nejčastější, výhrou v loterii. V tomto příběhu je druhé správně. Nutno dodat, že se jedná o italský remake francouzského snímku ´Les Tuche´ (2011), který se do této chvíle dočkal čtyř filmových dílů. Italští tvůrci tedy původní francouzský počin zcela okopírovali, jen tomu dodali ryzí italskou ctižádost a náturu. Filmový společenský střet mezi bohatstvím a chudobou, který bohužel nemá čím překvapit. Vulgární vtípky v kontrastu s luxusním prostředím také nedají si nepřipomenout Bohuše ve snímku ´Dědictví aneb Kurvahošigutntág´ (1992) a to například scénu oběda vesničanů v luxusní restauraci. Značně provařené téma již dokáže vyprodukovat jen omšelý humor, který i přes značnou výřečnost protagonistů a charakteristickou ztřeštěnost rodiny má prostě ohromný problém diváka pobavit. Hlavní myšlenka sice vyzývá k zamyšlení o smyslu bohatství, což je podpořeno řadou nejrůznějších klišé týkající se bohatých lidí, ale toho si asi málokdo všimne. Italové měli do toho dát také svůj pověstný italský humor, kterým by se od francouzského snímku odlišoval, ale bohužel. Spíše tak dojde k nemalému diváckému zklamání. Možná snad potěší přítomnost Anny Mazzamauro, která je známá ze snímků Paola Villaggia týkající se především pana účetního Fantozziho. (25.07.2021)

Herci trochu přehrávají. Mileniálové jsou dost sprostí. Scénář se mi nezná nejvydařenější. A závěrečné poselství vypadá umělé. Humor stojí na tradičním jiskření mezi venkovem a městem. Když jsem byl na Slovensku na workcampu, kde byla mladá Italka z Milána a starší Ital ze Sardinie, Ital mi říkal, že když přijede do Milána, dívají se na něj opovržlivě jako na Afričana, což se objevilo i v dokumentu. Itálie je prý rozdělena na dva světy - buranský jih a bohatý sever. Ve filmu bylo tolik vtípků, že jsem se nepřestával bavit. A ta pointa , zvrat na závěr! (02.12.2020)

Vraťme se do komedií 80 let, kdy jsem se tlemili píčovinám, italo humoru a totálně vymatlaným figurkám.. Tak ? proč ne právě teď? Děj vo hovně, stokrát vobšlehnutej, herci kat -a -strofální, a navíc celý se to snadno přirovná ..však víte k čemu.. Ale co, zamatlalo mi to depku, má to druhý číslo, a to jsem asi tak nějak potřeboval, abych si zlepšil náladu po třetím Wickovi.. (14.07.2019)

Komedie, která nazepře italskou náturu. Hodně se v ní křičí a všeobecně se má všechno u prdele. Ovšem hlášek je tady plnej pytel (zaparkování ferrari v zakazané zoně a hláška na hlídače"klidně si ho odtáhni, mám jich ještě deset" ), ale film je taky hodnotný zdroj informací, například se dovíme, že bohatý lidi nesmažej, konečně jsem rád že jsem chudej a můžu žrát smažáka, film se nevyhýbá ani ekonomickému vzdělání (přijmy za měsíc 600Euro, výdaje 19 milionu euro - zkrátka ekonomická gramotnost v plný parádě". Zkrátka Itálie plná všeobecného humoru. (19.07.2018)