Bílá princezna

Jako celek velké zklamání. Když tu historii trochu znáte a ten smradlavý feminismus nebo černoch v podobě týpka z kláštera, co se tam potom už ani nemihne... mno, nebudu tu polemizovat nad přehnanou korektností dnešní doby, ale takhle to určitě nebylo :) nebudu rozebírat historické nesrovnalosti, herečka hlavní hrdinky mi stejně byla nesympatická od počátku, její sestra nebo sestřenice úplně na facku, tu mohli popravit, stejně jenom pořád brečela a byla otravná. Dva důvody, proč seriál vidět? Královna matka a Teddy. Ač mě to samotnou překvapuje. Teddy mi postupem času přirostl k srdci, ale spíš až v dospělosti a v průběhu jeho šílenství. A královna matka? Ta si mě získala hned. Rázná to žena. Jen škoda, že takhle sprznili dějiny..... mohl to být zajímavý seriál. Věčná škoda. (03.01.2023)

Historicky věrné seriálové drama z anglického 15. století plné šlechty, intrik a politiky. Na historickou událost je tento seriál velice věrný, dobový, herecky atraktivní, ale pro nezaujetého diváka to může být i docela nuda. Očekával jsem od autorů trošku víc důvodů k tomu, aby mě seriál zaujal, než aby to zachraňoval zpracováním, které je sice dobré, ale i dobré dokáže být průměrné. (05.02.2019)

Oproti White Queen je znát vyšší rozpočet, takže se tu člověk dočká nejen solidní výpravy či výraznějších kostýmů, ale dokonce i nějaké té bitevní scény, což jsem vůbec nečekal. Ale i kdyby se vše odehrávalo v lacinějším pláštíku, pořád by to bylo o dva stupínky lepší, než předchozí série o Válce růží. Předně je to látkou. Zápolení Yorků a Lancasterů před bitvou u Bosworthu se sice může zdát atraktivnějším tématem než nějakých patnáct let vlády Jindřicha VII. a do určité míry je to i pravda, ale teprve s nástupem Tudorovců se objevují velké neznámé anglických dějin jako jsou třeba vražda princů z Toweru či skutečná identita Perkina Warbecka a především z toho seriál těží. A dělá to tak dobře, že si divák chtě nechtě říká, že na tom něco je a autorčinu fikci(?) bere za svou. K tomu samozřejmě patří i nějaké ty dvorské intriky, zrady, lásky a všeho je tu přesně tak akorát. Podařil se i casting. Ternem bylo obsazení Jodie Comer, jejíž Alžběta z Yorku začala jako naivní princezna a díl od dílu rostla v opravdovou královnu se vším, co k tomu patří. A ten vývoj zvládala Comer bravurně. Na pomyslné stříbrné pozici je Michelle Fairley, která si po Catelyn Stark střihla další roli všehoschopné aristokratky a upřímně řečeno těžko říct, kdo by se na Magaret Beaufortovou hodil víc. A to byla Amanda Hale ve White Queen vynikající. No na třetím místě skončila překvapivě Rebecca Benson, o jejíž postavě, Margaret Pole, si doporučuji něco načíst. Mužské představitele nehodnotím, protože v případě White Princess jsem kovaný feminista a vůbec bych se nezlobil, kdybych jím mohl zůstat i v další sérii podle Philippy Gregory. 90% (06.06.2017)

Historizující dobrodružný seriál. 1) Neumím posoudit, jak historicky přesně jsou vylíčeny boje o anglický trůn. Vztahy mezi pretendenty byly velmi spletité a čert aby se v nich vyznal. 2) Nicméně sledování seriálu bylo příjemné. 3) Zaujali mě 27letý Jacob Collins-Levy (král Jindřich VII) a 22letý Patrick Gibson (falešný nápadník trůnu Perkin Warbeck). (12.11.2017)

Seriál se mi líbil. Vyvolal ve mně silné emoce . Zvlášť vygradovaný konec působil uvěřitelně, dobová syrovost a drsnost vyplula konečně na povrch. První díl jsem i přes čtyři hvězdy původně spíše strhala jako naivní příběh pro ženy, postavy se tam chovají mnohdy dost naivně a viděla jsem, že se příběh příliš ubírá do fiktivních světů než že by se držel skutečných historických faktů. (Viz můj komentář k první epizodě). Pak jsem přistoupila na hru tvůrců a musela si opakovat, že nesleduji skutečné osudy a intriky Tudorovské dynastie, ale spíše vyfantazírovanou zemi, která si vypůjčila slavné královské jména a vybrané nejzákladnější události. Patrně pro větší sledovanost seriál smazává mnohá fakta a neobjasněné věci nahrazuje domněnkami tvůrců, jak se to třeba mohlo tehdy odehrávat (jako dosud neobjasněné zmizení princů a jejich osudy, atd.). Seriály, filmy ani knihy zcela fiktivní s neznámými postavami totiž nemají takovou odezvu a nejdou na odbyt jako ty co nosí slavná jména historických či současných celebrit. A tak sledujeme zcela jinou Alžbětu, zde oslovovanou jako Bětka a musíme jí brát jako hodně vyfantazírovanou filmovou hrdinku. Pak nám nemusí vadit, že ve skutečnosti milá Alžběta, která podle dostupných faktů absolutně nezasahovala do politiky, byla nekonfliktní a sympatickou osobou, se nám zde v seriálu postupně proměňuje v cynickou mocí opojenou vládkyni, která zapomněla na svůj původ, šla drsně proti vlastní původní rodině, do níž se narodila a pomohla zlikvidovat svůj vlastní rod. Povedl se přerod postavy původně nevyzrálé mladé ženy, která postupně získává postavení a nechce se už nechat manipulovat druhými (zvláště matkou a tchýní). Jde si čím dál bezohledněji za svým vlastním prospěchem, ač morálně pochybnými skutky ukončuje kromě vlastních osobních výhod i vleklé války dvou znepřátelených stran. – Jako některým dalším divákům mi v tomto zpracování také vadí menší důraz na vztah mezi ní a jejím královským mužem Jindřichem, který mohl působivě gradovat. Časové skoky (po dvou drobných příhodách se z vekých nepřátel stává náhle sehraný milující pár, bez období postupného sbližování, bez znatelného vývoje), ale jsou zde i jiné časové skoky. V jednom dílu je například těhotná a má pouze prvorozeného syna Artura, v dalším se najednou bez vysvětlení a bez zmínky o dalším těhotenství objevuje náhle asi pětiletý další syn Jindřich. To, že porodila další dítě vyplývá na povrch poměrně nejasně (sedí u stolu najednou s dvěma chlapci a hrají společně šachy) a divák vyjeveně čeká, zda a kolik dětí se ještě na plátně nečekaně v průběhu seriálu zjeví a kolik jim bude v uvedení na scénu let. Nicméně jak říkám, pokud budu brát příběh jako především fikci o intrikách a boji o postavení a ne jako věrný historický popis událostí, mohu být i přes všechny uvedené výhrady spokojená. (21.07.2017)