Tajomný vlak

Po minimalistickém ranném snímku Podivnější než ráj, který jsem přijal s rozpaky, se u mě Tajuplným vlakem Jarmusch opět rehabilitoval. Jde o jeho tradiční styl s pomalým tempem vyprávění, zdánlivě roztříštěnou strukturou několika paralelně se odvíjejících lidských osudů, hrdiny jsou poněkud zvláštní týpci, kteří se vyznačují drobnými či většími povahovými úchylkami, a jejich životní osudy se v jednom okamžiku střetnou v ospalém chátrajícím motelu s dvojicí bizarních zaměstnanců. Jako obvykle si Jarmusch střílí z hodnot americké společnosti a tzv. amerického snu plného konzumního pozlátka. Jeho hrdinové jsou buď absolutní looseři nebo návštěvníci z ciziny, kteří obvykle ztrácejí iluze při konfrontování s americkou skutečností. Zvláštní roli hraje Elvis Presley jako symbol americké popkultury. Film boduje atmosférou, drobnými vtípky i zajímavým castingem a předvedenými hereckými výkony. Celkový dojem: 80 %. (22.07.2009)

Určitá posta Králi Elvisu Presleymu a Memphisu, jako jakéhosi tajuplného města. Spojuje tři příběhy v jeden svým místem přespáním v jednom hotelu jednu a tu samou noc. Ale trochu spolu souvisí jen druhá a třetí povídka. První a druhá povídka je místy vtipná, u třetí se přidalo i trocha napětí. Ale stejně mám pocit, že Jarmusch ukazuje svět jako stereotyp. Ne sice jako jednu velký stereotyp, ale jako převážně trvající stav. Ukazuje určitou apatii k životu jako takovému. ukazuje určité odlidštění a odcizení. Za spoustu událostí může určitá nespokojenost s životní úrovní, a přesto je většinou člověk sám vinen za tento stav, něboť sám o sobě většinou nemá vůli cokoliv měnit. Snad ze strachu z neznáma. Jedna mystická noc v Memphisu, pro všechny, kteří byli zaneseni náhodou na stejné místo, aby byli vytrženi ze strojového stereotypu jejich pomalých životů. (16.09.2009)

"Tady v Memphisu vezl Elvisova ducha každej." Tak to je jeden z důvodů, proč se do Memphisu nikdy nepodívám. Další jsou ty, že mi Memphis připadá špinavý, nikdo alespoň trochu normální mi nebyl představen a Elvis není můj král. Ani Carl Perkins. A jelikož se s Jimem Jarmuschem již nějakou dobu známe, tak jsem tušil, že se mě bude snažit unudit k smrti a byl jsem na to skvěle připraven. Přesto jsem třikrát umřel nudou, ale nakonec jsem to přežil s vědomím, že Elvis by na Jupiteru v době své smrti vážil 324 kilogramů, že opilci umí skvěle chytat letící láhev a že existují i Japonci, kteří na dovolené nefotí. (16.01.2019)

Keď sa na úvodných titulkoch objavil Jim Jarmusch, znepokojilo ma to, pretože k jeho filmom mám zatiaľ ambivalentný vzťah. Náladu mi vylepšil Elvis Presley s jeho Mystery Train, ale potom už nasledovala iba vyčerpávajúca dvojhodinovka. Nekonečne dlhé zábery na chôdzu jednou ulicou, striedali rovnako dlhé zábery na chôdzu inou ulicou. Raz kuliovsky vláčili kufor, inokedy hŕbu časopisov a na záver dve fľaše kradnutej whisky. Nebolo všetko iba zlé. Prirodzene, že som si všimol rôzne náznaky, jemný humor, kritiku, páčili sa mi tie dve postavičky v hoteli, ale viac ako dve hviezdičky aj tak nedám, pretože som od filmu vstal vyčerpaný a znechutený Jarmusch-Nejarmusch. (10.11.2010)

film balancující mezi naprostou genialitou a totálním odpadem... leckdy syrově nudné, dlouhatánské minuty vykouzlí paradoxně lehký úsměv na tváři, i to minimum děje je prostě umě protaženo jarmuschovou nití a sešívá velmi zajímavou dečku z komického ničeho... zajímavé, divné, tajuplné, ale rozhodně ne špatné. 70% (04.11.2008)