Noc na zemi

Další, ze skvělých projektů Jima Jarmusche. Začínám ho mít fakt víc než rád. Tahle povídková slepenice mě pořádně dostala. Každý příběh je něčím zvláštní a každým pobaví. S výjimkou toho posledního z Helsinek, který se o to ani nesnaží. Žádnou bych nechtěl vyzdvihovat, ale co se týče herectví, tak nemohu nezmínit improvizační schopnosti Roberta Benigniho, to je fakt machr. Ale veškeré dialogy jsou vyšperkované a dělají z filmu to co je. Geniální záležitost. Příště se na to ale musím podívat v noci. Proč mě to vlastně nenapadlo už teď, vždyť je to jasný už z názvu? (10.05.2009)

Los Angeles (5*): Úžasné pohlcení do noční atmosféry od počátku! Navzdory tomu, jak mi věčně žvýkající a kouřící mladá taxikářka nebyla nejdřív moc sympatická, se z úvodní povídky vyklubal velmi pěkný pocitový zážitek. Nesmírně mě upoutal už způsob, jakým režisér nás seznámil s postavami před tím, než na sebe (po skončení telefonátů) narazily a celá noční cesta dvou žen v jednom taxíku plyne navíc ve skvělých dialozích až do konce. New York (5*): Armina Muellera-Stahla bych v komedii a podobně svérázné postavičce s baranicí a klaunským nosem navrch nečekal... ale zhostil se toho skvěle a v trampotách emigranta se svým autem, v špatně sehnaném džobu mě nesmírně bavil, stejně jako celá humorná povídka, kdy se během jedné cesty zase toho ve společnosti dalších osobitých postav spousta přihodí a vyústí. Paříž (3*): Prostřední povídka mi připadala nejzábavnější v úvodní části během střetu afrického černocha s černochy americkými. Cesta se slepou pasažerkou má sice též kouzlo, ale skončí jaksi bez uzemňujícího závěru. Řím (3*): Neeeeé... proboha, neee! Zařval jsem šeptem, když se mi na obrazovce zjevil Roberto Benigni a začal se svým trapně výstředním egem mluvit sám k sobě a za každou větou šíleně prdět ústama. Viděl jsem ho podruhé a potvrdil si, že komiku tohoto pána prostě nesnesu. Celkový dojem naštěstí pozvedává výborné černohumorné vyústění a v souvislosti s tím i ten vítězný pocit, že jsem na rozdíl od někoho jiného Benigniho šarádu se zpovědí za volantem úspěšně přežil! :o) Helsinki (3*): Nezáživný Matti Pellonpää mě sice narozdíl oproti výstřednímu Benignimu tak neštval, ale že by si mě získal, říct nemohu. Vlastně ani ti zbylí buranští Finové na scéně (lépe řečeno v autě) mi nějak sympatičtí nebyli a to je asi důvod, proč mě ta povídka tolik nenadchla. Ale jako skoro každá mě něčím hodně upoutala, tak tady určitě dotvořením atmosféry zasněženou cestou kolem a skvělým závěrem. // SHRNUTÍ: Po dvou naprosto bezvadných povídkách mě trochu zklamalo, že ty zbylé mi až tolik pozitivně nepadly do noty, ačkoliv jedinečná atmosféra se vane celým filmem (a krásně jí v závěru ještě výrazněji podtrhne i ústřední píseň), skvělé momenty lze najít v každé. Díky oné atmosféře a všemu skvělému po skončení cítím, že budu mít tento film přes ty výkyvy mít docela rád a nejen skrze průměr hodnocení, ale i pocitově mi vychází na 4 hvězdičky. [80%] (11.10.2022)

Skvělá povídková jarmuschovka s opravdu silnými ději. Něco jako Kafe a Cigára v taxíkách ale přece jen trochu jiné. Nejlepší mi přišla povídka z New Yorku o klaunovi co neumí řídit, ale dělá taxikáře. V los anglesské povídce zaujme Winona Ryderová s image drsňačky (a sekne jí to). Povídka z Paříže je v pohodě a Isaach De Bankolé je hyper herec. Římská povídka je asi nejvíc crazy a Benigni si to dává, ale možná je moc dlouhá nebo co. Líbila se mi, ale tak trochu mi nesedla, možná po dalším shlédnutí. No a povídka z Helsinek je uplně na jiné koleji než ty předcházející a taktéž výborná. Jarmusch nám naservíroval velice zajímavý a koukatelný mix, který navíc provází stejná hudba od Toma Waitse. Fanouškům Jima Jarmusche a Winony Ryderové doporučuju. (19.09.2005)

Možná jsem udělal chybu, že jsem si tento film nepustil už o mnoho let dříve, moje hodnocení by bylo dnes asi malinko vyšší, ale i tak velice pěkné. Mně osobně se nejvíce líbila posleddní část z Finska, ta byla opravdu ze života, ale i tak Jim, jak je u něho zvykem odvedl opět výbornou práci a rozhodně se nemá za co stydět. (13.07.2014)

Tak jsem si povozila zadek po nočních světových velkoměstech a myslím, že i bez těchto taxikářských intermezzí bych dokázala žít, tedy až doposud jsem to celkem zvládala, sorry Jime... Povídky, sympatické tím, jak odrážejí naturel obyvatel míst, kde se odehrávají, měly každá svou atmosféru, ale taky svoje slabá a násilně působící místa, kterých bylo na můj vkus víc, než dost - v L.A. zaujaly především zvuky... žvýkačka, zapalovač, mobil... a zajímavá pointa - křiklounská z N.Y. zase mým uším naprosto nelahodila dialogy, i když byla možná nejvíc realistická - provokativní pařížská bavila jen svou první polovinou - římská užvaněná, navzdory obsazení Robertem Benignim, byla zábavná po celou jízdou - nu a helsinská posmutnělá neoslovila vůbec... Takže žádné extra rito, ale zase ne úplně marná šichta... a k tomu menší inspirace - po vzoru Yo-Ya se mně zalíbilo nazývat peníze oběživem :-) (03.03.2014)