Playtime

Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná… A kdyby to náhodou někdo nepochopil, tak nám to pro jistotu Tati v roli kolovrátku s krátkými kalhotami zopakuje. Pokud to nebude stačit, zopakuje to i tisíckrát. Pro zvýšení efektu špulí do kamery svoji nehezkou zadnici. A my si milé děti kvůli těm naprosto nejzaostalejším pro jistotu zopakujeme, že moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Tati vzkazuje, moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná. Moderní doba je přetechnizovaná a odosobněná… (03.02.2020)

Šedesátá léta ve filmu znamenala obrovský rozkvět tvůrčí originality a invence, ale nejednou jsem nucen vnímat i obrácenou stranu této mince. Tu představují mnohdy různé experimentální filmy bez příběhu, v tomhle případě skoro i bez myšlenky a bez smysluplných dialogů, kdežto v hlavní roli zde vystupuje technika a architektura. Jacques Tati mne před časem hodně zaujal svou moderní poválečnou groteskou Jede, jede poštovský panáček, v jeho futuristické vizi moderního velkoměsta jsme se bohužel nepotkali. Objevuje se zde dost pozoruhodných momentů a nápadů, ale jako celek neshlédávám pro sebe žádný velký přínos. Snad jen nadčasovou ukázku přetechnizovaného světa, která mne i přes pokus o prvky grotesky spíše otravovala až deprimovala, než bavila. Zvláště když dnes podobné dění člověk (až na nějaké ty promyšlené gagy :o)) může běžně vidět v jakémkoliv větším městě, zdaleka mu už nepřijde zácpa aut jezdících do kruhu tolik poetická, jak ji Tati v doprovodu pouťové zvonkohry vykreslil v závěru. O polotrapném večírku plném chaosu raději pomlčím. Uznávám totiž, že film má nápad, ale současně až příliš nataženou stopáž zdaleka nehodnou jednoho nápadu a plnou úmyslně hluchých a natažených scén (a to jsem viděl ten kratší, dvouhodinový sestřih). Být Playtime krátký film s čtvrtinovou stopáží, byl by snad i pro mne stravitelnější. Tedy kdyby si ještě nechutně bizarní Tati odpustil vystavovat do vybraných záběrů svůj zadek. 25% (#Francouzská kinematografie: Virtuální kino) (03.02.2020)

Film, který předběhl svou dobu. Pan Hulot se ocitá uprostřed chladného velkoměsta dlážděného chodníky a silnicemi narvanými autobusy plnými cestujících a všudypřítomnými auty, která jsou si k nerozeznání. Jacques Tati si úžasně pohrál s architekturou budov a vtipně se naváží do nudné a strojené úředničiny. Později dostaneme příležitost nahlédnout do jakési obdoby dnešního nákupního centra, kde obchodníci lákají na všemožná udělátka a vychytávky. Tati naplno využívá vizuální humor a dokonale kombinuje obraz se zvukem. Divák díky proskleným budovám hodněkrát ztrácí přehled o prostoru. Častokrát také sledujeme postavy bez dialogu, což ještě víc přidává na odtažitosti města. Tati rovněž dokáže překvapit zabíráním jedné scény z více úhlů a zcela bezpochyby natočil snímek, který byl na svou dobu (rok 1967!) něčím tak výjimečným, že jej lidé nepochopili a stal se propadákem. Tati nechal dokonce postavil kulisy a zadlužil se na mnoho let. (09.09.2021)

Vizuální skvost, z kterého ale absence děje dělá pořádně náročnou podívanou. Tatiho slavné dílo je pro mě takovou Moderní dobou druhé poloviny dvacátého století. Na rozdíl od Chaplinových či Keatonových hrdinů je ale postava Hulota veskrze pasivní figurou, která děj (nebo alespoň jakýsi sled skečů a prostředí) aktivně nikam neposouvá. Umocňuje tak divácké inferno, protože sledovat 2 hodinový film bez děje, s pasivní hlavní postavou a v podstatě hodinu trvajícím obrazem v restauraci jsou solidní galeje. Zážitek z filmu je tak z mého pohledu značně kontrastní. Dějová nuda je kompenzována neskutečným vizuálním ztvárněním. Kombinace promakané mizanscény, rámování kamery a herecké akce (a mnoha dalších věcí) vytvářejí velké množství vizuálních gagů, které na rozdíl od těch klasických fyzických působí skvělým dojmem. Právě pak ty fyzické, tedy gagy nejtypičtější pro žánr grotesky na mě působily mnohdy spíše trapným dojmem. A může za to z velké části postava Hulota, která ve mně bohužel chvílemi vyvolávala dojem spíše pasivního retarda, než komicky sympatického hrdiny. Fascinující je naopak práce s vedením pozornosti diváka. Ta totiž v klasickém slova smyslu neexistuje a divák má velice často ve změti vizuálních podnětů problém s nasměrováním své pozornosti. Nezvyklým způsobem však divákovo zaměření kontroluje práce s ruchy, která svým výrazným pojetím strhává pozornost daným směrem. Podobný chaos jako zažívá hlavní postava filmu, tak patrně prožije i sám divák. Tahle Tatiho experimentální groteska je opravdu jedinečným dílem, které si ale vyhrazuje divákovu absolutní pozornost a oddanost ke sledování. Nicméně absence děje je však i přese všechny originální klady snímku překážkou, kterou jsem nepokořil. 7/10 (17.04.2018)

Artově laděná groteska naroubovaná na satiru o moderním městském urbanismu, vycizelovaná do posledního detailu, např: sekundová diagonální kompozice obrazu za sebou do pozadí ustupujících staveb. Spousta gagů poukazuje na architektonické úlety, nesmyslné unifikace, designové výstřelky, různé nedodělky, které jsou ukázány pomocí zajímavé práce se zvukem, (nesmyslná délka chodby znázorněná dlouhým zesilujícím klapáním podpadků blížící se postavy). Svým způsobem geniální dílo. O kvalitách filmu asi nebudou velké pochyby, diskutabilní bude jen do jaké míry je film vlastně zábavný. (17.02.2020)