Cudzejší ako raj

Nevím, co si mám myslet. Jarmusch sice vypráví originálně a to se počítá, jenže já nevím, jestli mu tu unuděnost a nenucené herecké výkony žeru. To by si pak každý mohl vzít kameru, natočit pár záběrů a tvrdit, že je umělec. Závěrečná pointa zde ale byla skvělá... a stará teta Lotte byla kouzelná!:D (11.06.2008)

Velmi nevšední film, jehož jediným potencionálním problémem je absence jakéhokoli tempa... Na svědomí to má ovšem forma, která je díky tomu naopak velmi zajímavá, takže "tempařské mínus" lze brát také jako daň :) Ale i tak se nemůžu ubránit dojmu, že road movie beze střihu (jen jakýmsi druhem předělů mezi scénami) není pro řadového diváka nejideálnější formou filmového vyprávění... PS: Zpětně viděno znamená hvězda nahoru... Ono mínus je nakonec veliké plus (31.08.2006)

Reziser Jim Jarmusch /Trvala Dovolena, Ghost Dog/ natocil slusny film o dvoch ludoch, ktori su si navzajom odcudzeni, ale pootom sa cosi zlomilo a predsa len sa nieco zlepsilo. No nic, pekne poporiadku : dopredu som sa pripravil an to, ze jarmuschove filmy nemaju nejaky strhujuci dej ani poriadne tempo. Sceny su volne natocene a volne na seba nadvazuju, dialogy su vyborne -teda pre mna a kulisy po dlhom case na urovni. Hlavne postavy Eddie a Eva sa spociatku nemusia, ale postupne, ako Eva odisla z mesta A do B, tak si zacala zit svoj klasicky americky sen : nudna praca vo fastfoode, hadky s tetkou, pozeranie televizie, obcas zajde do opravy ked sa pokazi nejaka ta elektronika a jej nespochybnitelny prinos k progresu a neustalemu rozvoju ludstva sa skoncil vynajdenim hyperosviezovaca zumpy. Stala sa potom len jedna mala neprijemna zalezitost, a to, ze ako otvorila papulu na patentovom urade a po oznameni svojho vynalezu ju odtial hnali svinskym krokom. Sama zrejme doteraz netusi, preco. No nic, dialogy su na urovni, rezia tiez, Jarmusch talent nezaprie a minutaz 90 minut je prijatelna. Ovsem, medzi Jarmuschove najlepsie filmy tento nepatri a natocil daleko lepsie veci - namatkovo spomeniem len Ghost Dog. 60 % (19.03.2016)

Kolem tohohle filmu jsem chodil někdy v půlce devadesátek, v době, kdy jsem civilkoval v knihovně na FAMU, a ten název mě lákal. Jenže těch kazet a filmů s lákavými názvy na nich tam bylo tolik... Takže na Stranger than Paradise tenkrát nedošlo a nestal se mým osobním kultem, ač nejspíš mohl (stejně dobře jako třeba Mystery Train, který to štěstí měl). — Z dnešního pohledu je mi hlavně až úzko z toho, jak ti nebožáci dokážou prázdně zabíjet čas – ovšem Jarmusch o tom vypráví navýsost zábavně! A pak ta výborná pointa. Za mě silnější ***. (28.04.2011)

nó, tak zase né, no... další setkání s jarmuschem, asi na něj prostě intelektuálně nemám a to je celá sranda. tentokrát o něco lepší dojmy než z kafe a cigár, ale opět tam bylo spoustu věcí, co mě vytáčely... pro někoho možná geniální mlčení a mučivě nudné scény, oddělováné třívteřinovou tmou. nezávislá, umělecká nádhera. pro mě však devadesátiminutovej šlápanec vedle. zase. 50% (09.03.2010)