Noc na zemi

Skvělá povídková jarmuschovka s opravdu silnými ději. Něco jako Kafe a Cigára v taxíkách ale přece jen trochu jiné. Nejlepší mi přišla povídka z New Yorku o klaunovi co neumí řídit, ale dělá taxikáře. V los anglesské povídce zaujme Winona Ryderová s image drsňačky (a sekne jí to). Povídka z Paříže je v pohodě a Isaach De Bankolé je hyper herec. Římská povídka je asi nejvíc crazy a Benigni si to dává, ale možná je moc dlouhá nebo co. Líbila se mi, ale tak trochu mi nesedla, možná po dalším shlédnutí. No a povídka z Helsinek je uplně na jiné koleji než ty předcházející a taktéž výborná. Jarmusch nám naservíroval velice zajímavý a koukatelný mix, který navíc provází stejná hudba od Toma Waitse. Fanouškům Jima Jarmusche a Winony Ryderové doporučuju. (19.09.2005)

Tak tohle byla nádhera, povídky se mi líbily všechnny, Winona Ryder jako odvážná školačka řídící taxík, jak z jiného světa do New Yorku spadlý Armin Mueller Stahl, slepá holka v Paříži, ale HLAVNĚ Roberto Benigni a jeho užvaněná kreace římského taxikáře, který svou "zpovědí" dohnal nebohého kněze až na věčnost... ovšem kdo by taky tu kombinaci dýně, ovečky a švagrové vydýchal, že... Aby té legrace nebylo příliš, trochu severské deprese na závěr... a nemůžu opominout mého milovaného Toma Waitse, jehož hudba celý film doprovází. (09.05.2010)

Noc na zemi je skutečně éterický film. 5 povídek, dvě severoamerické, tři evropské, natočené jedním zajímavým režisérem, který nechává rozehrát domovské charaktery vždy ve stejně omezené době, na jiném konci světa (hovořící svým jazykem), vždy kolem jízdy v taxíku. Sem tam to jsou situace jemně humorné, občas smutné, občas perfektně vypointované, ve výsledku hřejivě lidské. Herečtí kolegové z různých zemí jsou přesvědčiví. Vybočuje v podsatě jen exhibice Roberta Benigniho v povídce italské, která společně s tou New Yorskou reprezentují spíš humornější část dílka. Některé situace a dialogy jsou jedním slovem nezapomenutelné a patří k nim třeba slepá Francouzska nebo klaun Helmu(e)t. A přičtu-li k tomu typicky Waitsovskou hudbičku, která nevtíravě hraje pod uši, musí Noc na zemi prostě svých 5 dostat. (16.10.2006)

Díky Noci na Zemi se Jarmusch stal uznávanou ikonou americké nezávislé scény a dostal se do povědomí filmových fanoušků na celém světě. Každá z pěti filmových povídek přináší zajímavý humorný příběh, kde sice nejde o velká dramata, ale o drobné střípky ze života obyvatel velkoměst vzdálených tisíce kilometrů. Nejvděčnější divácký potenciál má povídka z Říma, kde Roberto Benigni obzvlášť zavrženíhodným způsobem zlikviduje nebohého kněze, ale mým favoritem je francouzský příběh, kde si černošský taxikář neví rady se svéráznou slepou dívkou. A nejsympatičtější postavu ze všech stvárnil asi Armin Mueller-Stahl, který si zahrál čerstvého imigranta v New Yorku, který se pokouší přes pramalou znalost jazyka a řízení uživit jako taxikář. Celkový dojem: 90 %. (30.04.2009)

Jemná lahodná řeč pěti různých, ale silným režijním i scénáristickým rukopisem do jednoho celku spojených filmových povídek osobitě a silně navazuje na tuto oblíbenou formu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Pověstná hrabalovská "perlička na dně" se tu blýskne jako sice zrníčko, ale zrníčko, které je současně vzácným jinde nenalezitelným klenotem. Pábitelská taxikářka, která se chce stát automechaničkou, slepá, která vidí víc než vidoucí, nepoměrnost umělého a skutečného neštěstí nebo orgie samčího samolibého a současně zbabělého egoncetrismu jsou existenciálními ploškami, jež se sice odehrávají v různých světových velkoměstech, ale ve skutečnosti se mohly stát komukoliv kdekoliv kdykoliv. Záměnná forma tak skrývá totožný obsah. Lidství je všudypřítomné: i za dne, i v hluboké noci, i v předjitřních hodinách, kdy únava zmáhá tělo toužící po spánku. A tak i nejodlehlejší část lidského dne skrývá lidský obsah a hluboký příběh. Dnes právě tak jako na počátku devadesátých let minulého století, do nichž je zasazen děj tohoto nevšedního šperku stříbrného plátna. (25.09.2009)