Mimo zákona

"Tady by kočku za ocas neroztočil." Takhle výstižně může popsat vězeňskou celu jen Jim Jarmusch :) Tři outsideři na útěku, mezi nimi poťouchlý exot Benigni. Černobílá minimalistická hříčka, předchůdce vážného Mrtvého muže. Ačkoliv je film komediálně laděný, docela vypovídá o povahách zúčastněných - Američani Zack a Jack jsou uremcaní břídilové, co si za většinu svých problémů mohou sami, Ital Roberto svým pozitivním přístupem válcuje i osud. "... cesty dvě a já, já zvolil tu, jíž málokdo se dá..." Robert Frost (18.03.2012)

Mimo zákon sa nesie v príjemnom duchu buddy filmov, ktorý síce postráda akčnosť, ( v nezávislom filme sa to predsa nehodí), ale charaktery sú tak skvelo napísané, zahrané a budované v priebehu celého filmu, že je na neho jednoducho radosť pozerať. Jarmusch vzdal krásnu poctu či už Noirovým filmov - hútny a pekné špinavý začiatok, a väzenským filmom - vo svojej podstate zvyšok filmu. Postava Roberta Begniniho je absolútne geniálna. Jeho hrdina Roberto, je veselý, inteligentný a krásne úprimný. Scéna pri ohníku, ale rozjímanie pri jazere bolo absolútne dokonalé, k tomu všetkému mrzutý Tom Waitts a fešák John Lurie a máme trojku ako má byť. Mimo zákon ma veľmi krásne prostredie, úžasnú Mullerovú kameru a pohodovú hudbu Lurieho a Waittsa. skrátka krásny filmík o priateľstve, ľudských chybách a omyloch a o znova nadobudnutej nádeji, ktorá hlavných hrdinov ženie vpred. Jim Jarmusch je totiž režisér s veľkým R a jeho budovanie charakterov je veľmi pôsobivé a krásne skutočné. Koniec je len príjemnou katarziou za vyše hodinkou a pol, ktorá utiekla rýchlejšie ako sa zdalo. moja pochvala. (01.08.2009)

Teda. Posadit do jedné cely neustále spícího pasáka Johna Lurieho, dj Toma Waitse, kterého opustila holka a extrovertního upovídaného Roberta Benigniho, který umí anglicky jen základy, to už samo o sobě slibuje zábavu. A Jim Jarmusch sliby plní. Celou dobu jsem se bavil, ať už díky nemotornému Benignimu nebo flegmatismu Waitse a Lurieho. Každý záběr je o ničem a zároveň o všem, Jarmusch dokáže i ty nejobyčejnější věci podat zajímavě. Miluju herecké umění Johna Lurieho a strašně rád bych ho viděl v roli nějakého moderního gangstera, protože mám pocit, že se na to hodí. Nic víc k tomu není co říct, komu se líbil předchozí Stranger than paradise, bude při sledování Down by law v sedmém nebi. 95%. (06.07.2005)

Vodprejskni. – Děkuji, vodprejskni i vám. Pěknej snímek o tom, jak život člověka ovlivní jeho pohled na svět. Místy mě popadaly záchvaty smíchu (třeba při skandování ve vězení – I scream, you scream, we scream for ice cream! – a vůbec u Benigniho geniálních hlášek) a pak Jim přejde do depresivní ponuré bažiny a mě to vůbec nepřijde divný. Mimochodem Nicoletta Braschi zahrála zamilovanou naprosto dokonale. Začátek před nástupem trestu je ale na Jarmushe slabší, když víme co se bude dít a jen čekáme, jak se to stane. Regulujte psy! (30.05.2009)

Jarmuschovo černobílé snímky mají velkou schopnost tvořit atmosféru, která pak diváka pohltí a je vlastně vcelku jedno, co se potom ve filmu děje. Nebýt první půlhodiny, jdu na 5 hvězd, protože od první minuty ve vězení je trio Waits, Lurie, Benigni naprosto parádní. Samostatná je pak vizuální stránka, která mi přijde téměř dokonalá. Skvělý film. Dobře, kašlu na první půlhodinu a jdu na 5. 9/10 (16.06.2013)