Ghost Dog - Cesta samuraja

Filmový synkretismus Jima Jarmusche, který oproti svým dalším filmům ctícím bezezbytku pravidla žánru (jen je jako v Mrtvém muži povyšuje na umění tím, že se na žánrový tvar podívá jakoby z druhé, do té doby divákům i jiným tvůrcům odvrácené strany) v Cestě samuraje smíchal hned několik zcela nesouvisejících inspiračních zdrojů a přetavil je do ryze postmoderní variace na samurajské filmy okořeněné prvky americké gangsterky, filmů z prostředí italské mafie, nezávislých snímků i filmů čistě intelektuálních a artových. Je to až neuvěřitelné, co všechno se do Ghost Doga vešlo a přesto jde o homogenní filmový útvar, který stoprocentně funguje a jehož percepce ale vyžaduje od diváka jistou míru poučenosti a schopnost číst filmové odkazy a aluze (kdo kupříkladu neviděl předešlý Jarmuschův film Mrtvý muž, těžko ocení kratičký výstup Gary Farmera odkazující k jeho indiánu Nobodymu). Vůbec indián Nobody je analogická postava i s bezejmenným hlavním hrdinou Cesty samuraje - naprostých solitérů odvržených společností majících pouto pouze k přírodě (holubi...) se silným intelektuálním zázemím a jeho naprostým míjením se s většinou společnosti. Indiánovy absurdní promluvy plné skryté hloubky a mystiky stejně jako Ghost Dogův samurajský kodex plní funkci udržení smyslu života - svět kolem nich je totiž dysfunkční, nemocný, nemorální, špatný a zlý a nelze se s ním ztotožnit, jde pouze stát vůči němu v opozici a být nezávislý a fyzicky i psychicky natolik silný, aby se dalo v takové konkurenci přežít. Jarmuschovi sociální vyvrhelové, psanci západního modelu civilizace (jak v historii - Dead Man, tak i v současnosti - Ghost Dog) odráží možná jeho vlastní náhled na svět - intelektuála jdoucího si tvrdohlavě vlastní cestou, nepochopeného a předpokládejme plného skepse a depresí. Ghost Dog - Cesta samuraje je velký film a vypovídá o tomhle světě, kde jakýkoliv etický kodex je pouhou směšnou formulí. Stejně směšnou, jako představa samuraje v New Yorku... (07.07.2007)

Vcelku zajímavý film, který mě seznámil se životem samuraje až...do konce. Hudba do filmu opravdu dokonale zapadala a herci na to že nejsou příliš mediálně známí zde předvedli výborné výkony. Kamera byla nádherná například při pohledu kdy Ghost Dog otevírá klec s holuby. Film se táhne necelé dvě hodinky celkem svižným tempem. (24.06.2006)

V Ghost Dog se vyskytují nejveselejší a možná nejstylovější hlavouni podsvětí, jaké ve filmu pamatuji. Všichni jsou evidentně krok před smrtí, milují infantilní kreslené seriály, mají spory s panem domácím, který jim kvůli nezaplacenému nájemnému vyhrožuje vystěhováním z „klubovny“, v teplákovkách a nepadnoucích oblecích se zadýchají dřív, než vyšlapou schody na střechu, kde mají zlikvidovat svou oběť, mají velmi originální řešení otázek diskriminace na základě rasy a pohlaví, a jsou šokovaní zjištěním, že holub stěhovavý nevyhynul v roce 1914. A mají sličnou neteř. Rovněž jde o film s mimořádnou koncentrací opravdu *krásných* scén, zvláště americko-francouzský dialog, rozhovory ústředního hrdiny s mladou slečnou a jarmushovsky podmanivé záběry (nejen nočního) města, s nimiž se mohou rovnat pouze filmy Wima Wenderse (ostatně je pojí kameraman Robby Müller). Kromě návodu na řešení řady palčivých otázek současného světa je Ghost Dog též neocenitelným rádcem v oblasti kultury – poznal jsem díky němu vynikajícího spisovatele Rjúnosuke Akutagawu. A jeho vážné rovině se v komentáři záměrně vyhnul. :-) (16.12.2005)

Muž žijící podle samurejského kodexu vysoko na na střeše činžovní domu, kde chová milované holuby. Občas si zajde za nejlepším kamarádem, kterému nerozumí asni slovo a občas někoho zabije, kvůli svému pánovi..... Jak tohle může dostat 5*?? Jednoduše... Životní výkon F.Whitakera, skvělá režie Jima Jarmuscha, přesně tématická hudba a skvělí příběh. Nezávislá bomba ;-) (10.08.2004)

Připište prosím k těm žánrům i komedii!! Na poprvé mi to přišlo jako solidní akčňák ala Leon, ale na podruhé jsem se mohl potrhat smíchy, hlavně díky těm vyšperkovaným dialogům, zejména když se hádají o původu jména Ghost dog. Díky tomuto mému novému objevu se dostal tento snímek do první ligy mých oblíbených filmů. Shrňme si to: výborný Whitaker(dle mě největší černošský talent), brilantní akce, skvěle ladící soundtrack (hip hop jsem nikdy moc nemusel, ale tady to sedlo jak p**** na hrnec) a k tomu všemu dokonalé dialogy. Jarmusch zde potvrdil, že umí točit filmy i pro masového diváka a přesto si zachová svůj punc nezávislosti, a to dovede jenom opravdový génius. (29.05.2006)