Noc na zemi

Jim Jarmusch je kouzelník ;o) Každý jeho další film, který mám tu čest vidět mě odzbrojí, pobaví a přitom dostane do kolen. Úžasná atmosféra, skvělá kamera, přesně vybraná hudba a pět komorních hořkosladkých příběhů... Jestli existuje něco jako zfilmovaná poesie, tak Noc na zemi se jí nepochybně hodně podobá... 90% (04.06.2009)

Možná jsem udělal chybu, že jsem si tento film nepustil už o mnoho let dříve, moje hodnocení by bylo dnes asi malinko vyšší, ale i tak velice pěkné. Mně osobně se nejvíce líbila posleddní část z Finska, ta byla opravdu ze života, ale i tak Jim, jak je u něho zvykem odvedl opět výbornou práci a rozhodně se nemá za co stydět. (13.07.2014)

Vtipné, chytré, vypointované. Jarmuschův ironický pohled na svět tu funguje lépe než v těch pár dalších jeho filmech, co jsem viděl. Stejně jako u Kafe a Cigár jsem měl pocit, že nemá moc schopnost řadit povídky za sebou, ale protože jich je relativně málo a jsou dlouhé, není to tak na škodu. S odřenýma očima ten plný počet dám. (11.10.2010)

15 postav v pěti taxících v 5 světových městech ve stejný čas, ale v různých časových pásmech. Opravdu originální nápad, který je také nadprůměrně zpracován. Jarmusch skvěle vystihl jednotlivé národnosti a města a lze říci, že i bez znalosti jazyka, kterým postavy mluví, se dá poznat země původu. Je těžké jednotlivé povídky nějak srovnávat a vybírat lepší, protože každému sedne jiná, ale za sebe můžu říct, že jsem se nejvíce bavil u New Yorku a samozřejmě v Římě, naopak Paříž se mi moc nelíbila. Finská povídka je chladná, smutná, ale vynikající, povídka z Los Angeles s mladou Winonou Ryder je spíše průměrná. Když se odteď řekne Noc na Zemi, jako první věc se mi vybaví excentrický Roberto Begnini v římském taxíku, protože je to z především on, kdo se zasloužil o 4* od mé osoby. Od začátku do konce je to od něj herecký koncert plný vtipných momentů. Jarmusch se tímto filmem konečně dostal do mé top5. PS: Jistou roli zde sehraje také Československo a Praha. (19.01.2005)

Další úchvatný počin věčného originalisty Jima Jarmusche. Nejvíce se mi líbily povídky z New Yorku a Říma, ovšem neznamená to, že bych chtěl či mohl ostatním něco vytknout. Naopak. V jednoduchosti je opravdu síla, Jim Jarmusch to ví a jeho zdánlivě malé filmy jsou tak velké... Těžko o nich psát, velmi těžko.__P.S. Jako vždy skvělá Waitsova hudba. (05.08.2013)