Ghost Dog - Cesta samuraja

Připište prosím k těm žánrům i komedii!! Na poprvé mi to přišlo jako solidní akčňák ala Leon, ale na podruhé jsem se mohl potrhat smíchy, hlavně díky těm vyšperkovaným dialogům, zejména když se hádají o původu jména Ghost dog. Díky tomuto mému novému objevu se dostal tento snímek do první ligy mých oblíbených filmů. Shrňme si to: výborný Whitaker(dle mě největší černošský talent), brilantní akce, skvěle ladící soundtrack (hip hop jsem nikdy moc nemusel, ale tady to sedlo jak p**** na hrnec) a k tomu všemu dokonalé dialogy. Jarmusch zde potvrdil, že umí točit filmy i pro masového diváka a přesto si zachová svůj punc nezávislosti, a to dovede jenom opravdový génius. (29.05.2006)

Filmový synkretismus Jima Jarmusche, který oproti svým dalším filmům ctícím bezezbytku pravidla žánru (jen je jako v Mrtvém muži povyšuje na umění tím, že se na žánrový tvar podívá jakoby z druhé, do té doby divákům i jiným tvůrcům odvrácené strany) v Cestě samuraje smíchal hned několik zcela nesouvisejících inspiračních zdrojů a přetavil je do ryze postmoderní variace na samurajské filmy okořeněné prvky americké gangsterky, filmů z prostředí italské mafie, nezávislých snímků i filmů čistě intelektuálních a artových. Je to až neuvěřitelné, co všechno se do Ghost Doga vešlo a přesto jde o homogenní filmový útvar, který stoprocentně funguje a jehož percepce ale vyžaduje od diváka jistou míru poučenosti a schopnost číst filmové odkazy a aluze (kdo kupříkladu neviděl předešlý Jarmuschův film Mrtvý muž, těžko ocení kratičký výstup Gary Farmera odkazující k jeho indiánu Nobodymu). Vůbec indián Nobody je analogická postava i s bezejmenným hlavním hrdinou Cesty samuraje - naprostých solitérů odvržených společností majících pouto pouze k přírodě (holubi...) se silným intelektuálním zázemím a jeho naprostým míjením se s většinou společnosti. Indiánovy absurdní promluvy plné skryté hloubky a mystiky stejně jako Ghost Dogův samurajský kodex plní funkci udržení smyslu života - svět kolem nich je totiž dysfunkční, nemocný, nemorální, špatný a zlý a nelze se s ním ztotožnit, jde pouze stát vůči němu v opozici a být nezávislý a fyzicky i psychicky natolik silný, aby se dalo v takové konkurenci přežít. Jarmuschovi sociální vyvrhelové, psanci západního modelu civilizace (jak v historii - Dead Man, tak i v současnosti - Ghost Dog) odráží možná jeho vlastní náhled na svět - intelektuála jdoucího si tvrdohlavě vlastní cestou, nepochopeného a předpokládejme plného skepse a depresí. Ghost Dog - Cesta samuraje je velký film a vypovídá o tomhle světě, kde jakýkoliv etický kodex je pouhou směšnou formulí. Stejně směšnou, jako představa samuraje v New Yorku... (07.07.2007)

Jarmusch je geniální. Rytmus úderného hip-hopu ve scénách kdy Whitaker projíždí ulicem mě fakt dostává a to opravdu nepatřím mezi milovníky black music. Odkazuje, že hip hop nemusí být jen komerce z MTV. Myslím, že se jedná o jeden z vrcholů kariéry Jarmusche, určitě je to plnohodnotný souputník Mrtvého muže. Absurdní námět je srozumitelně komunikován a je okořeněn nenápadným humorem. (18.11.2004)

Hodně jsem se na ten film těšil….Nebavilo! Whitaker je sice skvělej, ale celkově mně ta jeho postava osamělého samurajského černošského zabijáka, kterej na střeše chová holuby a kamarádí s chlapíkem kterému nerozumí ani slovo přišla děsně trapná! Ve filmu je jedna skvělá scéna se zastřelenou policistkou a rovnoprávností, jinak jsem byl ale dost zklamanej a ukrutně jsem se nudil! (28.04.2008)

Fakt nevim jak tohle hodnotit, na jednu stranu se mi strašně líbil ten styl jakým to Jarmusch natočil, taky je perfektní geniální postava nájemního vraha v podání Foresta Whitakera, ten kdyby byl pohyblivější a hlavně ladnější, tak snad neměl chybu, jenže zároveň mi to přišlo trošku pomalý, trošku moc ukecaný a bez nějaký opravdu výrazný scény, která by mě sundala z gauče, navíc Forest, k velkýmu zklamání všech, nepoužije samurajskej meč, ale přesto to je fakt perfektně natočený a já musim dát i tak za 5*, i když k tomu mam nějaký výhrady (18.04.2009)