Ghost Dog - Cesta samuraja

Fakt nevim jak tohle hodnotit, na jednu stranu se mi strašně líbil ten styl jakým to Jarmusch natočil, taky je perfektní geniální postava nájemního vraha v podání Foresta Whitakera, ten kdyby byl pohyblivější a hlavně ladnější, tak snad neměl chybu, jenže zároveň mi to přišlo trošku pomalý, trošku moc ukecaný a bez nějaký opravdu výrazný scény, která by mě sundala z gauče, navíc Forest, k velkýmu zklamání všech, nepoužije samurajskej meč, ale přesto to je fakt perfektně natočený a já musim dát i tak za 5*, i když k tomu mam nějaký výhrady (18.04.2009)

Poklidná, orientálně meditativní a lehce ujetá vyvražďovačka se sympatickým černým samurajem v hlavní roli. Jim Jarmush velice zdařile kombinuje přemýšlivý art s atraktivními vsuvkami akčního krimi, přičemž jím vykreslený střet kultur má snad až lehce komediální rozměr. Japonský kodex samurajské cti, černošský hip hop, sicilská mafie (na ni by byl Scorsese pyšný) a do toho jeden vyjevený indián... Vše má zde své místo a utváří dosti originální film, na který jen tak nezapomenete. 8/10 (26.05.2014)

Filmový synkretismus Jima Jarmusche, který oproti svým dalším filmům ctícím bezezbytku pravidla žánru (jen je jako v Mrtvém muži povyšuje na umění tím, že se na žánrový tvar podívá jakoby z druhé, do té doby divákům i jiným tvůrcům odvrácené strany) v Cestě samuraje smíchal hned několik zcela nesouvisejících inspiračních zdrojů a přetavil je do ryze postmoderní variace na samurajské filmy okořeněné prvky americké gangsterky, filmů z prostředí italské mafie, nezávislých snímků i filmů čistě intelektuálních a artových. Je to až neuvěřitelné, co všechno se do Ghost Doga vešlo a přesto jde o homogenní filmový útvar, který stoprocentně funguje a jehož percepce ale vyžaduje od diváka jistou míru poučenosti a schopnost číst filmové odkazy a aluze (kdo kupříkladu neviděl předešlý Jarmuschův film Mrtvý muž, těžko ocení kratičký výstup Gary Farmera odkazující k jeho indiánu Nobodymu). Vůbec indián Nobody je analogická postava i s bezejmenným hlavním hrdinou Cesty samuraje - naprostých solitérů odvržených společností majících pouto pouze k přírodě (holubi...) se silným intelektuálním zázemím a jeho naprostým míjením se s většinou společnosti. Indiánovy absurdní promluvy plné skryté hloubky a mystiky stejně jako Ghost Dogův samurajský kodex plní funkci udržení smyslu života - svět kolem nich je totiž dysfunkční, nemocný, nemorální, špatný a zlý a nelze se s ním ztotožnit, jde pouze stát vůči němu v opozici a být nezávislý a fyzicky i psychicky natolik silný, aby se dalo v takové konkurenci přežít. Jarmuschovi sociální vyvrhelové, psanci západního modelu civilizace (jak v historii - Dead Man, tak i v současnosti - Ghost Dog) odráží možná jeho vlastní náhled na svět - intelektuála jdoucího si tvrdohlavě vlastní cestou, nepochopeného a předpokládejme plného skepse a depresí. Ghost Dog - Cesta samuraje je velký film a vypovídá o tomhle světě, kde jakýkoliv etický kodex je pouhou směšnou formulí. Stejně směšnou, jako představa samuraje v New Yorku... (07.07.2007)

Opravdu nádherná kamera nasnímala tenhle vyjímečný snímek o zabijákovi řídícím se velmi netradičními pravidly Samurajů. Krutý, rychlý, necitelný k protivníkovi a přesto citlivý a sympatický. Tohle všechno dal do ztvárnění role Forest Whitaker a vyzdvihl svůj výkon na úroveň Ferguse za Hry na pláč. Skvělá atmosféra a konec, proti kterému nelze nic namítnout. (18.03.2003)

Jarmusch citlivě a přesně konfrontuje etiku starodávných japonských bojovníků se světem současných mafiánských strejců bez špetky morálky, u toho vážně filosofuje nad životem a k odlehčení se nebojí použít do absurdna vyhnané úryvky z Looney Tunes. Že se jedná o do detailů vypiplanou záležitost, kde i Ghost Dogův copánkový účes nápadně připomíná samurajskou přilbici, není pochyb. Přesto ve mně film nerezonoval natolik, abych mu mohl s čistým svědomím udělit plný počet, který si, pokud bych měl hodnotit pouze formální stránku, určitě zaslouží. Možná časem. (12.08.2009)