Bílá princezna

„Nejde o vraždu, pokud jde o boží vůli“. Seriál Bílá princezna volně navazuje na předchozí Bílou královnu a tak asi nepřekvapí, že v centru dění jsou hodně opět ženy. Kromě samotné Alžběty z Yorku, tedy oné „bílé princezny“ se tak znovu setkáváme i s našimi starými známými Alžbětou Woodvillovou a Markéty Beaufortovou, na nich je zajímavé hlavně to, jak se obě ve svém konání zaštitují vůli Boha. Přijde mi, že autoři seriálu podřizují celé vyprávění právě tomu, aby na tento aspekt poukázali. Historická pravda tak dostává místy hodně na frak (viz třeba situace, kdy Markéta polštářem zadusí Jaspera Tudora ač ho přitom dle scénáristů vlastně celý život milovala). V případě Alžběty Woodvillové se pak na scénu pro změnu opět dostává i čarodějnictví, s nímž je konfrontována dokonce i její dcera Alžběta, která se bojí o osud svého syna Artura Tudora. Scénáristi přitom (nejen) v tomto případě vcelku umně kombinují historická fakta s fikcí. Příkladem budiž i celá zápletka kolem skutečné historické postavy Perlina Warbecka, který se prohlašoval za Richarda, vévodu z Yorku. Zde se má jednat o skutečného syna krále Edvarda IV donuceného k přiznání, že je někým jiným řadou různých okolností. Jak jsem se dočetl, tyto spekulace nejsou z historického pohledu úplně nové, takže budiž… Přesto těch fiktivních momentů je v seriálu na mě až moc. Autoři seriálu to zdůvodňují „dramatičností“, jako by historie sama o sobě byla nudná. No nevím… Spíš mi přijde, že jde o potřebu scénáristů vystavět celé vyprávění na připomenutí toho, že „za vším hledej ženu“ (viz scéna, kdy Alžběta Yorku přesvědčí vojáky, aby neodcházeli od Jindřicha Tudora na stranu domnělého vévody z Yorku). A taky na ukázání toho, že i ve středověku platilo, že „občas se politika dělá pod pláštíkem temné noci“. (01.04.2021)

Do pátého dílu jsem byla tak nadšená, že jsem si objednala i knihu. Bohužel pak následovalo velké zklamání – ze seriálu i z knihy. Rozdíly mezi knihou a seriálem jsou docela malé, ale přesto markantní. Zatímco kniha si hraje na to být co nejvíc historicky věrná (moje negativní recenze je na Goodreads :-)), minisérie se ubírá trochu feministickým směrem. Šestý díl mě zbavil veškerých nadějí, že by Jindřich VII. byl „docela“ dobrým králem. Když si člověk něco málo přečte o názorech historiků na prvního Tudorovce, nikdo zrovna žádné ohlasné chvály nepěje, takže něco na tom bude. Na druhou stranu, aby jako v jednu chvíli převzala otěže jeho žena, je hodně přitažený za vlasy. Krom toho z děje celé minisérie mám hodně nemastně-neslaný pocit. Myslím, že by tvůrci udělali líp, kdyby se oprostili od inspirace knihou a zaměřili se více na vztah Alžběty a Jindřicha. Série je tak hrozně doskákaná, v jednu chvíli díl končí, jak se manželé začínají sbližovat a na začátku dalšího dílu už kolem běhají tři děti. Až po X letech manželství následuje žhavá sexuální scéna, kdy je potvrzeno, že si ti dva rozumí víc, než lecjaká královská manželství, aby to vzápětí bylo vyvráceno nějakými hloupými intriky krále „Jak nejlíp zdecimovat nepřítele“. Onen zmíněný šestý díl mi zasadil hřeb do rakve této série, že jsem neměla ani náladu to dokončit. Je to škoda. Dvě hvězdy pouze za produkci.  (24.11.2022)

Oproti White Queen je znát vyšší rozpočet, takže se tu člověk dočká nejen solidní výpravy či výraznějších kostýmů, ale dokonce i nějaké té bitevní scény, což jsem vůbec nečekal. Ale i kdyby se vše odehrávalo v lacinějším pláštíku, pořád by to bylo o dva stupínky lepší, než předchozí série o Válce růží. Předně je to látkou. Zápolení Yorků a Lancasterů před bitvou u Bosworthu se sice může zdát atraktivnějším tématem než nějakých patnáct let vlády Jindřicha VII. a do určité míry je to i pravda, ale teprve s nástupem Tudorovců se objevují velké neznámé anglických dějin jako jsou třeba vražda princů z Toweru či skutečná identita Perkina Warbecka a především z toho seriál těží. A dělá to tak dobře, že si divák chtě nechtě říká, že na tom něco je a autorčinu fikci(?) bere za svou. K tomu samozřejmě patří i nějaké ty dvorské intriky, zrady, lásky a všeho je tu přesně tak akorát. Podařil se i casting. Ternem bylo obsazení Jodie Comer, jejíž Alžběta z Yorku začala jako naivní princezna a díl od dílu rostla v opravdovou královnu se vším, co k tomu patří. A ten vývoj zvládala Comer bravurně. Na pomyslné stříbrné pozici je Michelle Fairley, která si po Catelyn Stark střihla další roli všehoschopné aristokratky a upřímně řečeno těžko říct, kdo by se na Magaret Beaufortovou hodil víc. A to byla Amanda Hale ve White Queen vynikající. No na třetím místě skončila překvapivě Rebecca Benson, o jejíž postavě, Margaret Pole, si doporučuji něco načíst. Mužské představitele nehodnotím, protože v případě White Princess jsem kovaný feminista a vůbec bych se nezlobil, kdybych jím mohl zůstat i v další sérii podle Philippy Gregory. 90% (06.06.2017)

Seriál se mi líbil. Vyvolal ve mně silné emoce . Zvlášť vygradovaný konec působil uvěřitelně, dobová syrovost a drsnost vyplula konečně na povrch. První díl jsem i přes čtyři hvězdy původně spíše strhala jako naivní příběh pro ženy, postavy se tam chovají mnohdy dost naivně a viděla jsem, že se příběh příliš ubírá do fiktivních světů než že by se držel skutečných historických faktů. (Viz můj komentář k první epizodě). Pak jsem přistoupila na hru tvůrců a musela si opakovat, že nesleduji skutečné osudy a intriky Tudorovské dynastie, ale spíše vyfantazírovanou zemi, která si vypůjčila slavné královské jména a vybrané nejzákladnější události. Patrně pro větší sledovanost seriál smazává mnohá fakta a neobjasněné věci nahrazuje domněnkami tvůrců, jak se to třeba mohlo tehdy odehrávat (jako dosud neobjasněné zmizení princů a jejich osudy, atd.). Seriály, filmy ani knihy zcela fiktivní s neznámými postavami totiž nemají takovou odezvu a nejdou na odbyt jako ty co nosí slavná jména historických či současných celebrit. A tak sledujeme zcela jinou Alžbětu, zde oslovovanou jako Bětka a musíme jí brát jako hodně vyfantazírovanou filmovou hrdinku. Pak nám nemusí vadit, že ve skutečnosti milá Alžběta, která podle dostupných faktů absolutně nezasahovala do politiky, byla nekonfliktní a sympatickou osobou, se nám zde v seriálu postupně proměňuje v cynickou mocí opojenou vládkyni, která zapomněla na svůj původ, šla drsně proti vlastní původní rodině, do níž se narodila a pomohla zlikvidovat svůj vlastní rod. Povedl se přerod postavy původně nevyzrálé mladé ženy, která postupně získává postavení a nechce se už nechat manipulovat druhými (zvláště matkou a tchýní). Jde si čím dál bezohledněji za svým vlastním prospěchem, ač morálně pochybnými skutky ukončuje kromě vlastních osobních výhod i vleklé války dvou znepřátelených stran. – Jako některým dalším divákům mi v tomto zpracování také vadí menší důraz na vztah mezi ní a jejím královským mužem Jindřichem, který mohl působivě gradovat. Časové skoky (po dvou drobných příhodách se z vekých nepřátel stává náhle sehraný milující pár, bez období postupného sbližování, bez znatelného vývoje), ale jsou zde i jiné časové skoky. V jednom dílu je například těhotná a má pouze prvorozeného syna Artura, v dalším se najednou bez vysvětlení a bez zmínky o dalším těhotenství objevuje náhle asi pětiletý další syn Jindřich. To, že porodila další dítě vyplývá na povrch poměrně nejasně (sedí u stolu najednou s dvěma chlapci a hrají společně šachy) a divák vyjeveně čeká, zda a kolik dětí se ještě na plátně nečekaně v průběhu seriálu zjeví a kolik jim bude v uvedení na scénu let. Nicméně jak říkám, pokud budu brát příběh jako především fikci o intrikách a boji o postavení a ne jako věrný historický popis událostí, mohu být i přes všechny uvedené výhrady spokojená. (21.07.2017)

Jako celek velké zklamání. Když tu historii trochu znáte a ten smradlavý feminismus nebo černoch v podobě týpka z kláštera, co se tam potom už ani nemihne... mno, nebudu tu polemizovat nad přehnanou korektností dnešní doby, ale takhle to určitě nebylo :) nebudu rozebírat historické nesrovnalosti, herečka hlavní hrdinky mi stejně byla nesympatická od počátku, její sestra nebo sestřenice úplně na facku, tu mohli popravit, stejně jenom pořád brečela a byla otravná. Dva důvody, proč seriál vidět? Královna matka a Teddy. Ač mě to samotnou překvapuje. Teddy mi postupem času přirostl k srdci, ale spíš až v dospělosti a v průběhu jeho šílenství. A královna matka? Ta si mě získala hned. Rázná to žena. Jen škoda, že takhle sprznili dějiny..... mohl to být zajímavý seriál. Věčná škoda. (03.01.2023)