Molly a jej hra

"Neporušujte zákon, když porušujete zákon." Mezi pokerovou a právnickou terminologií jsem ztracen, ale jenom trochu. Spíš rozumím spojení termínů sportovec a fair play, ale takhle se o hromady dolarů nehraje. To chce ostrý lokty a jejich majitele já nemám rád. Sorry Molly, ale zapomeň na mě, radši půjdu s tvým právníkem Jaffeym na drink. To byl sympaťák. Stejně mě nejvíc bavily ty rozbory pokerových partií, přestože stále nevím, kde jsou v tomto sportu branky, body nebo alespoň sekundy. (20.10.2021)

Jess v životní formě i v životní kráse. Tímto filmem definitivně uzrála v hereckou superbohyni. Tolik emotivních poloh co předvedla v tomto filmu některé její kolegyně nepředvedou za celou svou kariéru. Film je sice až po prdel narvanej dialogama a stopáží patří Velká hra mezi maratonce, ale nic z toho nezkazí na absolutním zážitku. Hrozně se těším na opakované projekce, protože v dialozích a scenách je film neskutečně silný a neposraný závěr, myslím tím soud, mně taky dostal. Ostatně stejně jako třeba scéna Kevina s Jess na laviččce (kdy jsem naposled viděl tanečníka s vlky takhle zahrát silnou scénu ani nepamatuju). Došlo na i na Idris Elbu, který měl ve filmu taky scénu za kterou nabral kurz Oscar. Hned je ten svět krásnější, když člověk uvidí v kině zase jednou majstrštyk. (28.12.2017)

Tri a pol. Je to samozrejme dobre zahrané a ultrazábavné, len som nejak nepochopil, o čom ten film bol. Alebo lepšie, nechcem si pripustiť, aby to bolo tak banálne, ako naznačuje posledný záber. Chastainová hrá svoju rutinu (nutno povedať, že u nej má to slovo trochu iný význam ako vo všeobecnosti), Sorkin to vie aj omnoho lepšie. Ps: Film obsahuje jednu z najbolestivejších pokrových prehier, čo som videl. Trochu mi to v tej scéne pripomenulo Prípad Mahowny. (03.02.2018)

90%. Dosud "jen" geniální scenárista se konečně postavil i za kameru. O to překvapivější je, že jeho debut není žádným střízlivým opatrným dílkem, ale dechberoucím sebevědomým opusem, který se formálně i stylisticky může rovnat dílům nejlepších režisérů současnosti. Co ale nepřekvapuje, je fakt, že Sorkin si se scénářem ke své režijní prvotině pohrál tak důsledně, že v něm prakticky nelze najít sebemenší narativní trhlinu. Od počáteční scény, která skvěle plní jakousi vstupní úlohu do vyprávění, až po závěrečné titulky, kdy se duševně hroutíte, je Molly's Game filmem nabitým překvapivými zvraty, ale přitom narativní stabilitou; silnými emocemi, ale přitom bez výraznějšího sentimentu; zábavnými "sorkinovskými" dialogy, ale přitom bez zbytečné vaty; cílevědomými tvůrčími postupy, ale přitom i jistou dávkou skromnosti, především ve scénách, které by snadno mohly sklouznout k patosu. Molly's Game je film zdánlivě povrchní, explicitně oslavující materialismus v ryzí podobě, přitom však ve své závěrečné katarzi nabízí všechno - zamyšlení, poučení, emocionální zážitek, přičemž i v průběhu celého snímku poskytuje kvalitní filmařinu (závěrečná paralela Mollyina monologu se scénou zvedající se Molly po pádu na lyžích je naprosto geniální), bezchybné herecké výkony (Idris Elba nezklamal, Jessica Chastain znovu a tentokrát ještě intenzivněji dokázala, že patří do absolutní herecké špičky a že jí role sebevědomých žen náramně svědčí), fascinující a uvěřitelný příběh. Jsou zábavné filmy bez hloubky, hluboké filmy bez zábavy... a nakonec filmy jako Molly's Game - zábavné, hluboké, silné, pestré. Společně s La La Landem největší zážitek roku 2017. (18.01.2018)

Aaron Sorkin je mistr scénárista, to už víme dlouho. Nemůžu si nevzpomenout na jeho fantastické kreativní myšlení u Jobse nebo zpravodajský Newsroom, který mě svojí nekompromisností straší ještě pár let po ukončení seriálu. Ale i jeho napadlo po mnoha úspěšných projektech, hezky po vzoru Taylora Sheridana, nasednout do režijního tažení a právoplatně rulovat na Glóbech (kam se poděly oscarové nominace, to jen čert ví). A hned napoprvé se mu povedlo mě naprosto odrovnat. Přitom papírově to není úplně film, který by pro mě mohl extra stěžejní. Jessica Chastain nepatří mezi mé oblíbené herečky a o pokeru toho mnoho nevím, ačkoliv jsem mnoho napínavých partií v různých filmech nakoukal. Jenže film má tři, až naprosto nespravedlivě silné, hráče. Těmi jsou Idris Elba a Kevin Costner, kteří svými výstupy naprosto devastují vlastní scény a kradou si divákovu pozornost jenom pro sebe. I kdybych nedejbože při filmu musel žehlit bilé košile, zpřímená póza Idrise Elby by mě donutila této činnosti minimálně na čas zanechat. A tím třetím je samozřejmě pomyslné Sorkinovo pero, které opět zatnulo do živého a opět se ujalo scénáristické nadvlády. Podobně jako Wind River není ani Molly´s Game nějakou režisérskou estrádou, je “pouze” pečlivě vysoustruženou filmařinou. Vysoustruženou tak dokonale, že po 130 minutách na diváka vytryksne všechny možné emoce. A člověk zas bude muset dlouho čekat až ten prokletej Sorkin zase něco napíše a nejlépe i zrežíruje. (28.03.2018)