Trvalé prázdniny

Osamelý, nepracujúci mladík, chodiac ošarpanými ulicami, stretáva na ceste bez vedomého cieľa týpkov, ktorí, podobne ako on, permanentne prázdninujú a žijú si vo vlastnom svete. On bez otca, s matkou trvalo hospitalizovanou na psychiatrii. Bez iskričky záujmu o hodnoty propagované médiami a vyznávané masami. Má rád jazz, ale okolostojaceho saxofonistu poprosí, aby mu zahral niečo veľmi zle znejúce. Motívy a obrazy typické pre ďalšie režisérove filmy sú prítomné aj v tomto nízkorozpočtovom nezávisláckom debute (dlhé odmlky, zatmievačky, nekontinuálne obrazové skoky z jedného miesta na druhé, úsporné dialógy, prostredie: predmestské polorozborené časti). Zaujímavá je snová linka príbehu organicky včlenená do putovania, ukazujúca surreálnosť okolia tak, ako ho vidí prechádzajúci sa mladík. Niektoré zábery sú ale na rozdiel od neskorších dejovo svižnejších jarmuschoviek neúmerne naťahované, a tým pádom celý film o vnútre mladého muža vyznieva trošku do uspávajúceho stratena (aj keď možno šlo o zámer). 70%. (06.05.2005)

Na film jsem se podíval jen z toho důvodu, že se jedná o debut Jima Jarmusche. A upřímně je to debut poněkud slabý. Film má nejspíš zachycovat pocity mladých lidí, kteří nemají pocit, že někam patří a stále se snaží najít místo, ve kterém by našli domov. To je ale v Trvalé dovolené aspoň z mého pohledu zpracováno dost nezajímavě. Během celého filmu sledujeme tuláka Allieho, ke kterému je bohužel těžké mít nějaké sympatie, protože jeho charakter je tu popsán opravdu jednoduše, jelikož má být pouze a jen ztělesněním určité skupiny lidí. O jeho individualitě tu nemůže být řeč. A právě v případě, kdy celý film sledujeme jedinou postavu, která ale není zajímavá ani vlastně nic nedělá, nastupuje spíš nuda než aspoň průměrný filmový zážitek. (02.04.2018)

Minimalistický skvost, ve kterém se zdánlivě nic neděje, téměř se v něm nemluví, nic se v něm nevysvětluje, nedokazuje ani nekomentuje a přesto se se svou tísnivostí rozhodně zažere hodně hluboko pod kůži... Bezvýchodný svět člověka na samém okraji společnosti, z něhož lze utéci zase jen do jiného bezvýchodného světa. Perspektiva bez perspektivy, závrať života, ve kterém jde zdánlivě cokoli a přesto téměř nic... Celkový dojem: 85% (14.02.2010)

Presne taketo filmy mam rad : clovek menom Aloysius Chris Parker spoznava ludi a prenho ludia funguju len dovtedy, kym ich nespozna. Ked uz ho nemaju cim prekvapit, tak dotycneho opusti a ide dalej, k nikomu si nevytvara vztah a prenho sa cielom stala cesta. Hodne odludstene a bez ludi, ale zaplatSuppiluliumas aj bez prazdnych tlachanic o medziludskych vztahoch a medziludskych emocii. Emocie su preberane v ramci normy, a to sa mi paci. 80 % (19.03.2016)

Jarmuschova prvotina nám ukazuje člověka, který odmítá vést život normálního člověka, ale jde svojí cestou. Netouží po hodnotách jako ostatní lidé, ale utíká před nimi. Za největší zábavu považuje procházení a poflakévání po ulicích (v tomto případě New York). Ale kdykoliv se dostává do určité fáze, kdy už by pomalu začal zapadat do normálních kolejí, sebere své věci a odjíždí pryč. Je to určitý strach z odpovědnosti, určitý strach ze života, protože nám nenabízí jinou alternativu, jen obyčejný útěk. O mladíkovi Alliemu (Chris Parker), který se nedokáže zařadit do normálního života, hledá si svůj prostor, ale nachází jen prázdnotu a samotu všude, kam se dostane.. (03.10.2009)